Bella se rozhodne. Zůstane s Edwardem na věčnost nebo bude s Erikem žít lidský život? Zřejmě je to poslední díl. Možná ještě napíšu Epilog, pokud budete chtít. :-) Jinak bych chtěla poděkovat všem, kteří mi psali komentáře a že se jim moje povídka líbila.
20.03.2010 (19:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4727×
Nakonec jsem se rozhodla. „Chci, abys mě přeměnil,“ vyhrkla jsem. Líbila se mi představa, že začnu nový život s Edwardem.
„Jsi si jistá, že to chceš?“ zeptal se.
„Ano, opravdu chci.“ Přišel ke mně a políbil mě na krk.
„Možná budeš žít věčnost bez duše. Pořádně si to promysli,“ naléhal na mě.
„Moje duše ti už patří. Bez tebe ji nechci!“ vykřikla jsem.
„Dobře, ale dám ti ještě jeden den na rozmyšlenou. Nechci, abys svého rozhodnutí litovala po zbytek věčnosti,“ vydechl.
„Ale já už jsem se rozhodla.“ Snažila jsem se ho přesvědčit.
„Neboj se, pokud si to nerozmyslíš, budu tě tu zítra v noci zase čekat a navíc aspoň se můžeš rozloučit s rodiči.“ To mě nenapadlo. Jak mám dát sbohem lidem, které miluji? Věděla jsem, že to bude těžké, ale ne nemožné. Edward se podíval k obloze, kde už začalo svítat. „Vezmu tě domů, aby tě rodiče nehledali. Ale měj zavřené oči,“ dořekl a já mu vylezla na záda. Nevěděla jsem, co chce dělat, ale projistotu jsem zavřela oči. Cítila jsem, jak se prudce zdvihl vítr a nemohla se pořádně nadechnout. Naráz bylo zase bezvětří.
„Už můžeš slézt.“ Otevřela jsem oči a viděla, že už jsem v pokoji. Edward se na mě díval a usmíval se.
„Jak jsme se sem dostali tak brzo?“ nechápala jsem.
„Víš, upíři jsou velmi rychlý.“ Šibalsky na mě mrkl. „Musíš se trochu vyspat. Já tu budu u tebe.“ Sotva jsem si lehla, hned jsem usnula.
Vzbudilo mě ostré světlo. Přišlo mi, že jsem jenom zavřela oči a hned je otevřela. Protáhla jsem se a moje ruce narazily na něco studeného a tvrdého. Rychle jsem se otočila a uviděla tu nejkrásnější tvář na světě. Edward se usmál a pohladil mě po tváři.
„Slíbil jsem ti, že tu budu,“ řekl. „Ale už budu muset jít, míří sem tvoje služebná. Snad se sejdeme v noci,“ dořekl a zmizel z okna. Nerozloučil se, asi doufal, že se ještě sejdeme. Služebná zaklepala a otevřela dveře. Radši jsem vstala a oblékla se. Dneska pro mě měl být hektický den. Musela jsem si vyzkoušet svatební šaty. Už vím, že se nevdám. Alespoň ne za Erika. Určitě mu tím zlomím srdce, ale on to zvládne. Je ještě mladý a najde si lepší ženu, než jsem já. Jen jsem nevěděla, jak se mám rozloučit s rodiči. Bála jsem se, že to nezvládnou. Byla jsem jejich jediné dítě. Radši jsem přestala myslet na to, co budu muset večer udělat.
Oblékla jsem si svatební šaty. Byli nádherné. Matka říkala, že vypadám krásně. Do jisté míry jsem i tak vypadala, ale jenom já jsem věděla, že si je už víckrát na sebe nevezmu. Radši jsem si je sundala. Nemohla jsem v nich dýchat.
Trochu jsem začala panikařit. Nikdo se tomu nedivil, přece jsem se měla vdát, takže to bylo normální. Po zbytek dne jsem čekala na večer. Rodičům jsem jenom řekla, jak moc je miluji a že jim za všechno děkuji. Možná je to překvapilo, ale nedali na sobě nic znát. Erikovi jsem napsala dlouhý dopis. Stálo tam, že se mu omluvám a že si ho nemůžu vzít. Radši jsem připsala, že jsem utekla a ať mě nikdo nehledá. Rodičům jsem také zanechala dopis.
Doufala jsem, že je pro proměně nepotkám. Nemuseli by to setkání přežít. To, že budu lačnit po lidské krvi, jsem věděla, aniž by mi to Edward řekl. Dopisy jsem dala do nočního stolku. Jakmile v noci všichni usnuli, vydala jsem se do lesa. Edward už na mě čekal. Vypadal, že se mu ulevilo, když mě uviděl.
„Snad sis nemyslel, že nepřijdu,“ zasmála jsem se. Bylo to zvláštní, teď když jsem věděla, co mě čeká, jsem byla šťastná. Věděla jsem, že stát se upírkou a zůstat tak věčně s Edwardm je a vždycky byl můj sen. Bez toho, aby promluvil, přistoupil ke mně. Já zavřela oči a čekala, až ucítím bolest. Cítila jsem, jak mi proťal zuby krční tepnu.
Moje tělo bylo v jednom ohni. Rychle se ode mě odtáhl a položil mé tělo do trávy. Cítila jsem, jak vedle mě celou tu dobu seděl a držel mě za ruku. Bolest mě mučila, ale já jsem ani jednou nezakřičela. Nechtěla jsem způsobovat bolest i Edwardovi. Byla to nekonečná doba. Myslela jsem, že se zblázním. Možná jsem i potom toužila. Jen aby ta bolest přestala. Srdce mi bylo, čím dál rychleji a v mých žilách začal proudit chlad. Naráz mé srdce utichlo a já konečně otevřela karmínově červené oči.
KONEC
« Předchozí díl
Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj sen 5. kapitola:
Krásna povídka, ale pre mna trošku krátka, ja by som si vedela predstaviť pokračovanie, ale som rada, že sa rozhodla pre Edwarda
ach jo... to je jako všechno? už žádné pokráčko? neeee...no nic du na další povídku
Moc pěkná povídka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!