Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrcha - 5. kapitola

08.12.2010 (10:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2399×

Mrcha

Kapitola pátá

Ona je Bella

Tak na začátek trošku povysvětlení, jelikož jsem se dočetla, že někteří z Vás to nechápou, upřímně, já už taky ne.

Tahle povídka měla být trošinku jinak, proto ten prolog je matoucí a asi hodně, ale řeknu Vám, přímo Vám prozradím, že o tuhle scénu nepřijdete. Bude jen maličko pozměněná.

Teď k vysvětlivce.

Edward Cullen, upír, který kdysi dávno, potkal na ulicích dívku – Natali / Bellu. Byl z něj dvacet let upír, ona již upírka byla, ale ne svobodná. Je dcerou Marca a je královna Královských Wampírek, vyhoštěna z Volterry díky cejchu, kterým ji označili. Edward ji tehdy odevzdal zpět Rumunům, i když si myslela, že on ji miluje.  No, doufám, že je to trošku jasnější.

O Natali – Belle, byste měli vědět tři důležité věci:

1)      Je královnou Královských Wampírek od Ara, což znamená, že je jiným druhem upíra, vyznačuje se černýma očima uprostřed s červenou kapkou krve.

2)      Má čtyři různé schopnosti: číst a posílat myšlenky. Ovlivňovat mysl a zmást ji. Má štít fyzický i psychický. Čtvrtou Vám neprozradím, protože bych prozradila polovinu děje této povídky.

3)      Je to mrcha a to je to nejdůležitější!

S láskou vaše Kim ♥

PS: Doufám, že se Vám bude líbit pohled Edwarda, který bude trvat asi po dobu dvou kapitol.

Pohled Edwarda:

To není možné, nemůže to přeci být ona. Vypadala jinak, byla celá jiná. Tohle je snad zlý sen, nikdy si nepřestanu vyčítat, co jsem jí provedl, miloval jsem ji, ale moje povinnost vůči Rumunskému králi byla tehdy silnější, nežli mrtvé city ke špíně mezi upíry.

Jak jsem toho tehdy litoval a jak toho lituji i nyní. Jak jsem ji jenom mohl nepoznat, jak jsem jen mohl být tak hloupý a slepý a nepoznat ji, jak jsem jen mohl zapomenout její tvář? Hlas. Vůni. Smích. Pohled.  Bože, proč?

„Edwarde?“ zeptal se mě Jasper.

„Nic se neděje.“ Nevěřícně se na mě podíval, ale nic nenamítal.

„Můj chlapeček včera nespal doma, kdepak jsi spal?“ zeptala se mě smějící se Esme.

„V bordelu.“ Vykulila oči a Emmett se začal řehtat, jako kůň.

„To snad nemyslíš vážně! Carlisle!“ zařvala do domu, až se roztřásl skleněný lustr.

„Drahá?“ otázal se.

„Náš syn včera nocoval v bordelu!“ Carlisle se začal smát.

„Je na tom něco vtipného?“ ozvala se Esme.

„Je mu přes sto let, Esme, to chceš, aby si v životě nic neužil?“ Esme nasadila nevěřícně šokovaný a tak trošku ublížený výraz.

„Promiň.“ Odeběhla pryč a Carlisle ji věrně následoval, potom jsem slyšel pouze, jak se něco rozbilo.

„Myslela jsem, že jsi byl u Natali,“ pronesla Alice.

„Taky jsem tam byl a dozvěděl jsem se něco tak šokujícího, že mám chuť se zabít.“ Vykulila oči.

„Co se stalo?“otázal se Jasper.

„Zjistil jsi, že jsi v posteli na nic?“ uchechtnul se Emmett, čímž si vysloužil Rosalinin naštvaný pohled.

„Ne, v posteli si nestěžovala.“ Pusa mu spadla někam na zem, takže jsem mu viděl až do žaludku.

„Tak co je?“ otázala se tentokrát Rosalie.

„Dlouhý příběh.“ Alice protočila panenky.

„Máme celou věčnost, nezestárneme, když nás budeš deset minut nudit k smrti.“ Vděčně jsem se na Alice podíval. Myslím, že jí koupím nějaké šaty.

„Zelené!“ vypískla a já se usmál.

„Tak dobrá, je to dlouhý příběh. Vrátíme se do roku 1939, do Anglie.

Jen tak jsem si šel po ulici, jelikož mé sebeovládání se od základů změnilo a já jsem byl velmi silný a vydržel jsem toho mnoho, alespoň jsem si to o sobě tenkrát myslel. Když v tom jsem zničehonic vrazil do dívky, do neobvykle krásné a půvabné dívky. Byla to upírka, byla krásná a měla v sobě královský šarm. Musela být jako živá urozená. Pomyslel jsem si, ale když jsem se jí podíval do očí, měla je černé jako noc a uprostřed měla malinkatou jakoby červenou kapku, hned na to zmizela. Začal jsem ji stopovat, byl jsem jejíma očima docela uchvácen, takovéto oči totiž mívaly pouze Královské Wampírky.

Byl jsem mladý a nějakou náhodou jsem se o pár let dříve zapletl s Rumunským králem, který hledal samotnou královnu těch upírských děvek. Nechal mě jít, ale musel jsem mu slíbit poslušnost. Udělal jsem to, neměl jsem nijak moc na výběr, ale nevadilo mi to. Byl jsem mladý a hloupý.

Našel jsem ji. Choulila se v koutě mezi popelnicemi, někdo ji pronásledoval, lekla se, že jsem to já. Vzal jsem ji tehdy k sobě do bytu a začal jsem se o ni starat. Po pár týdnech si ke mně našla důvěru a začali jsme se sbližovat. Byl jsem šťastný, i když jsem věděl, že za pár dní bude čas, kdy ji budu muset odevzdat Rumunům. Nechtěl jsem si to připustit, zamilovával jsem se do ní. Do jejího podmanivého úsměvu. Krásného pohledu. Sladkých polibků, nocí společně strávených,“ odmlčel jsem se pod tíhou těch vzpomínek.

„Nakonec si ji odvedli. Brečela. Nechápal jsem, jak mohla brečet, když byla upírkou, ale ona brečela.“ Ostatní na mě koukali se soucitem a zvláštním pocitem.

„Jak do toho příběhu zapadá Natali?“ přerušila ticho Rose.

„Ona je Bella.“ Vykulili oči.