Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 23. díl

15.06.2009 (12:00) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4275×

23. Sama / sám

Edward Cullen (Po příjezde z Colorada)

I když jsme už doma skoro přes hodinu, marně se snažím Mattovi vysvětlit,že Bella opravdu lhala. Nedokáže si připustit, že jeho schopnosti selhaly. „To není možný.“ Křičel pořád dokola. „Ale no tak. Třeba je to tím že na ni nepůsobí ani moje a ani Aliciny schopnosti. Jasperovy ale fungují,takže seš asi divnej.“ Ušklíbnul jsem se mu. „Ale proč?“ vzlykal a plazil se mi u nohou. Setřásl jsem ho. „Já nevím a dej mi pokoj, odcházím ven.“

Moje kroky vedly k domu Belly. Nikde jsem ji přes okno neviděl. Její pach byl ale nejsilnější ve vrchním patře. Okno bylo otevřené, bez vyzvání jsem vstoupil. Podle zvuků vycházejících z místnosti vedle byla v koupelně a zpívala si? Jo, to je zpěv. Zrovna když jsem si prohlížel její písničky. Uslyšel jsem za sebou hlasitý zvuk rychle bijícího srdce. Hups pomyslel jsem si a otočil se „Víš Bello, já jsem ….“ Větu jsem nedořekl, jelikož ve dveřích nestála ona ale pes. Bylo na něm vidět že se bojí, vůbec se mu ale nelíbilo, že jsem zde a on o tom neměl ani ponětí. Začal jsem k němu promlouvat a natahovat ruku „Ahoj, pejsku, já ti neublížím. Na lovu jsem byl včera „ dodal jsem si už jen v duchu. Nechci ho přece vystrašit. S ohrnutými pysky a vyceněnými zuby se ke mně pomalu přibližoval. „Maxi! K noze. Teda k vaně!“ křikla nejspíš Bella a pes vyskočil dvacet centimetrů nad zem jek se lekl. Okamžitě se otočil a odběhl. Stejně jako já. Myslím,že k ní už nikdy nepůjdu. Alespoň prozatím. Jenže jak dlouho to vydržím? Moc dlouho ne. Dneska sem určitě ještě půjdu. Jenže co s tím psem? Musím si ho nějak získat na svou stranu. Na co obvykle lákají zvířata? Myslím, že půjdu pro radu za mým nejchytřejším bratrem Mattem. To byla ironie samozřejmě.

„Matte?“ spustil jsem na něj jemným a přívětivým hlasem. Obrátil své oči od sledování televize. „Co potřebuješ?“ „No víš já.. ehm… na co se přivolávají zvířata?“ šeptal jsem. „Proč? Už se tě bojí tak si je potřebuješ lákat? Nebo si chceš pořídit Zoo?“ záporně jsem zakýval hlavou. „No já si potřebuju udobřit psa. Jinak kvůli mně vyletí z kůže.“Usmál se a

Zamyslel. Pochybuju že by to někomu vadilo. Aspoň mě teda ne! Jeho myšlenky byly čisté jako studánka. „NO já nevím, zvířata jsou na jídlo. Zkus Animal Shop. A ptej se po pamlscích, ale ne pro tebe, pro psy“ „Hahaha“ zasmál jsem se a odešel do víru velkoměsta. Tím samozřejmě myslím Forks.

Prošel jsem všechny obchody. Zbýval už jen jeden. Malý, stroze stavěný domek na kraji. Dokud jsme nedošel až k němu, ani ve snu by mě nenapadlo, že nad dveřmi bude vyset stará a rezavá cedulka s názvem Animals shop.

I hned po mém vejití všechny zvířata šílela. Rybičky zaplouvaly za kameny v akváriu, křečci se zahrabávali a ptáci hlasitě křičeli. „Dobrý den.“ Přerušil jsem pozorování podavačky do akvária, kde ještě před chvíli plavalo asi třicet rybek. Nechápu, jak se všechny vydaly za ten kámen, asi jsou skladné. „Dobrý den. Přejete si?“ zeptala se ochotně asi padesátiletá paní s velkými brýlemi na nose. „Ano, já bych chtěl nějaké pamlsky pro psa.“ Odvětil jsem a začal zkoumat obchod. „A jaký je?“ zapřemýšlel jsem „Chlupatý, ohrnuje na mě pysky a vrčí.“ Prodavačka se zasmála. „Asi vás má opravdu rád. Já ale myslela jaké je to plemeno. Máme tu pamlsky pro malé, střední a velké psy.“ „Je poměrně velký, nejspíš Německý ovčák.“ Začala se přehrabovat v krabici. „Táák tady to je. Kolik si bude přát a jakou příchuť?“ S těmito slovy vyndala na stůl krabici asi třicet krát třicet centimetrů. „No myslím, že si to vezmu všechno, zbytek dám bratrovi.“ Vykulila na mě oči. „Bbbratrrovi?“ vykoktala. Položil jsem jí peníze na pult a odešel. Cítil jsem stále její pohled na mých zádech.

Bella Swan (Přijela domů z Colorada)

Pohodlně jsem si ležela ve vaně a zpívala si mou oblíbenou písničku Gonig under od Evanescence.

Max najednou odběhl. Chvíli jsme čekala a on pořád nepřicházel. Začínalo mi to být divné, obvykle, když nejsem doma delší dobu tak se mě drží jako klíště. „Maxi! K noze. Teda k vaně!“ zakřičela jsem a opravdu za pár minut přiběhl zpět. „NO hodný, kde jsi byl, kde?“ chlácholila jsem ho a on namísto toho aby zůstal sedět venku před vanou se rozběhl a skočil za mnou. „Maxy!“ pokárala jsem ho, namísto toho aby vyskočil opět ven ke mně přistoupil blíž a začal skákat jako štěně. Když už byla pěna po celé koupelně, musela jsem vylézt vez. Max mě ochotně následoval. Začal se třást a mě bylo jasné co přijde. Než jsem na něj stihla hodit ručník, otřepal se a voda s pěnou byla už opravdu po celé koupelně. „Já tě zabiju.“ Pronesla jsem si spíš jen pro sebe. Vysušila jsem se, oblékla a začala vytírat. Max mezitím prošel celý dům jakoby něco hledal,takže byly mokré ťapky také naprosto všude. Trvalo mi skoro celou věčnost, než byl dům a Max naprosto suchý. Chtěla jsem něco uvařit, protože měl přijet dnes otec.

Ani ne dva dny nejsem doma a lednička je naprosto prázdná. A to ještě ani nebyl Charlie doma. „Jdu nakupovat.“ Pronesla jsem a chystala se k odchodu. Max nešťastně zakňučel. „Ale ty se mnou nemůžeš, zůstaň tady a hlídej“ vzala jsem si bundu , klíčky od auta a vyšla ven. Noha mě sice ještě bolela, ale snad se nevysekám. Otevřela jsem dveře od spolujezdce a položila na sedadlo tašku. Než jsem stihla zavřít, Max naskočil a sedl si na sedadlo. „fajn.“ Pronesla jsem a zabouchla za ním dveře. Sama jsem se usadila a rozjela se. Max byl očividně šťastný, že může jet se mnou a prosadil si svou. A já vlastně taky. Proč bych měla jezdit sama?

Nakoupila jsem jen to nejdůležitější. Chléb, rohlíky, máslo,mléko, sýry, těstoviny, .. no dobře zas jen to nejdůležitější ne, ale utratila jsem fakt dost hodně peněz. Nasedla jsem i s nákupem a vydala se zpět domů. Když jsme ale přijeli, něco bylo v nepořádku. Max byl také neklidný. Vystoupili jsme a já šla, s Maxem za zády, směrem domu. Poslední dobou se všeho bojí. Nechápu proč?

Dveře byly pootevřené a hrála televize. Já ji nechala puštěnou? Počkat, vždyť já si ji vůbec nepouštěla! Pomalu jsem vstoupila dovnitř. Na sedačce v obýváku seděli dvě postavy a dívaly se na naši televizi! Ihned jakmile si mě všimly si stouply a já společně s Maxem začala couvat. Nějak se mi to nepodařilo a zakopla jsem o Maxe, který stál nehybně jako socha za mnou. „Au!“ vykřikla jsem ihned po dopadu na zem. Postavy na můj nářek začali reagovat, zvedli se a postupovaly směrem ke mě …

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 23. díl: