Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj kolega idiot 9. kapitola

01.08.2012 (08:15) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 4929×

Nechápala jsem, co to dělám. Musela jsem se zbláznit…

Postávala jsem před vchodem největšího nákupního centra ve městě a vyhlížela to blonďatý tornádo. Upřímně jsem doufala, že to budu mít brzo za sebou. Proč zrovna na nákupy? Nesnáším nákupy a Edward to moc dobře ví. Co s ní mám jako nakupovat? Snad ne spodní prádlo… Panebože, snad po mně vážně nebude chtít poradit s výběrem svatebních šatů, to by byl můj konec.

A taky jsem doopravdy nechápala, co tímhle Edward sleduje. Doufám, že nečekal, že se s ní skamarádím.

„Ahoj Bello,“ ozvalo se za mnou. S nechutí jsem se otočila a pohledem přejela po rozzářené Tanye. Přímo sršela energií…

„Ahoj, tak kam jdeme?“ Pokusila jsem se být přátelská, ale můj znuděný výraz jí musel prozradit úplný opak.

Měla na sobě úzké šedivé kalhoty s modrou košilí. Na pohled obyčejné oblečení, které mě ale dovádělo k šílenství. Jo, když někoho nesnáším, tak pořádně. Snažila jsem se na ni nezírat, ale moc mi to nešlo. Ta její košile… Edward miluje modrou barvu, takže jsem si nějak odvodila, že její šatník bude této barvy plný.

„Musím se podívat na nějaké doplňky do bytu. Právě jsem se přestěhovala, takže mé nové útočiště připomíná spíš skládku. Nevadí?“ zeptala se, ale to už jsme se rozešly směrem k nejbližšímu obchodu. Jen jsem zakroutila hlavou a zastrčila ruce do kapes.

„Několik desítek let jsem bydlela se svými sestřenicemi, ale časem mě to přestalo bavit. Byl to takový stereotypní život, pořád to samé… Z hor jsem se přestěhovala do města a nemůžu být spokojenější. Až na to sluníčko, to je docela problém.“ Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem se jí ptala na rodinu, protože mi o ní začala tak aktivně vyprávět.

Řekla bych, že neptala.

„Proč sis nevybrala město, kde nesvítí slunce skoro každý den?“

„Na pár takových místech jsem už byla, ale bylo to šílený. Máš štěstí, že jsi napůl člověk a na slunci nesvítíš, protože to je fakt prokletí. A o tomhle městě jsem slyšela chválu od Edwarda, takže jsem to riskla a jsem tady.“

„Jak dlouho ho znáš?“ Cullen mi řekl, že se znají hrozně dlouho, tak by mě zajímalo jak moc.

„Myslíš Edwarda? Vlastně ho znám od jeho narození. Naše rodiny se hodně přátelí, jeden čas dokonce bydleli s námi.“ Přišlo mi docela ujetý, že si něco začala s člověkem, kterého viděla vyrůstat. Ta představa mi přišla až… nechutná.

„Plánujete spolu bydlet?“ zeptala jsem se, když jsme dorazily do správného obchodu. Tanya hned začala zkoumat různé vázy, záclony, poličky…

„Nevím jak Edward, ale já to neplánuju,“ zasmála se a já se musela pousmát. Kdybychom se nebavily o Edwardovi, možná bych ji i měla ráda.

„Co říkáš téhle?“ Před nos mi strčila skleněnou vázu, která se všelijak kroutila. Takovou vázu snad neměli ani na zámku.

„Pokud se ti líbí, tak dobře. Ale podle mě je až moc noblesní. Tvůj byt jsem sice neviděla a nevím, jak je zařízený, ale tipla bych tě na modernu.“ Tanya se spokojeně usmála, jako by slyšela přesně to, co chtěla.

„Máš pravdu, díky. Víš co? Kašleme na to, půjdeme do nějaké kavárny a budeme si jenom povídat. V práci nedělám nic jiného, než vybírám ty správné doplňky a šaty, tak alespoň teď bych chtěla mít klid. Živím se organizováním svateb, víš? Takže kdybys někdy mé služby potřebovala, stačí říct.“

„Jo, Edward se zmiňoval, že něco takového děláš. Musí to dát docela zabrat, ne? Nevěsty jsou hodně náročné.“

„Máš pravdu, ale mě ta práce fakt baví. A navíc si myslím, že dělat právníka je mnohem obtížnější, no ne? Ehm, Bello, co všechno ti o mně Edward řekl?“ Sedla jsem si na sedačku v koutu kavárny a podívala se do jejích zlatých očí.

„Vlastě skoro nic. Jen, že spolu nebydlíte, že se znáte dlouho a že pracuješ jako organizátorka svateb. Nebyl moc výřečný, jestli mi rozumíš,“ zamumlala jsem téměř nesrozumitelně. Ke stolu přicupitala číšnice, a tak jsem si objednala kávu. Tanya si nic nedala - nečekaně.

„Bello, přijdeš mi jako skvělá holka a začínám si myslet, že si tě Edward vůbec nezaslouží. Kdyby věděl, že ti řeknu to, co ti teď řeknu, tak by mě asi na místě zabil, takže si toho važ. Já s Edwardem nic nemám, nikdy jsem neměla a nikdy mít nebudu. Neříkám, že není sexy, ale beru ho jako svého brášku. Připadala bych si jako úchyl. Hele, Edward tě miluje a myslím, že my obě víme, že ty jsi v tom taky až po uši. On si myslel, že se tomu citu bráníš, a tak tě chtěl nechat žárlit. Dost blbý nápad, co? Řekla jsem ti to proto, že jsem tě dneska poznala blíž a uvědomila jsem si, že bys to měla vědět. Neříkej to Edwardovi, jasný? Prostě ho necháme vymáchat ve vlastní šťávě.“

Koukala jsem na ni neschopna slova a v hlavě si přemítala její slova. Panebože, Edward je ještě větší debil, než jsem si myslela. Proč jsem se musela zamilovat do takového hlupáka? Tohle mohlo napadnout jedině… no, jeho.

„Nevím, co na to říct. Děkuju, že jsi mi to řekla, i když se musím přiznat, že jsem tě jeden čas fakt nenáviděla. Teď vidím, že jsem se v tobě pletla,“ usmála jsem se na ni a byla ráda, že jsem našla tak skvělou kamarádku. To její divadélko, co s Edwardem zahrála, jsem vypustila z hlavy.  

„V pohodě. Edward je dost žárlivý typ, víš? Vyprávěl mi, že jsi šla s nějakým chlapem na večeři a mohl se z toho zbláznit. Nikdy bych na ten jeho plán nepřistoupila, ale jestli je něco, co Edward umí, tak je to štěněčí pohled a citové vydírání.“

„To je vůl,“ ulevila jsem si. Tanya jen mávla rukou a přikývla.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Měla jsem strašnou chuť ho potrápit, ale na druhou stranu… Nebylo těch naschválů už dost? Byla jsem unavená z toho všeho. Neustálé hádky, vyhýbání se mu, letmé pohledy… práce. A do toho jsem si nebyla jistá, jestli je má láska k Edwardovi skutečná. Byl krásný a možná to mě k němu táhlo. Nevěděla jsem, jestli bych s ním dokázala strávit zbytek života. Oba dva jsme se chovali dětinsky a oba dva jsme byli neskutečně tvrdohlaví. Nehodili jsme se k sobě. 

Tak, teď nastane veřejná omluva, kterou si každý čtenář povinně přečte! :P

Nejdřív jsem nestíhala psát kvůli škole. Z obhajob jsem vyvázla s jedničkou, ale měla jsem dvacet šest bodů, což znamená, že jsem měla málem dvojku - ta byla za dvacet pět. :D To je na úvod.

Pak jsem trávila čas se třídou, protože tohle byl můj poslední rok s ní. No, pak nastaly prázdniny, které trávím na chatě. Internet tu sice mám, ale skoro pořád tu byla má ségra s dětmi a já byla tak hotová z hlídání, že počítač jsem zapnula jen na zkontrolování emailů a přečtení pár povídek. :)

Takže pokud se tu objeví nějaký komentář, zlíbám tomu dotyčnému nohy. Máte můj obdiv, protože jsem poslední kapitolu přidala skoro před třemi měsíci a já sama bych tak dlouho čekat nevydržela. To víte, chybí mi člověk, který do mě hučí celý den a nepřestane, dokud nenapíšu kapitolu. :D

Úplně jsem si odvykla psát, a tak jsem se rozhodla, že budou ještě dvě kapitoly a KONEC. :)

P.S.: K Tanye - původně jsem to plánovala jinak, ale vy jste ji tak nesnášely, že jsem se té blonďaté holky musela nějak zastat a ukázat, že není tak zlá. :D

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj kolega idiot 9. kapitola: