Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj bratr = Můj nepřítel?! - 18. kapitola

the host stills

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Můj bratr = Můj nepřítel?! - 18. kapitolaTákže, vracím se zpět i s touto povídkou. Bella se vrací domů a v pokoji na ni opět čeká nezvaný host. Co bude chtít Edward tentokrát? A co Emmett a ostatní? Stihla se už Bella mezi Cullenovými trochu víc zabydlet? Příjemné počtení. Vaše Jane006

27.06.2015 (07:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2274×

18. kapitola - Omluva

 

(pohled Belly)

Byly zhruba čtyři hodiny ráno, když jsem se dostala domů již převlečená a možná je to smutné ale odreagovaná. Přesto jsem měla strach z dalšího setkání s Emmettem. Nebyla jsem si zrovna jistá, co to mezi námi bylo, ale bylo to něco. Něco, kvůli čemu se lidé i rozvádějí. Děkovala jsem bohu, že Edward mi z nějakého důvodu nemůže číst myšlenky a zrovna uvažovala nad tím, jak dobře se asi daří Emmettovi před ním tajit ty své. Copak mi naposledy netvrdil, že to jediné na co myslí jsem já? Až pozdě mi došlo, že jsem vlastně nebyla jediná, komu se Emmett vyhýbal.

Potichu jsem zalezla do svého pokoje a podívala se na závěsný kalendář na zdi. Uběhly už dva týdny od mé přeměny. V čase bylo teď horší se orientovat kvůli tomu faktu, že nespím a dny mi tak splynuly v jeden. K mému nemilému překvapení na mě opět v pokoji čekal nezvaný host.

„Vypadni.“

„Bello, počkej, chci s tebou mluvit.“ Skepticky jsem si ho přeměřila a prošla kolem něj k posteli.

„Tak mluv, ale dělej. Chci si číst.“ Přimhouřila jsem oči a byla už připravená se bránit, pokud by chtěl zase něco zkusit. Edward se ušklíbl a přišel o krok blíž.

„Chtěl jsem se ti omluvit za svoje předchozí chování. Je mi to opravdu líto, choval jsem se nepatřičně, už to vím a jediné v co doufám je, že začneme od znova – s čistým štítem. Slibuju, že už si k tobě nikdy nic takového nedovolím. Jen mi dej, prosím, ještě šanci. Byl jsem idiot.“

Nedůvěřivě jsem si ho měřila a nechápala, co to do něj vjelo.

„A to ti mám věřit?“ odfrkla jsem si a dál si ho měřila pohledem. Edward si povzdechl a zadíval se z okna. Sledoval východ slunce. Teprve asi po dvou minutách se otočil zpátky na mě s vážným výrazem v očích: „Rose je sice velice důsledná, co se týče tajemství, ale myšlenky uhlídat nezvládá.“

Zírala jsem na něj neschopna slova. On to věděl. A litoval mě. Pro jednou mi zase bylo mizerně.

„Vypadni!“

„Ne, Bello, nevypadnu,“ odtušil a zase se o krok přiblížil.

„Nestojím o tvoji lítost!“ zavrčela jsem na něj.

„To je dobře, protože ti ji také nenabízím. Jenom jsem se ti chtěl omluvit a požádat tě ještě o jednu šanci. Konec konců, budeme spolu žít jen do konce věčnosti… Omlouvám se.“ Ztišoval stále hlas, až nakonec jen šeptal.

Bezmocně jsem si opřela hlavu o postranní sloupek postele a povzdechla si.

„Edwarde, když teď víš, co jsem si prožila, pak taky víš, že pro mě není snadné odpouštět,“ konstatovala jsem nakonec a také se zadívala z okna. „Ale možná bych ti mohla dát novou šanci. Časem. Jen to po mně nechtěj, prosím, hned.“

„O víc jsem ani nežádal. Teď už tě nechám být. Za chvíli jdeme stejně do školy. Tak se zatím měj, Isabello.“

S těmito slovy zmizel z mojí ložnice a já si téměř unaveně lehla do peřin. Chtělo se mi brečet, ale to nešlo. On to věděl. On a Rose. Dva lidé, které jsem vůbec nemusela, to věděli. A Emmett, kterému jsem věřila nejvíc… z nějakého důvodu jsem nedokázala mu říct pravdu. Nebyla jsem si jistá proč. Věděla jsem, že ve vteřině, kdybych mu to řekla, je můj otec po smrti, ale nebyla to starost o otce, co mi bránila v tom mu to říct. Bylo to něco jiného. Jenže co? Snad stud? No, jedno jsem teď věděla jistě. Když to ví Edward, budou to za chvíli vědět všichni. Pecka.

 

*     *     *

 

O dva týdny později jsem seděla na verandě a zírala do lesa, v ruce rozečtenou knížku, kterou jsem stejně nedokázala vnímat. Naproti mně seděl Jasper, který měl úkol na mě dohlížet, protože Carlisleovi přišla lidská návštěva. Momentálně byla u něj v pracovně. Nevnímala jsem jejich rozhovor, stejně to byly jen nějaké doktorské žvásty. Jasper vypadal napjatě.

„Bojíš se, že vystartuju?“ nedalo mi to.

„Jsi moc klidná na novorozenou, bez urážky, Isabello.“ Pousmál se. Povzdechla jsem si. Byla jsem si jistá, že jeho obavy jsou zbytečné, ale nemělo smysl se přít. Nijak mě nelákala představa vybíhání dvou pater jen proto, abych zmařila něčí život. Hlad jsem stejně neměla.

Asi pět minut na to za námi přišla Esmé v letních šatech, které jí vážně slušely.

„Mluvila jsem včera s Carlislem. Blíží se prázdniny, je skoro konec května, možná bychom se o prázdninách mohli přestěhovat. Pátrání po Belle bylo stejně pozastaveno, takže v létě už by mělo být bezpečné se odstěhovat, co říkáš, Jaspere?“ uvažovala nahlas.

„Myslím, že je to dobrý nápad. A jak to tak vypadá, tak na podzim by se Bella možná mohla přidat k nám na škole. Třeba bychom pro změnu mohli zkusit vysokou, a buď by spolu s námi nastoupila v říjnu, nebo pak až v druhém semestru. Co říkáš, Bello?“

„Cokoliv, jenom když vypadnu mezi lidi,“ vyhrkla jsem bez rozmýšlení a oba se rozesmáli. Vtom jsme uslyšeli kroky.

„Neuvidí mě tady?“ zeptala jsem se váhavě.

„Ne, Carlisle to vezme předem. Každopádně tam půjdu, měla bych je vyprovodit.“ Usmála se na mě Esmé, lehce mi položila ruku na rameno a ve vteřině zmizela. Jasper už vypadal uvolněněji. Ale to bylo možná také tím, že z lesa za domem vyběhla Alice. Edward byl bůhví kde. Od jeho návštěvy v mém pokoji se opravdu snažil. Emmett a Rose byli pryč už asi týden, prý potřebovali oddech a srovnat si to mezi sebou v soukromí. Nebyla jsem si jistá, proč se mi ten pojem nelíbí, ale snažila jsem se to neřešit a soustředit se na jiné věci.

„Co kdybys nechal Bellu zajít si na lov, Jazzy?“ nadhodila Alice, když k nám dotančila.

„Nemám žízeň.“ Zavrtěla jsem hlavou a odvrátila pohled, když jej Alice políbila.

„Věř mi, Isabello, měla bys na ten lov zajít. Udělej to kvůli mně, prosím.“ Usmála se na mě smutně a udělala psí oči. Zamračila jsem se. To bylo nefér.

„No dobře, jak chceš.“

Bez dalších průtahů jsem se zvedla a vyrazila sama do lesa. Cullenovi mi věřili natolik, že už mě nechávali jít lovit samotnou, když jsem jim slíbila, že se budu držet daleko od obydlených oblastí. Aspoň troška svobody.

Uběhla jsem sotva 15 kilometrů, když mi začalo být jasné, proč mě sem Alice poslala. Rose s Emmettem se vrátili. A Emmett konkrétně stál asi dvě stě metrů přede mnou a vážně se usmíval. Polkla jsem, dodala si odvahy a vyrazila za ním.

 


« Předchozí díl

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj bratr = Můj nepřítel?! - 18. kapitola:

« Předchozí   1 2
1. mokasina
27.06.2015 [1:59]

mokasinaDokonaleeee, tesim se na dalsi dilek a doufam, ze bude velmi brzo jinak umru zvedavosti co bude dal Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

« Předchozí   1 2

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře