Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj bratr = Můj nepřítel?! - 10. kapitola

28.08.2012 (16:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3239×

10. kapitola – Rodina

(pohled Emmetta)

„Carlisle!“ zakřičel jsem, jakmile jsem vletěl do domu. Za vteřinku byl Carlisle, který ještě nestačil odjet do nemocnice, naproti mně a zděšeně si měřil Bellu pohledem.

„Co jsi to udělal?“ zeptal se naštvaně a sebral mi ji z náruče. Vyrazil k sobě do pracovny, kde Bellu položil na sedačku a začal ošetřovat její ránu na hlavě tak, aby alespoň nekrvácela, protože mu bylo jasné, že nejdéle do tří dnů se zacelí sama.

„Ona umírala a já nemohl… nestihl bych ji odnést do nemocnice. Je to kamarádka,“ zašeptal jsem provinile, klekl si k Belle na podlahu a vzal ji za ruku. Až pozdě mi došlo, že jsme tu s Carlislem sami.

„Kde jsou všichni?“ zeptal jsem se, ale můj hlas zněl nějak divně.

„Vyrazili na lov. Kromě Alice, která jakmile přijela, řekla, že si musí něco naléhavě vyřídit. Určitě měla vizi. Víš vůbec, do jakých problémů nás tahle dívka může dostat? Je to dcera šerifa!“ zadíval se mi Carlisle vyčítavě do očí.

„Je mi to jedno. On ji mlátil. Našel jsem ji krátce potom, co se pokusila spáchat sebevraždu,“ hájil jsem se.

„To jsem nevěděl… Omlouvám se. Příliš se bojím o svoji rodinu, která se, jak vidno, zřejmě brzo rozroste o dalšího člena,“ zamumlal, když se mu podařilo zastavit krvácení.

Já jsem mu věnoval vlažný úsměv, ale pak jsem zase zvážněl.

„Má být takhle klidná?“ chtěl jsem vědět.

„Někdo křičí, někdo je raději zticha. Záleží na tom, jak je kdo silný. A něco mi říká, že tohle děvče už si něčím prošlo,“ vysvětlil mi a chtěl si dojít pro něco, co tady zrovna neměl. Já jsem ho ale zastavil ve dveřích.

„Carlisle? Mohlo by to o jejím otci zůstat mezi námi? Prozatím. Než se rozhodne sama, jestli to ostatním poví,“ požádal jsem ho.

„Budu si chránit myšlenky,“ přikývl a zmizel za dveřmi.

*      *      *

O hodinu později se ve dveřích Carlisleovy pracovny zjevila Alice s několika igelitkami v rukou.

„Byl bys tak laskav?“ usmála se a naznačila mi, že bych se mohl vzdálit. Bez řečí jsem se zvedl a vrátil se, až když mě Alice zavolala. Převlékla Bellu do jednoduchých bílých šatů a na nohy jí nasadila balerínky.

Překvapilo mě, když potom hned neodešla, ale sedla si na zem vedle mě.

„Děkuju,“ zašeptal jsem a věděl, že to pochopí.

„Nemáš zač.“

„Víš, co mi není jasné, Alice? Proč jsi to udělala? Myslel jsem si, že Bellu nemáš zrovna ráda,“ zašeptal jsem na takové frekvenci, že Bella ji zatím nemohla být schopna zachytit.

„Měla jsem vizi, ve které nejen ty a Bella jste byli přátelé,“ zamumlala.

„Proč jsi to nikomu neřekla? Nebo se s ní nepokusila spřátelit rovnou? Ty bys takové problémy, jako já, rozhodně neměla,“ mračil jsem se a pořád mi to nešlo do hlavy.

„Neměla. Ale taky jsem viděla další věci, co se stanou, pokud si dovolím najít v ní kamarádku. Jediné, co jsem chtěla, abychom zůstali jednotní jako rodina,“ špitla.

„Bude to hodně zlé?“ zeptal jsem se.

„Bude,“ kývla.

„Ale chci, abys věděl, že jsem tu pro tebe, ano? Ať už se stane cokoliv, já jsem na tvojí straně. Bella si nezasloužila zemřít. Zachovala bych se stejně,“ pousmála se, sedla si blíž a položila mi hlavu na rameno.

„Víš, že občas nejsi zase tak špatná sestra, Alice?“ usmál jsem se a vzal ji kolem ramen.

Druhý den ráno po dlouhé době vysvitlo slunce a mně bylo hned jasné, proč se skoro celá rodina sebrala a vyrazila na lov. Carlisle si vzal naštěstí v nemocnici na týden volno, aby se mohl postarat o Bellu a Alice už se jala přestavovat pokoj pro hosty, aby se Belle líbil. Bylo to prozatímní řešení. Všem nám bylo jasné, že až ji přijdou hledat, bude to u nás. Ale ještě nápadnější by bylo okamžitě zmizet.

Tam jsme taky Bellu zatím přesunuli. Do pokoje pro hosty.

Zrovna jsem seděl v nohou její postele a sledoval ty pomalé změny, které ji činily stále krásnější a chladnější, když se ve dveřích pokoje znovu objevila Alice s vázou plnou bílých růží.

„To jsi nemusela, Alice,“ usmál jsem se na ni.

„Ale já chtěla. Nechci, aby to tu na Bellu působilo nějak nezabydleně. Bohužel ale nevím, jaké květiny má ráda,“ přemýšlela nahlas moje sestřička a začala pobíhat po pokoji.

„Jestli tě můžu o něco poprosit, byla bys tak laskavá a koupila Belle pro začátek něco na sebe? Tak nějak předpokládám, že tyhle šaty první lov nepřižijí,“ navrhl jsem jí.

„O to mě nemusíš žádat dvakrát, bráško. Stejně jsem chtěla jet nakupovat. Bohužel budu muset tentokrát sama, ale to nevadí,“ povzdechla si a zmizela tak rychle, jako se objevila.

Netrvalo dlouho a dveře se otevřely znova.

„Carlisle,“ kývl jsem.

„Stále žádná změna?“ zeptal se a změřil si ji pohledem. Dokonce jsem viděl, jak se mírně pousmál, když viděl, že rána na hlavě už se skoro zacelila.

„Za celou noc se ani nepohnula.“

„A tys tu u ní celou noc byl?“ zeptal se překvapeně.

„Nechtěl jsem, aby byla sama. Protrpěla už si toho zřejmě dost. Chci, aby věděla, že odteď už na to nikdy nebude sama,“ vysvětlil jsem mu svoje chování.

„Ty ji máš asi vážně rád,“ zakroutil Carlisle hlavou s mírným úsměvem na rtech.

„Věděla o nás,“ zamumlal jsem.

„Cože?“ podivil se.

„Věděla o nás a nikomu to neřekla. A co víc, nebála se mě. Přátelila se se mnou i přes to, že věděla, co jsem zač.“

„Tak to je… neobvyklé. Lidé, když se obvykle dozví pravdu o nás, mají tendenci to vyhlásit do světa a pak zburcovat tažení proti nám.“

„Já vím.“

„To tys jí to řekl?“

„Ne, zjistila to sama.“

„Kdy ti řekla, že to o tobě ví?“

„Těsně před tím, než se pokusila spáchat sebevraždu. Myslím, že to od ní bylo takové gesto na rozloučení. Něco jako – byl jsi mi dobrým přítelem i přes to, že vím, co jsi zač.“

Carlisle si mě i Bellu znova změřil pohledem.

„Bella musí být zajímavá dívka. Těším se, až ji poznám osobně,“ odpověděl nakonec.

„Takže na mě nejsi naštvaný?“ chtěl jsem vědět.

„Naštvaný jsem byl jedině proto, že jsem si myslel, že jsi ji napadl. Nikdy bych ti nevyčítal to, že jsi někomu zachránil život, Emmette. Ale co se týče jejího sebeovládání a pomoci v upířích záležitostech, předpokládám, že o to se postaráš ty. Ne snad proto, že to ty jsi ji přeměnil. To proto, že co jsem měl zatím možnost se o ní dozvědět, nebo si domyslet, je to dost uzavřená osobnost. Nejlepší bude, když jí ze začátku budeš se vším pomáhat ty,“ konstatoval Carlisle.

„Děkuju. A neboj, já se o ni postarám.“

„O tom nepochybuji.“

*      *      *

Alice se znovu vrátila až k večeru a schody do tohohle pokoje musela vyjít asi pětkrát, než Belle nanosila do šatny všechny věci, které jí stihla koupit. Když byla hotová, sedla si na postel naproti mně a prohlédla si Bellu.

„Bude opravdu krásná,“ zašeptala.

„To byla vždycky,“ zamumlala jsem nepřítomně.

„To ano. Ale na konci proměny… myslím, že i Rose bude mít slušnou konkurenci,“ řekla a zadívala se někam do prázdna. Nesnášel jsem to. Nikdy jsem nevěděl, jestli má vizi nebo se snaží jenom dodat tomu, co právě řekla, zvláštní význam.

„Kdy se ostatní vrátí?“

„Zítra večer.“

„To už bude mít Bella proměnu skoro za sebou.“

„Je mi jí líto při pomyšlení na to, jak musí trpět,“ zamumlal jsem potom.

„Prošel si tím každý z nás,“ povzdechla si Alice.

„Já vím. Ale já jí slíbil, že už nepřipustím, aby se jí něco stalo. Nechci, aby už trpěla.“

„Víš, já nevím, proč se rozhodla udělat to, co udělala. Něco mi říká, že ty to víš, ale já se nebudu ptát. Když bude Bella chtít, tak mi to časem řekne sama. Ale jedno ti povím. Svůj slib jsi splnil. Vždyť kdo jí může ublížit jako upírce?“ snažila se mi Alice zvednout náladu.

„Víš moc dobře, že dobře mířené slovo ublíží víc, než nějaká facka,“ zamručel jsem.

„Tak dáš prostě pozor, aby jí ta slova nikdo neřekl. Nevím, čeho se bojíš. Bella si nikdy nenechala nic líbit. A až se její chování jako upírce ještě umocní, myslím, že bude jen hodně málo lidí i upírů, kteří by si na ni troufli.“

„Tak dobře. Tobě stejně nemá cenu vzdorovat, že?“ protočil jsem oči.

„Ne, to teda nemá,“ přikývla vážně a seděla tu se mnou v tichosti až do rána.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj bratr = Můj nepřítel?! - 10. kapitola: