Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vlastní svět - 10. kapitola

11.06.2011 (11:15) • twimaja • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1111×

10. KAPITOLA

Edward se ještě chvíli tvářil zamyšleně, jako by si předem přeříkával, co mi poví a co by mělo zůstat utajeno. To ticho trvalo celou věčnost. Z dolního patra se ozývala nějaká neznámá skladba, jinak byl klid.

„Víš,“ začal. Naklonila jsem se k němu blíž, protože mluvil tišeji, než by člověk slyšel. Mé obavy pochopil, přidal na hlasitosti.

„Sofie Jaqueline Denali… ehm, Volturiová.“

„Cože?“ zašeptala jsem nevěřícně. Vykulila jsem oči a chvíli jsem si překvapeně měřila jeho výraz. Stále jsem doufala, že si dělá legraci. Evidentně nedělal.

„Volturiová?“

Ano, tvrdil, že Volturiovi existují, ale neříkal to s nějakou úctou, nýbrž s nechutností. Jaký by tedy měli důvod, aby k nim přijela nějaká Volturiová?

Edward mě jednou rukou zvedl a přehodil si mě do klína. Byla jsem opřená o jeho rameno a dívala jsem se mu do obličeje. Lépe se mi tak poslouchalo. Uchvátil mě pohyb jeho rtů.

„Takže, pokud ti to nebude vadit, řeknu ti teď její částečnou historii.“

Pokynula jsem rukou, ať pokračuje.

„Sofie pochází původně z Kanady, proto se po své přeměně přestěhovala na Aljašku. Nejvíc jí přitahovala a vždy se tam chtěla podívat. Na Aljašce v Denali žije Denalijský klan upírů, kteří se živí stejně jako my. Sestrám ze jmenované klanu – Kate, Tanye a Irině – zabili Volturiovi matku, když proměnila malé dítě. Abych to upřesnil, je proti upírskému zákonu proměňovat malé děti.

Dále tam žijí Eleazar a Carmen. Žili tam také Vasilii a Sasha, ale ti už jsou… po smrti. No, Sofie se k nim přidala tedy hned po své přeměně. Ihned si zvykla na odlišný způsob stravy, takže nebyl žádný problém. Sofie má zvláštní dar. Dokáže poznat lež. Vím, že je to možná obyčejné, ale někdy se to opravdu hodí... Když se o tom, že v Denali je upírka s tak vzácným darem, dozvěděli Volturiovi… Předpokládám, že si domyslíš, jak to nakonec dopadlo.“ Usmál se na mě. Kývla jsem a úsměv mu odplatila.

„Ať Sofia chtěla, či ne, odvezli ji. Po několika měsících si zvykla na to žít ve Volteře, avšak nepřinutili ji pít lidskou krev.“ Edward se odmlčel. Netušila jsem, jestli bude dál povídat, spíše rozmýšlel, co mi má dál povědět.

„Dobře, ale stále nechápu, proč tě tolik rozrušil její příjezd,“ konstatovala jsem nakonec.

Pousmál se. „Ano, to je právě ono. Víš, ona má s sebou Margaretu, její osobní štít, takže já nemám vůbec dovoleno číst její myšlenky. Bojím se, že se neovládne a…“ odmlčel se znovu.

„Edwarde,“ pošeptala jsem a pomalu ho pohladila po hrudi.

„Já budu u Charlieho. Neukážu se tady, dokud neodjede, pokud to bude nutné.“

„Ne,“ přerušil mě rychle. „Já… Napadlo mě, že bys tu mohla na týden bydlet. Myslím, že by bylo lepší, kdybych tě měl pod ochranou.“

„Nevím, jak na to zareaguje Charlie. A potom, co škola?“ Edward se na mě uličnicky usmál.

„Vše už mám vymyšlené.“

Nakonec mi sdělil, že Alice volala Charliemu, že celá rodina odjíždí kempovat, ale Alice kvůli vyrážce nemůže, takže zůstává doma. Prý se v tak velkém domě necítí dobře sama, a proto ho poprosila, jestli bych nemohla u ní týden spát. Vskutku mě překvapilo, že Charlie neměl námitky. Koneckonců, Alici už znal od vidění a vícekrát už prohlásil, že je to milá slečna.

S tím, že bych měla na týden omezit školu, nesouhlasil ani Edward, takže do školy budu chodit nadále. Bohužel bez Edward, Alice i ostatních Cullenů.

•••

K večeru jsem Edwardovi oznámila, že si sjedu pro nějaké oblečení. Napřed měl námitky, protože je noc, ale nakonec povolil.

Když jsem se blížila ke Cullenovým, na zadním sedadle tašku plnou oblečení, hygienických potřeb a dalších potřebných věcí, a batoh, všimla jsem si, že před jejich domem stojí nějaké nové auto. Chvíli jsem váhala, jestli nemám Edwarda napřed prozvonit telefonem, než do domu neohlášená vtrhnu, ale nakonec jsem to zavrhla. Jsem přece týdenní obyvatel tohoto domu a člen rodiny, jak prohlásila Esmé.

Vystoupila jsem z auta a když jsem vyndala všechny věci z auta, stála u mě cizí žena. Neuvěřitelně jsem se jí lekla. Měla hnědé, nazrzlé vlasy – ačkoli Edwardově barvě se rovnat nemohly – a velké, zlatavě hnědé oči. Uvědomila jsem si, že je to upírka. A nakonec jsem s hrůzou zjistila, že to bude tolik obávaná a očekávaná Sofie. Nečekala jsem, že přijede tak brzy.

„Ahoj,“ pozdravila mě zvonivým hláskem, který však varoval, abych se od ní držela dál. Naklonila se ke mně a začichala. Její oči nabraly temný nádech. V hrůze jsem ztuhla a čekala, co se bude dít dál.

„Já jsem Sofie.“ Moje obavy se naplnily. Neříkal ale Edward, že je to „upíří vegetariánka“? Podle jejích činů to spíš vypadá na pěknou lhářku, podfukářku, ale krásnou upírku.

„Ty jsi…?“ zeptala se mě s pozvednutým obočím. Překvapila mě její snaha o konverzaci. Snažila se chovat společensky, přestože čichá mou vůni.

„Nádherně voníš, já bych nejraději –”

„Bello?“ ozval se od domu sametový hlas.

Žena se otočila, jejím očím se navrátila zpět ta samá barva. Na tváři se jí objevil úsměv, ačkoli jsem si byla jistá, že je víceméně falešný. Zpoza toho nového auta se vynořila další žena. Uvědomila jsem si, že nás určitě celou dobu poslouchala. Možná, že to byla ta Margareta.

„Edwarde,“ pozdravila ho, a když k ní došel, lípla mu pusu na tvář.

„Tak dlouho jsme se neviděli.“ Evidentně očekávala nějaké bližší objetí, ale Edward ji obešel a chytil mě kolem pasu.
„Sofie, tohle je Bella. Bello, Sofie. Bella je má přítelkyně.“ Oznámil to s klidem a přesvědčivostí, v jeho hlase však zaznělo varování.

Sofie se na mě překvapeně podívala, pak zpátky na Edwarda.

„Lidská dívka?“ zašeptala pochybovačně.

„Lidská dívka?“ zašeptala znovu.

„No, no, Sofie, ano, lidská dívka. Pokud s tím máš problém, klidně…“ Odmlčel se.

„Ne, nemám s tím nejmenší problém.“ Vzala dva kufry, co držela ta druhá upírka, a nakráčela s nimi do domu. Když mi Edward držel dveře, otočila se po mně a vrhla na mě varovný pohled. Pochopila jsem, že mě žádá, abych mlčela. Její žádosti snadno vyhovím, nechci si mezi upíry dělat nepřátele. Ale je opravdu správné o našem malém incidentu pomlčet?

9. kapitola • 11. kapitola

Autor: twimaja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vlastní svět - 10. kapitola: