Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj kolega idiot 8. kapitola

06.05.2012 (19:15) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 5464×

„Takže tady bydlí mí praví rodiče?“ zeptala se mě s očekáváním v očích Grace. Abych zahnala myšlenky na Edwarda, začala jsem samostatně pracovat na případu mé nejlepší kamarádky. Grace jsem znala od doby, co jsem začala pracovat ve firmě. Převážně uklízela, ale občas také donášela kávy a různě důležité dokumenty. Každý ji měl rád, byla to taková dobrá duše… Anděl.

Ale přes všechnu její dobrou náladu měla Grace celý život pocit, že je něco špatně. Rodičům se absolutně nepodobala, měla jiné chování, zvyky… A tak došla k závěru, že nežije s pravou rodinou. Adoptovaná nebyla, takže jediná možnost, která se nám nabízela, byla ta, že se v porodnici vyměnila miminka. Dala jsem si tu práci a našla rodinu, která by mohla být ta její. Chtělo to jen získat vzorek DNA.

„Ano, podle všeho jsme na správném místě. Můžeme jít dovnitř?“ zeptala jsem se, ale Grace vypadala poněkud bledě. A já se jí nedivila. Před námi se rozprostírala honosná vila s neuvěřitelně velikým pozemkem. Nebylo pochyb, že majitel má dost peněz. Což musel být pro Grace nezvyk, neboť ona žila od výplaty k výplatě. A taky se musela vyrovnat s faktem, že za pár okamžiků možná spatří své skutečné rodiče.

„Myslíš, že je to dobrý nápad? Možná bych to měla nechat tak, jak to je,“ začala zdráhavě, ale já se nedala. Jakmile něco začnu, dokončím to.

„Zlato, já vím, že máš strach. Ale teď máš konečně šanci zjistit své pravé já. Zjistit, po kom máš zelené oči, proč nedokážeš spolknout jediný prášek, po kom jsi alergická na kočky…“ V očích se jí nebezpečně zablýsklo a já věděla, že mám vyhráno. Čapla jsem ji za loket a dotáhla před veliké dveře ještě většího domu. Zazvonila jsem a pak jen poslouchala blížící se kroky. Dveře se otevřely a já se dívala do tváře starému muži, který byl nejspíš v domě zaměstnán.

„Přejete si?“

„Dobrý den, jsou McRonovi doma?“ Stařík se na nás zdlouhavě zadíval a pak od dveří ustoupil.

„Jistě, pojďte dál.“ Vešly jsme do domu a já nedokázala spustit oči z té nádhery. Proč jsem se taky nenarodila do cizí rodiny?

Grace na tom nebyla o moc líp. Fascinovaně pozorovala koberec, dřevěné schody, honosné záclony, křišťálový lustr… Na obdivování tam toho bylo dost.

Za chvíli se přiřítil otvírač dveří s mužem středního věku. Na pohled bylo vidět, že o sebe pečuje. Měl krátké, lesklé, černé vlasy s občasným šedivým zábleskem. Pod očima měl sice vrásky, ale na pohled působil energicky a mladě. A… měl zelené oči.

„Dobrý den, já jsem Anthony McRon. Vy jste?“ Pohledem skenoval mě a Grace. Ta z něho nedokázala spustit oči, přestože se začínala červenat.

„Dobrý den! Já jsem Isabella Swanová, pracuji v právnické firmě a momentálně dělám na jednom případu. Řeším pravděpodobnou záměnu miminek v nemocnici před třiceti lety,“ řekla jsem a významně se na něj podívala. Nic, nejspíš mu nedošlo, na co mířím. V tu chvíli přišla vysoká blondýna s modrýma očima. Trochu mi připomínala Tanyu, ale rychle jsem ty myšlenky zahnala.

„Co se děje, tati?“ Anthony se na ni láskyplně podíval a vzal ji za ruku. Otcovské gesto, které muselo Grace hluboko ranit.

„Tato žena je právnička. Pracuje na výměně miminek před třiceti lety. Já ale nechápu, slečno, jak to souvisí se mnou a případně s Amandou,“ řekl a s poslední větou se otočil na mě. Tak a s pravdou ven.

„Je doma vaše žena?“ zajímala jsem se. I ona by to měla slyšet…

„Moje matka zemřela pár dnů po porodu,“ řekla mi smutně Amanda. Grace se vedle mě nepatrně zachvěla, bylo mi jí líto. Ale pořád tu byla možnost, že to není její pravý otec. No, sama jsem o tom dost pochybovala. Jen blázen by neviděl podobu mezi těmi dvěma.

„To je mi líto. Jedná se o to, že máme silné podezření, že Amanda byla v nemocnici nešťastnou náhodou zaměněna za Grace. Takový případy jsou ojedinělé, ale stávají se. Byla bych vám vděčná, kdybyste mi mohl poskytnout vaší DNA. Jen zjistíme výsledky, nic jiného po vás chtít nebudeme.“ Anthony začal v obličeji nabírat červenou barvu – naštval se.

„Taková drzost! Vy si dovolujete říkat, že má dcera není mou dcerou? Snad poznám své dítě! Jde vám o mé peníze, to je jasné! Okamžitě vypadněte z mého domu, nebo na vás zavolám policii!“ Rychle jsme vycouvaly z jeho domu a rozběhly se k autu. Říct, že to dopadlo dobře, by nebylo na místě. Byla to katastrofa, ale já se nevzdám. I když mi je jasné, že Grace to po tom všem bude chtít zabalit. Ale ona si zaslouží lepší život! Musím dokázat, že Anthony je její otec, a pak zažalovat nemocnici za zpochybnění.

„Já to nedokážu! Viděla jsi ho? Nenávidí mě! Myslí si, že jsem podvodnice,“ zaplakala Grace a zaplula do mé náruče.

„To není pravda, jen nám nevěří. Ale my mu dokážeme, že o jeho peníze nám nejde.“ Chlácholivě jsem ji pohladila po vlasech a podívala se na dům. Za oknem se mihla dívčí silueta…

Grace se otřásala vzlyky a já nevěděla, jak ji mám utišit. Sice jí bylo třicet let, ale ona se na ten věk nikdy nechovala. Dokonce i vypadala mladší. Tak na dvacet let… Byla svobodná, ale celý život toužila po lásce. Po lásce, která nikdy neskončí.

***

„Kde máš Tanyu?“ zeptala jsem se s předstíraným úsměvem. Edward zvedl překvapeně oči od počítače a zkoumavě se na mě zadíval. Dělala jsem, že jsem v pohodě. Nic se přeci nestalo.

„Je v práci,“ odpověděl pomalu. Nevím, o co mu šlo, ale vypadal zklamaně. Asi ode mě očekával jinou reakci.

„A kde dělá?“ V bordelu?

„Je to organizátorka svateb,“ zamručel. Obočí se mu stáhlo k sobě a rty zkroutil do úšklebku.

„Páni! Kde jste se seznámili?“ Dělala jsem, že mě to děsně zajímá. Vždyť je přeci Tanya super, ne?!

„Vlastně se známe už strašně dlouho. Bello, jsi v pořádku?“ Protočila jsem oči a posadila se na jeho stůl.

„Samozřejmě, nikdy mi nebylo líp. Bydlíte spolu?“ Otázky ze mě vypadávaly a já ani nevěděla, co říkám. Neovládala jsem ústa! Prostě jsem mluvila a mluvila…

„Ještě ne.“ Ještě… Takže to plánují. Vyšpulila jsem rty a uvažovala, jak daleko asi jsou. Spali spolu? Panebože! Co když se chtějí vzít? Měli by to snadný – Tanya by vše zorganizovala. Pozvali by mě vůbec?

„Koukal jsem, že pomáháš Grace. Jak jsi na tom?“ Podívala jsem se na něj a nevěděla, jestli ho to vážně zajímá. Třeba chtěl jen změnit téma.

„Vlastně nic moc. Byly jsme na návštěvě u jejího potencionálního otce, ale vyhodil nás z domu. Myslí si, že jdeme po jeho penězích, kterých má opravdu hodně. Jeho manželka zemřela pár dnů po porodu, ale jeho dcera, Amanda, mu vůbec není podobná. Vlastě je neuvěřitelně podobný Grace, to bys nevěřil! Každopádně nemáme vzorek DNA, takže nezjistíme, jestli je to skutečně její otec. Nevím, co s tím,“ povzdechla jsem si. Edward ke mně natáhl ruku, ale pak se zarazil a stáhl ji.

„Co kdybych ti pomohl tu DNA získat?“

„To bys pro mě udělal?“ zeptala jsem se nevěřícně a překvapením otevřela ústa.

„Samozřejmě, ale něco za to budu chtít.“ Horlivě jsem přikyvovala a čekala, co z něho vypadne.

„Půjdeš s Tanyou na nákupy.“ Zadíval se na můj překvapený obličej a dodal: „Zítra.“

Teď bych se vás mohla zeptat, co si o tom myslíte. Půjde Bella na ty nákupy? 

Já vás ale ušetřím hádání a řeknu, že v příští kapitole proběhne veliké nakupování. :D

Abych to uvedla na pravou míru - sama nevím, co tu Tanya dělá. Já ji neplánovala! Ale moje prsty si prostě píšou své. :D

AlexLexie - Díky za komentář! :) A odpověď na tvůj „dlouhý" dotaz? Nevím. :D Budeme si muset počkat - obě. Těžko říct, ale na té žárlivosti něco bude. :D

Věnováno všem, co tenhle blábol čtou, a hlavně těm, co ho komentují. Nechtějí se mi vypisovat jména, ale pokud to tak chcete... Příště si klidně dám tu práci a vaše jméno napíšu pod kapitolu se srdceryvným věnováním. :D

Koutek pro litování mé osoby - má „milovaná" učitelka mi absolventskou práci zamítla den před odevzdáním. Takže si jistě dokážete představit, co o volnu dělám. Přijmu dobrovolníky, kteří ji za mě zabijou. :D

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj kolega idiot 8. kapitola: