Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj Jasper 8

29.06.2010 (22:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4863×

Pohled Belly

„Je mi to jedno.  Ona mi odpustí. Beru to na sebe, kdyby něco,“ řekl a usmál se. V ten moment mi to bylo jedno, cítila jsem se ublížená, zrazená a bezcenná. Pomalým pohybem jsem se k němu přiblížila a naše rty spojila. Zapomněla jsem na všechno. Po pár minutách našeho veřejného tajemství se k nám přihnal Edward.

„Bello, zbláznila ses? Co Alice?“ V jeho hlase bylo slyšet rozrušení, bolest, ale také nenávist. Nebylo mu jedno, co se teď stalo, ale mě to dělalo dobře. Byla jsem přímo nadšená, že on žárlí. Ta jeho fuchtle ho sledovala, co dělá. Ale za živého boha nechápala. Co byste chtěli od blondýny, že.

„Ty se do toho nepleť! Nemáš mi co rozkazovat nebo cokoliv nařizovat,“ řvala jsem na něj jak pominutá, ale malinko jsem cítila, že jsem si ulevila.

„Ty idiote! Je ti jasné, co udělá Alice, když se tohle dozví?“ řval na Jaspera zase Edward.

„Kruci! Co je Vám do toho! Bello, pojď!“ Chytil mě za ruku, aniž by si nějaký člověk všiml, že jsme pryč, sedala jsem do auta.

Všechny jsme tam nechali stát. Ale nějak jsem nedomyslela všechny následky, které by mohly nastat.

„Jazzy,“ prolomila jsem to ticho, které vládlo v autě.

„Hmm,“ odpověděl, ale neohlédl se.

„Tohle nesmíš Alice udělat. Bude jí to bolet! Nesmí to zjistit!“

„Bello, tohle prosím neřeš. Vím, do čeho jdu a jaké mne čekají následky. Neřeš to, prosím!“ Zastavil auto někde u lesa a toužebně se na mne podíval. Natočil se ke mně a hodil svou ruku kolem opěrátka.

„Jazzy…“ nestihla jsem ani říct, že to nechci, protože jeho rty líbaly ty moje celkem hladově. Během pár vteřin jsem mu seděla na klíně a polibky mu víc jak ochotně vracela. Nemohla jsem přestat, ale můj pocit viny mě začal hryzat. „Tohle bychom neměli…“ zkoušela jsem odolat, ale nějak to nešlo. Nějakým záhadným způsobem jsem nemohla přestat. Nemohla – nechtěla.

Pár vteřin jsem ho hladově líbala, objímala… ale potom to ani jeden nevydržel a došlo na svlékání oblečení. Moje kontrola nad mým štítem se začala bortit. „Jazzy… štít… přestaň!“ žadonila jsem, ale zbytečně. Věděl, že nechci Alice ublížit, ale touha po zakázaném ovoci byla silnější.

„Zvládneš to,“ opakoval neustále dokolečka, když mi sundával poslední kousek mého oblečení. Každou novou minutou moje sebeovládání bylo nejtěžší, co jsem ve svém životě zažila.

Musím říct, že jeho nádobíčko bylo ještě lepší, než jsem si představovala. Po pár minutách slastného vrcholu jsem se mu stulila do náruče. Hladil mě po rameni a lehce oddychoval, ač to nepotřeboval.

„Je mi s tebou hezky, Bello!“

„I mě, ale tohle nesmíme!“

„Šššš…“ umlčil mne polibkem a víc si mne přitiskl. „Dokud bude fungovat tvůj štít, nikdo se nic nedozví. Slibuju,“ dořekl a zabořil svou sněhově bílou pleť do mých vlasů. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Bylo mi zvláštně, ale i když jsem věděla, že tohle nepotrvá věčně cítila jsem se nádherně.

„Měli bychom jít. Edward určitě všechno Alice vyzvonil.“

„Buď v klidu. Na to nemá dost odvahy.“

„No… to ho tedy moc neznáš. Je opravdu naštvanej!“

Bylo mi jedno, že on je naštvanej, ale ublížit Alice… není na mne sice moc hodná, ale tohle si nezaslouží, ne takhle. Jestli se to má dozvědět, tak od nás!

„Nemluv o nich. Jsme teď my dva. Proč si to kazit,“ řekl tak sladce, že jsem se vrhla po jeho rtech. Nemohla jsem se ho nabažit, ale v hlavě mi bleskla vzpomínka.

***

Už pár desetiletí chodím kolem tebe po špičkách. Už mě to unavuje. Víš moc dobře, že k tobě něco cítím. Ale ty? Jsi stále jen s Jasperem!

***

Proč mi přišlo na mysl zrovna tohle?