Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrcha - 6. kapitola

20.12.2010 (07:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2151×

Mrcha

Kapitola šestá - Co na mě tak civíš?

„Ona je Bella.“ Vykulili oči.

„Zamiloval ses podruhé do stejné upírky?“ zeptal se nevěřícně Jasper.

„Ano.“

„Jak to, že jsi to nepoznal?“ Druhá otázka za dvě vteřiny. Super výslech!

„Nevím, není mi to jasné, nejspíše má nějaký dar, jak zmást mysl nebo co.“ Vykulil oči.

„Nepřečetl sis její myšlenky?“ dotazovala se Rosalie.

„Štít.“

„Nemůže ho mít tak mocný,“ konstatoval Emmett.

„To nevím.“ Po pravdě jsem věděl více než dosti.

Bylo to zvláštní, ale Alice se začala usmívat jako měsíček na hnoji. Měla vidění. Nemohl jsme pochopit, jak to dělá, ale nemohl jsem se dostat k jejím myšlenkám. Chránila si je.

„Co skrýváš?“ Šibalsky se usmála.

„To bys chtěl vědět, co?“ Mrška jedna!

„Alice!“ zaúpěl jsem.

„Platí ty šaty?“ změnila debatu.

„Možná.“ Zamračila se na mě.

„Zelený?“ zkusila to znova.

„V tom případě mi přiber jedny červený!“ zašvitořila Rosalie, aniž by věděla, o čem je řeč.

„Samozřejmě, Rosalie, budeš si k nim přát i boty?“ využil jsem situace.

„Samozřejmě, štědrý bratře!“ Objala mě. Alice se mračila, že kdybych nevěděl, že je člověk, tedy upír, myslel bych si, že je to nějaká převtělená doga nebo něco podobného. Najednou se však rozzářila jako sluníčko. To jsem se zamračil zase já.

„Jsi lstivý jako pomeranč!“ Zasmála se.

„A ty chytrá jako liška!“ zasmál se tomu Jasper.

„Děkuji, lásko!“ zašvitořila a vlepila Jasperovi pusu. Vzal ji do náruče a unášel si ji jen pro sebe do patra, na schodech se zastavili.

„K těm šatům nezapomeň kabelku.“ Poté zmizeli.

„Jdeš dobrovolně nakupovat?“ otázal se mě starostlivě Emmett, což mě překvapilo.

„Proč?“

„Jen, že bych si zajel s tebou.“ Začal jsem se smát, jeho plán byl tak stupidní.

„Emmette?“ otázala se jej Rose.

„Jen mě něco napadlo. Překvapení.“ Rose se usmála, myslela si, že jí pořídí ten náhrdelník, který se jí tolik líbil, jaké zklamání pro ni bude, když dostane dárek a v něm bude morče!

„Dobrá, tak zatím!“ zašvitořila a políbila Emmetta na tváře. Uháněla hledat šaty, které se jí k němu budou hodit.

„Nemyslíš to doufám vážně, ne?“ otázal jsem se ho.

„Bude nadšená!“ zařval a hnal se do garáže. Pomalu jsem se loudal za ním. Nikoho nezajímalo, co jsem prožil, měli svůj život, měli své polovičky, jen já zase neměl nic.

„Netruchli, jestli budeš chtít, můžu ti taky koupit morče nebo křečka nebo i psa, cokoli!“ zařval smíchy a mně spadla čelist, on to s tím morčetem myslel vážně.

Celou cestu do toho obchodu jsem ho přemlouval, aby to nedělal, nedal si říct. Začal jsem ho proklínat hned v ten moment, kdy mi do rukou dal morče a ono zapištělo, jako bych ho chtěl snad vysát, a to jsem fakt nechtěl! Přísahám bohu! To bylo pořádně nechutné, jen si to představit! Br. Ošil jsem sebou.

„Edwarde, nesmíš hned klesat na mysli, tohle možná není morče pro tebe!“ řekl Emmett a strčil mi do ruky na místo pískově zlatého morčete, co pištělo jako bych ho na nože bral, tlusté rezavé morče. Nepištělo.

„Vidíš a ladí ti k vlasům!“ zařval Emmett a všichni v prodejně se na nás otočili.

„Dobře, ale já ho nechci.“ Protočil oči.

„Budete kamarádi,“ pronesl neoblomně a šel zvířata zaplatit.

„To bude pořádnej horor!“ zaúpěl jsem.

„A ty na mě tak nekoukej.“ To morče na mě normálně civělo.

„Tak pojď, ty milovníku morčat!“ zajásal Emmett a táhl mě pryč z obchodu.

„Hned venku jsme mu to druhé morče – které nedobrovolně koupil mně – strčil do jeho rukou a odeběhl jsem do obchodu se šaty, kde jsem rychlostí blesku koupil šaty, které se Alice líbily i s doplňky a tak samo pro Rosalie, potom jsem ještě přidal náhrdelník, abych měl čím zachránit krk tomu tupounovi, který kupuje morčata!

„Jsem zpět!“ zavolal na mě Emmett, který vycházel zrovna ze sexshopu.

„Cos tam dělal?“ zajímal jsem  se. Vytáhnul nějakou sadu něčeho, ani jsem radši nechtěl vědět, co to bylo!

„Dobře, můžeme tedy jet domů?“ zeptal jsem se a Emmett kývl na souhlas.