Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrcha - 13. kapitola

06.02.2011 (19:15) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2098×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

HUDBA

Mrcha

Kapitola třináct - Snoubenec

Znova jsem se podívala pod sebe na skály a moře. Dvakrát jsem se nerozmýšlela. Stačil jediný popud myšlenky. Skočila jsem.

Let se zdál strašně pomalý, i když trval necelý zlomek sekundy. Ze začátku jsem vichr a rychlý spád události kolem mě ani nezaregistrovala, ale po nějaké chvíli mým tělem projel šok, jakoby elektrický, ale silnější, smrtící.

Mé tělo ochromila bolest, ale já jsem nemohla udělat nic jiného než se z ní radovat. Tolik v životě jsem toužila po pocitu štěstí, když jsem ho neměla, brečela jsem, za posledních pár let jsem si tak zvykla na pocit bolesti, že mě tenhle pocit uklidňoval. Pocit fyzické bolesti, když si připadám tak mocná a přitom tak slabá, ten pocit, který jsem cítila právě v tuto dobu.

Nechala jsem mořské proudy, aby mým tělem házely z jedné strany na druhou, neutopím se. Moře mě vyplavilo na pláž, která co rozkládala jižně od útesů a k autu to bylo necelých deset minut pěšky. Nikam se mi odtud ale nechtělo. Chtěla jsem to znova, ten ohromný pocit, bolesti a toho, že Vás někdo zlomil.

„Jsem blázen!“ Smála jsem se sama sobě. Nechtělo se mi tomu všemu uvěřit. Políbila jsem ho, zase jsem ho políbila.  Zase jsem do něj zamilovaná, vždy jsem byla! Smála jsem se jen v duchu, protože napovrch se prodral on známý pocit, žal, který mě tak dlouhou dubu již sužoval. Převrátila jsem se na bok, schoulila jsem se do klubíčka a začala jsem brečet. Po tváři mi kanuly slzy, jako hrachy, mé tělo však bylo klidné, mysl vyčištěná, netušila jsem, kde se ve mně najednou všechno tohle vzalo, ale bylo to tady, prosakovalo to zevnitř mě, jako bych to v sobě dusila celá staletí. Všechnu bolest, stesk, zuřivost, rozčílení, lásku, něhu nebo cit. Vše mi to nyní vyplouvalo na mysl a nechtělo se to z ní vytratit. Zavřela jsem unavené oči a ponořila se do hlubin tmy a ticha za mými víčky.

Domů jsem dojela něco okolo desáté večer, pozdě se tady stmívalo a pozdě vycházelo slunce, byla jsem ale se svým životem v New Yorku celkem spokojená.

Dopoledne jako princezna, odpoledne jako hlasatelka, nebo naopak, bylo to perfektní, alespoň na malou chviličku moci uniknout z jednoho do druhého světa, bez nějakého podezření.

Procházela jsem zrovna halou, když jsem to uslyšela. Kroky, nesly se z prvního patra, zapomněla jsem na Verenu, ale ona přeci nosí podpatky.

„Vereno?“ Nikdo se neozýval. Rozhodla jsem se, že to prozkoumám. Vyšla jsem si schody nahoru do patra a rozhlížela se, nikde nikdo. V žádném pokoji nikdo nebyl, sešla jsem tedy zpět do podlaží a zamířila jsem směrem do kuchyně. Nemusela jsem rozsvěcovat, nepotřebovala jsem to. Najednou jsem zahlédla čísi siluetu stojící přede mnou, a tak jsem lusknutím rozsvítila.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“ Usmála jsem se na něj.

„To nic, ale většinou se chodí na návštěvu až tehdy, když tě někdo pozve.“ Záludně se na mě usmál, tohle jsem na něm vždy milovala nejvíce. Bohužel mému srdci holdovat nemohl, v něm byl usazený Cullen.

„Víš, že nedbám na pravidla.“ Napil se ze sklenky, která voněla krví.

„Vím. Copak tady děláš?“ Jeho výraz se nezměnil, stále vypadal velmi laškovný a drzý, to je celý on.

„Copak nemohu zajet ojet moji milovanou snoubenku?“ Zašklebila jsme se.

„Můžeš cokoli, ale tohle by ti ani tvoje nafukovací pana neuvěřila.“ Natáhl se ke mně blíže a políbil mě. Jemně, jakože na uvítanou a už se chystal na něco dalšího, ale uhnula jsem mu.

„Potřebuju se zašít.“ Vítězoslavně jsem se na něj usmála. „Teď pojď ke mně!“

„Cos proved?“ Jeho výraz, při těch slovech, se ani v nejmenším nezměnil.

„To víš, jsem samec.“  Zasmála jsem se.

„To by poznal i slepý, hluchý, němý! Navíc si to doopravdy velmi dobře pamatuji, co dokážeš!“ Povytáhl obočí. „Kdo to byl tentokrát?“

„Nějaká krásná blondýna, její přítel je teda mačo, ti řeknu, ale zmák jsem ho!“ Vítězoslavně se na mě tlemil.

„Nebyla to náhodou Rosalie Cullenová?“

„Ty máš teda odhad!“ Usmála jsem se.

„Damone, kdybych tě tolik nemilovala, zabila bych tě, ale tohle se mi doopravdy moc hodí.“ Usmál se na mě a za pas si mě přitáhl k sobě. Začal mě něžně líbat, přitom jsem mu obmotala nohy kolem pasu a on mě odnesl nahoru do mého pokoje.

Ráno jsem nahá procházela domem až do kuchyně, kde jsem si z lednice vytáhla krev, moji oblíbenou nulku negativní. Byla jsem ještě celá žhavá z toho, co jsme s Damonem prováděli celou noc. Při té vzpomínce se mi chtělo vrátit se, zpět do postele, k němu. Té představě jsem odolala, jelikož jsem musela do školy.

„Doopravdy tam musíš?“ Obmotaly mě dvě silné, svalnaté paže a na svém těle jsem ucítila to jeho, taktéž nahé tělo. Usmála jsem se na něj.

„Musím, a ty taky.“ Najednou přestal hladit mé ňadra a tázavě si mě otočil k sobě.

„Já co?“ Usmála jsem se na něj.

„Do školy. Můj nový snoubenče.“ Usmál se na mě. Myšlenkou jsme mu rychle poslala obraz všeho, co mám v plánu, jelikož jestli existuje někdo, kdo je stejná mrcha jako já, je to Damon.

„Princezno moje, tohle se mi moc líbí, ale vadilo by moc Erikovi, kdybychom se zpozdili?“ Povytáhl obočí. Zvedla jsem telefon a pomocí rychlé volby jsme vytočila jeho kancelář.

„Sint?“ Usmála jsem se, nejen pro sebe.

„Eriku myslíš, že by vadilo, kdybychom, s mým snoubencem, dnes přišli asi o dvě hodiny později?“

„Tvým co?“

„Snoubencem, Eriku, součást plánu.“ Asi mu bliklo.

„Přijel Damon?“ Zmiňovaný si ode mě vzal sluchátko.

„Čau brácho!“

„Myslel jsem si to, kdo jiný by mohl dělat snoubence mojí sestře, než její opravdový snoubenec.“ Damon se zasmál, já mezitím dopíjela svoji krev. Něco s Erikem probírali, ale když se Damon po chvíli zase otočil na mě a viděl, že mám v ruce šlehačku a jahody, rychle zavěsil.

Vcházeli jsme do třídy ruku v ruce, v průběhu třetí hodiny, na ruce jsme měla prsten, s velkým krásným briliantem, z bílého zlata. Učitel se na mě díval docela nepřítomně a zkoumal Damona. Podívala jsem se na něj také a začala jsem se smát. Na tváři měl trochu rudé rtěnky, rychle jsem mu ji setřela a šla jsem si sednout do volné lavice, Damon musel ještě za učitelem. Po krátké chvilce tlumeného hovoru střelili oba dva pohledem ke mně a poté se na sebe usmáli. Damon se otočil ke třídě se zářivým úsměvem a mrknul na mě.

„Ahoj. Jsem Damon Salvator a přijel jsem sem za svou snoubenkou.“ Při tom slově se na mě všichni otočili. „Budu tady studovat společně s ní ještě, alespoň momentálně to tak plánujeme, dva roky, pak se uvidí. Bydlel jsem v Rumunsku, teď jsem byl nějakou dobu ve Španělsku a Brazílii.“ Třída zatleskala a on se šel posadit na volné místo vedle mě.

Pohledem nás probodávaly jen jedny oči. Ty patřily Rosalii, která seděla ve stejné řadě akorát o tři místa dále ode mě. Ostatní se už neopovažovali na nás koukat, učitel by je okřikl a navíc myslím, že by se jim nelíbil pohled na dva upíry, kteří se v hodinách biologie vzájemně osahávají.

Celý den bylo vše v pořádku, dusno nastalo, jakmile jsme s Damonem vstoupili do jídelny a sedli jsme si ke stolu společně s Cullenovými. Ti se tvářili celkem překvapeně.

„Damone, tohle je největší upíří klan, vegetariánský, který zde žije.“ Damon se uchechtnul.

„Zapomnělas na Stefana!“ Usmála jsme se s ním. „Myslím, že některým se nemusím ani představovat.“ Mrknul na Rose a Emm zavrčel.

„No tak, pánové, přeci byste se o nás nepoprali!“ Opřela jsem se o Damona a ten mě pažemi objal v láskyplném gestu.

„Cože jsi nám neřekla, že jsi zasnoubená?“ otázal se Alice.

„Nevěděla jsem to.“ Podivně se zatvářila, ale počkala, kdybych jí to chtěla sama vysvětlit. „Požádal mě včera večer.“ Pochopila, i tak se zamračila a nad něčím dumala.

„Včera? Kdys tedy přijel?“ Damon se Edwardově otázce usmál.

„No, již před dvěmi týdny, ale ještě jsem měl něco na práci,“ odmlčel se a střelil pohledem k Rose, všichni si to hned vyložili a k mému překvapení správně. „No, zkrátka jsem chtěl, aby to bylo dokonalé.“ Usmála jsem se.

„To bylo.“ Vybavila jsem si to a odkryla jsem vymyšlený scénář a některé detaily z minulé noci spolusedícím. Pak jsme štít urychleně stáhla zpět.

„Romantické.“ Edward vstal a odešel.

„Stalo se snad něco? Řekla jsme zase něco špatně?“ Nikdo nic neodpovídal, stejně jako včera. „Kde je Verena?“ Napadlo mě najednou. Alice na mě šokovaně hleděla.

„Včera byla celou noc u nás, ale ráno se vypařila a už jsme ji neviděli, ale usoudili jsme, že jela domů.“ Dobře, oni soudí, Verena mění.

„Doma nebyla, tedy co já vím. Nebo sis jí všimnul?“ Damon se zasmál.

„Měl jsem na práci něco důležitějšího. Mé zorné pole soustředěnosti se točilo kolem jiné činnosti, velmi vytrvalé.“ Sklopila jsme oči. Myslím, že jsem měla i trošku ruměnce ve tvářích. „Takhle jsi překrásná.“ Políbil mě něžně na rty, ale poté se odtáhl a kouknul na hodinky. „Přijdeme pozdě.“ Zamračila jsem se, čímž jsme si vysloužila další polibek.

„Zatím.“ Rozloučila jsem se s Cullenovými, stejně tak i Damon, a poté jsme v objetí odešli a za sebou jsme nechali tři tisíce zvědavých očí, které na nás koukali, jako bychom byli nějaké star z Hollywoodu.

Prosím, prosím o komentáře...

Kim ♥