Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moonlight - 17.kapitola: Odjezd

13.07.2009 (16:22) • Last • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1016×

17. Kapitola:  Odjezd

            Vrátila jsem se zpátky k ostatním, k ohništi, kde už plamen dosahoval výšky mého pasu a sedla si vedle Ericka, kde bylo ještě volné místo.

,,Jé, Bello, já už myslel, že ses vypařila. Přišla si právě včas. Koukám, že nemáš žádný klacek, na kterém by si mohla opéct párek. Zajdu se ti po nějakém podívat, jestli chceš.“ Usmála jsem se na Ericka a přitakala. ,,Děkuju. Zdržela jsem se tam vzadu.“ Ukázala jsem za sebe, abych aspoň málo naznačila, kde jsem byla. ,,Byl tady totiž Gabriel.“ Dodala jsem, abych mu to objasnila.

,,Jo aha, tak to jo, škoda, že se nezdržel, řekla si mu, co máme v plánu?“ podíval se na mě tázavě.

,,Jasně, že řekla. Něco si musel ještě vyřídit.“ Řekla jsem tak trochu zklamaně.

,,Aha, tak fajn, já se jdu podívat po nějakém tom klacku.“ Erick se pomalu zvedl a šel k lesu.

Někteří taky neměli klacky, na které by si mohli napíchnout párek a opékat jej, což bylo v podstatě dobře, ne kvůli mně, ale ani bychom se všichni nenamačkali vedle sebe. Ti, kteří měli štěstí a už jim nad ohněm párek lehce praskal v ohybech, byli Peter, Jasmine, Mike, Angela a Tyler. Seděla jsem a dívala se na ně, jak netrpělivě přešlapují a čekají, kdy už budou moct svůj párek vytáhnout z ohně.

,,Bells, no tak neboj, taky se dočkáš.“ Řekl mi Mike, když uviděl, že je pozoruji. ,,Já vím.“ Řekla jsem s jistotou a pozorovala jsem Mike, jak se dívá upřeně na mě. Najednou jsem upřímně musela vybuchnout smíchy, když jsem si všimla, že Mike už nemá na svém kousku větve párek. Jeho párek už byl téměř černý jako uhel v ohništi. ,,Co tě tak rozesmálo? Mám něco s vlasy?“ zeptal se mě ze srandy. Pořád jsem se smála, nemohla jsem popadnout dech, abych mu vysvětlila, čeho si sám ještě nevšiml. Ale pochopil to vzápětí, jak jsem se dívala na oheň. Ostatní si toho taky všimli a začali se smát. ,,Kruci, co to je? Kde mám párek? Skoro už byl hotový.“ Už se tolik nesmál, jen si tak pro sebe nadával. ,,No nejpíš byl už víc než hotový, Mikeu.“ Obrátila se na něj Jasmine.

            Erick donesl nějakou větev, kterou pak ještě nožem upravil do špičky a seřízl odstávající  zbytky na větvi. ,,Díky.“ Erick mi podal klacek do ruky. ,,Nemáš zač, slečno Swanová.“ Usmál se a obešel ohniště, kde se bavil s Tylerem. Spíše se vzájemně pošťuchovali.            

            Já už jsem držela klacek s párkem na konci mírně nad ohněm a hlídala si ho, aby mi nespadl stejně jako Mikeovi. Kolem ohně tentokrát stáli Jessika, Erick, a ještě další tři lidi, které jsem až do teď neznala. Ale někdo mi tu pořád chyběl. Dívala jsem se kolem sebe a nemohla jsem najít Claire. ,,Kde je Claire?“ zeptala jsem se Jessiky, která stála vedle mě, protože jsem si byla jistá, že to bude vědět. ,,Ou, Claire? Ta stojí tamhle u břehu a kouká se na vlny.“ Odpověděla mi a ukázala prstem někam před nás. Když jsem se ví naklonila, už jsem viděla přes Ericka, který mi stál ve výhledu.

,,Claire nebude ještě opékat?“ zeptala jsem se váhavě a přitom se dívala na její krásné vlasy, které ji ve větru zakrývaly obličej.

,,Ne že jenom ještě, spíš vůbec. Claire je totiž vegetariánka. Tys to nevěděla? Je to sice škoda, ani neví, o co přichází…“ vytáhla svůj klacek z ohně a opatrně si kousla do párku. ,,Ale co se dá dělat… není šance ji přemluvit, aby to aspoň zkusila, věř mi.“ Jessika měla pravdu, sama bych si nedokázala představit, že bych jedla jenom zeleninu, ale když si Claire myslí, že to je to jediné správné, pak je to její věc.

            ,,Tak už budeme muset pomalu jet, abychom vůbec domů dorazili ještě dnes.“ Zakřičel na všechny Erick a Tyler to po něm opakoval. Všichni sice znechuceně bručeli, ale každý věděl, že mají pravdu, a že se odjet prostě musí. Pravda, ještě bych tu zůstala aspoň hodinu, ale nevím, jak bych se pak sama dostala domů. Bylo tu pěkně, a byla jsem nakonec ráda, že jsem jela.

,,Tak už nezdržujte mládeži, tak jako předtím naskočte do aut a jedeme. Není to poslední výlet, nebojte.“ Tyler tím ujistil každého, koho třeba jen napadlo, že už se tenhle výlet nezopakuje. Podíval se na mě, když jsem šla kolem něj a mrkl na mě. ,,Ty se taky neboj Bello.“ Usmála jsem se a zakroutila hlavou.

            Trvalo asi dvacet minut, než jsme byli všichni schopni nastoupit do aut tak, abychom mohli odjet. Angela si zapomněla něco na pláži a Mike se vracel ještě pro své prkno. Nakonec jsme seděli úplně jinak, než když jsme sem přijížděli, ale mě to bylo jedno. Tantokrát jsem seděla v autě s Erickem, Peterem, jeho sestrou Jasmine a s Claire, která seděla přímo vedle mě a dívala se z okna. Chvíli jsem se na ni dívala a jakmile ucítila můj pohled otočila se na mě. ,,Taky se ti nechce domů?“ zeptala se mě, jakoby si předem tu otázku připravila a náznakem se usmála.

,,Vlastně mi to nevadí, ale divím se, že to tak uteklo.“ Přiznala jsem. Zaskočilo mě, že se mnou mluvila, protože jsme spolu nepromluvily celé odpoledne v La Push. Claire se obrátila zpátky a dívala se z okna na ubíhající cestu kolem nás. Zbytek cesty už nemluvil skoro nikdo, protože na každého padla celá tíha dne, a ikdyž se protestovalo kvůli odjezdu, každý se aspoň v hloubi duše těšil, až si odpočine.

Autor: Last, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moonlight - 17.kapitola: Odjezd: