Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 41

12.12.2009 (15:45) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1819×

41. ÚCHYLAČKA

Jsou jako kočkovité šelmy. Bič, maso a udělají cokoliv. Stačí jim nějak pořádně pohrozit a klidně za vás skočí do ohně. I tak je mám všechny ráda, jako kdyby byly mé vlastní dcery. Asi se u mě začínají ukazovat bolestivé poznatky toho, že nikdy nebudu matkou, ups, vlastně, dokud používám antikoncepci- ale to bych nejdřív musela s někým spát, že?

*

Carlisle vystřídal Paulovo místo.

,,Tys jim to neřekla?‘‘

,,Co? Co jestli jsem jim neřekla?‘‘

,,Že jsi už člověk!‘‘

----

Seděla jsem na sedačce. Neschopná slova, neschopná pohybu. Takže veškerá bolest, to všechno… bylo zbytečné? Takže ty jizvy, které mi zůstanou až do konce života na krku byly zbytečné? Nestihla jsem to. Nevadí… hah… jsem člověk. Obyčejná bytost, která byla mou podstatou po celých mých osmnáct let a teď mi je… dvacet? Hm, alespoň že vypadám mladší. Alespoň o trošičku.

,,Mell? Meliso, paní, komunikujte s námi.‘‘ třásl se mnou Tay a Eli na mě jen bezmocně zírala. Cítila jsem, jak mě objaly jemně dvoje pevné, tvrdé paže. Přitiskly si mě k ledovému tělu a já se snažila zjistit, kdo to je.

,,Sestřičko, prober se.‘‘

,,Rose?‘‘ Začala se se mnou kolébat dopředu a dozadu. Jako dítě jsem se jí schoulila v náruči. Eli vylezla ke mně na postel a schoulila se zase v mé náruči.

,,Je toho na ni moc.‘‘ Zašeptala k ostatním Rose- má nová sestra- a hladila mě po vlasech. V její náruči jsem se najednou… cítila bezpečně? V náruči té, která mě chtěla nejdřív zabít se cítím jako lusknutím prstů úplně v pořádku. Jsem divná.

,,Pšt Bell, neklepej se.‘‘

,,Bude mama v pořádku?‘‘ Zašeptala Eli v mé náruči.

,,Musíš jí dát zlatíčko čas, maminka je hodně unavená.‘‘

,,Můžu ti říkat, teto?‘‘ Rose zalápala po dechu.

,,Jistě, ano, jistě že mi můžeš říkat teto, pojď ke mně malá!‘‘ Zasmála se a já cítila, jako kdyby kolem sebe rozdávala čistou, radostnou energii.

Když jsem se probudila… vlastně ani jsem netušila, kdy jsem usnula. Byla jsem zabalená pod dekou a cítila jsem lehkou paži, jak mě objímá.

,,Bell, už jsi vzhůru?‘‘ Zašeptala Rose a nadzvedla deku, kterou jsme měly i přes hlavy.

,,Co se děje?‘‘

,,To je malátnost, je to když se probereš po dlouhé době, kdy jsi nic nedělala. Počkej, dej mi vteřinku, donesu ti pití a možná i kýbl. Nevím, jak silný máš žaludek.‘‘ Během vteřiny byla zpátky. V jedné ruce držela kýbl se sklenicí vody a v druhé kýbl. Položila mi kýbl do klína a pomohla mi se posadit.

,,Na, je to jen voda, jestli chceš dole je celá flaška.‘‘ Pousmála jsem se na ni a vzala si vodu do rukou. Netušila jsem, že mám v ústech takovou poušť. Takovou žízeň, jakou jsem nikdy nezažila. Vylila jsem do sebe celou skleničku a mírně se zakuckala.

,,S tebou je taky práce.‘‘ Zasmála se. ,,Vypadáš už konečně normálně, pojď, musíš se jen na něco podívat, něco rozhodnout a pak udělám co budeš chtít.‘‘ Tahala mě hned nato z postele.

,,Cože?‘‘ Zírala jsem v němém úžasu, jak mě navléká do dlouhé večerní róby a rychlostí blesku upravila moje vrabčí hnízdo na dokonalý, jednoduchý cop.

,,Co?‘‘

,,Ty šaty jsou k tobě dokonalé a ty musíš vypadat božsky.‘‘

,,Ale-‘‘

,,Žádné ale, nedovolím, abys byla neupravená, odteď budeš hýčkaná.‘‘ Nenamítala jsem. Líbilo se mi to. Vedla mě místnostmi, po cestě mi do náruče skočila Eli a já ji líbla na líčko. Přidal se k nám i Paul.

,,Už jsem tu.‘‘ Usmál se. Šli jsme všichni chodbou a Paulova ruka se mi obmotala okolo ramen. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, zda ho odmítnout, ale bylo by to jen zbytečné.

Rosalie jedním ladným pohybem rozevřela obrovské dveře a mě se naskytl pohled na… tohle že byly pouliční děvky?

Všechny stály v elegantních oblečcích, seřazené podle výšky do řady s lehce nalíčenými tvářemi. Vypadaly nádherně. Začala jsem tleskat.

,,Bravo, bravo… bravo… komu vděčíme za vaši dokonalost?‘‘ Zasmála jsem se a jedna z nich nenápadně ukázala prstem na Joshe- ženskou v chlapském těle, jak se rád přezdíval- který jim měl pomáhat se vším možným. Došla jsem k němu a líbla ho na tvář.

,,Máš o tisícovku navíc.‘‘ Zašeptala jsem mu do ucha a odtáhla se od něj.

,,Takže dámy, umíte tancovat? Umíte se slastně vlnět do rytmu hudby? Umíte rozžhavit parket?‘‘ Všechny se napřímily a usmívaly se. ,,Zítra rozpálíte na parketě pár osob. Teda, na počátku budou společenské tance chvíli, ale to myslím, že vám po Joshově instruktáži problém dělat nebude.‘‘

Zatleskala jsem a hned se rozjela hudba. Usmála jsem se a odkráčela společně po boku mé ‚rodiny‘ jak jsem jim začala říkat.

,,Co se děje jiného Paule? Proč jsou všichni tak napnutí?‘‘ Otočila jsem se k tomu, když jsem si všimla dalšího bodyguarda, jehož ruka cukala k pistoli.

,,Po městě se začal potlukovat nový gang a je tu pár zlodějíčků zlatnictví.‘‘

,,Chytit, přivést, pokecat s nimi a nejspíš rozčtvrtíme.‘‘ Měla jsem hned jasno. Takovou pakáž tu trpět nebudu.

,,Jo a ještě něco, Emmett se vrátí na tu párty. Diskotéku s plesem míchanou.‘‘ Usmál se na mě.

,,Vážně?‘‘ Byla jsem překvapená! Tolik mi chyběl!

,,Jop.‘‘

,,Strejda se vrací!‘‘ Zasmála se Eli a běželi s Paulem do jídelny. Odbívala druhá odpoledne.

,,Rose, ty nepotřebuješ pohov?‘‘

,,Já zvládnu všechno Bello, kvůli vám cokoliv.‘‘

,,Ne, jen… jestli chceš, můžeš si na moment odpočinout, já se jen půjdu podívat někam na- …něco.‘‘ Věděla jsem, že bych ji asi neměla říkat o místnosti plné věcmi od Edwarda a obzvlášť o lehátku, které by mi mělo momentálně nevýslovně pomoct, protože jsem nutně potřebovala ukojit… mou úchylnou maličkost.

,,Dobře.‘‘ Přikývla. ,,Kdyby něco jsem u sebe v pokoji.‘‘ Přikývla a já pomalu mířila do té osudné místnosti. Ne, nemohla jsem si to odepřít. Sám moc dobře musel vědět, jak moc jsem závislá na sexu samotném. Nejen na slovech, gestech, ale taky na dotycích a polibcích. Ať jsou si klidně jen výplodem fantasie, ale já to nutně teď potřebovala. Když už ho nemám nikdy uvidět, tak alespoň abych si s ním ve svých snech užila.

Zaplula jsem honem nesledovaně do té místnosti a ohlédla se. Stále se to tu třpytilo jako o Vánocích všechny ulice a okno bylo stále lehce pootevřené. Harfový andílek sotva jsem za sebou zavřela zase začal brnkat. Posmála jsem se.

Jak já jsem podlý člověk! Nejdřív na tohle místo nadávám a teď ho sama vyhledávám pro ukojení? To není normální!

Došla jsem k tomu lůžku. Volalo mě. Doslova mě magnetizovalo a pobízelo k tomu, abych si na něj lehla. Osůbky, bytosti se začaly zase k sobě tisknout. Líbat, osahávat.

Bože, jak já nevyzpytatelně úchylná dokážu být!

Nechala jsem ze sebe sklouznout mé šaty a obalila se jen do jednoduchého šátku ve kterém jsem se minule probudila. Dveře místnosti se samy od sebe zamkly a okno se pomalu taky zavíralo. Všimla jsem si, že světlo začínalo taky snižovat na své intenzitě a já si s lehkým úsměvem lehla na lehátko.

Zavřela jsem oči a nechala se unášet proudem do neexistující minulosti, přítomnosti… snů…

,,Kdepak jsi byla, lásko?‘‘ Usmál se na mě Edward. Probrala jsem se na své staré posteli, zabalená pouze v tom šátku, ve kterém jsem usnula.

,,Otázkou je, kde jsi byl ty?‘‘ odvětila jsem mu a vyšpulila rty.

,,Netrpělivě jsem tu na tebe čekal,‘‘ vydechl a už jsem byla zase v moci jeho rtů. ,,Mezitím spadla taky jedna hvězda.‘‘

,,A co sis přál?‘‘ Začal mě zasypávat polibky a strhl ze mě rychle šat. ,,Edwarde…‘‘

,,Bello!‘‘

,,Co sis přál? Co to zase vyvádíš?‘‘ vzdychala jsem mezi polibky.

,,Právě ti prozrazuju svá přání…‘‘ Smyslně mi sjel na krk a jeho ruce mi putovaly po celém těle.

,,Udělám cokoliv si přeješ…‘‘ zamumlala jsem a vypla se pod jeho dokonalými doteky.

,,Ne, zase špatně Belli, já udělám co mi řekneš, co si přeješ, tvé přání je mým rozkazem!‘‘

,,V tom případě…‘‘ Zase mě políbil na rty a na chvíli prodloužil moment. ,,V tom případě se se mnou miluj, miluj se se mnou lásko. Tak jako nikdy dřív!‘‘ Zdálo se, že jen na to čekal. Touha v mém hlase byla. Ať jsem chtěla nebo ne…

,,Jak si přeješ,‘‘ zašeptal. 
Naše rty se spojily. Nejprve něžně, jako by se museli přivítat po dlouhém odloučení, vzápětí však naše vášeň začala kypět a naše jazyky se zmítaly v divokém tanci vášně a touhy. Jako kdyby sen neskončil. Jako kdyby to byla jen jedna mizerná minuta bez jeho paží a rtů, které by se mě s láskou dotýkaly. Jako kdybych zmizela jen na moment se nadechnout k oknu svěžího vánku.

Odpoutal se od mých rtů a ochutnával horkou kůži na mém stále se chvějícím se těle. Opatrně mi začal dráždit bradavky. Hladil je jazykem, sál a něžně do nich kousal. Cítila jsem jak se mu v ústech mění na dva tvrdé hroty. Zároveň si uvědomovala, jak můj klín znova vlhne a začíná se stahovat v divokých křečích touhy. Chtěl mě dráždit. Toužila jsem po spojení s Edwardovým mužným tělem, ale on se nechtěl vzdát tak lehce.

Pomalu se sunul přes žebra, bříško a pokračoval stále níž a níž. Trochu jsem se zachvěla, když mě začal dráždit. Automaticky jsem se začala prohýbat a byla šťastná, že mě napadla tahle šílenost… když ho nemůžu mít ve skutečnosti, tak snad sen… by mohl stačit.

Když znova jazykem přejel po tom nejcitlivějším místě hlasitě jsem vykřikla. V tu samou chvíli Edward zasunul prst hluboko do mého nitra.

Pevně jsem nehty zaryla do polštáře a tiskla je jako prvorodička.

,,Miluju tě,‘‘ vydechla jsem a jeho rty dopluly rychle k mým.
Po chvíli se napřímil a jediným pohybem hladce zasunul své dlouhé a tvrdé mužství přímo do mého středu. Ztuhla jsem, cítila jak mě naplnil, jak ve mně roste, tepe potlačovanou touhou. Pak se začal pomalu pohybovat rychleji a stále rychleji.

Zavřela jsem oči a prsty zatnula do jeho svalů na šíji a širokých zádech a nohama ho obemkla kolem štíhlých boků. Cítila jsem, jak se má rozkoš stále stupňuje, jak je intenzivnější a naléhavější. Jak ve mně přímo zurčí, vří… každou chviličku šílelo po explozi.
„Edwarde!!!!“ vykřikla jsem divoce na okraji extáze. V tom jsem ucítila jak do mne vnořil a naplnil mé lůno horkou touhou spojenou s nekonečnou láskou a oddaností.
Spokojeně jsem povzdechla a uvelebila se v Edwardově kamenném náručí. Je vůbec možné, aby se člověk cítil tak vyčerpaný a přitom šťastný? I když jen ve snu? Otočila jsem k němu a vtiskla mu horký polibek na chladnou hruď.
„Nenasytná žena?“ smál se Edward a zapletl své prsty do mých vlasů. „ Copak už chceš znova milování, má paní?“
Neodpověděla jsem, ale s pohledem upřeným do jeho očí jsem posunula ruku níž …..
„Bello ….. ne“ zašeptal a chytil mou ruku. Zvedl se do sedu a nedůvěřivě se na mě díval.
Vyšpulila jsem rty. Oči jsme oba měli přilepené do těch druhých a hledali odpovědi na otázky. Prosím, vždyť já se ti podvolila, máš strach? Nevěříš mi? Poslala jsem mu v mysli.

,Rád bych,‘‘ vkládal mi do mysli odpověď. ,Ale většině ženám se to nelíbí.‘

A ptal ses jich? To je jen prvotní odpor, lásko. Přejela jsem nohou po jeho. Řekni mi, pošeptej, jak ti mám oplatit tvou laskavost? Přivřel oči.

,Děláš to už. Jen svým dýcháním, tlukotem srdce, tím, že jsi tu se mnou i když to za chvíli skončí.‘  Položil mi ruku na hruď a šťastně se pousmál, když mu odezvou byl dvojnásobný puls.

Nechci tě přikovat, vždyť víš, že učení dělá mistry. Když ani tohle s nim nic neudělalo, začala jsem se zvedat z postele. Stála jsem vedle lůžka, tak jak jsem byla stvořena a naoko naštvaně si ho měřila.

,Bell, jsi naštvaná?‘ Rozhodně jsem přikývla a pomalu se otáčela zády, abych odešla, ale dřív, než se to povedlo, obmotaly se mi zezadu kolem pasu ruce.

Zaklonila jsem hlavu. Jeho rty se mi pohybovaly po krku a skousl ušní lalůček. Jeho ruce stoupaly po bříšku až k ňadrům a chytil je. Jeho tělo bylo pevně natisklé k mému a jednou rukou mě lehce donutil rozevřít nohy. Jemně jsem se rozkročila a cítila, jak mě začíná zase dostávat na vrchol. Otočil si mě k sobě a během chvilky jsem byla přitisklá na stěně a oba spojeni v jedno tělo. Jeho polibky nebraly konce a jeho tempa se zvyšovala.

Měla bych se za sebe stydět, ale nemohla jsem za svou nadrženost. Jsem úchylačka. Co jiněho, že?  Měla bych být zhnusená, že muže, se kterým jsem se v iluzi milovala, jsem od sebe odehnala. Zároveň si za to ale mohl sám. Jen mi ty přeludy moc nepomáhají, abych si zůstávala ve svých názorech úplně jistá. Vždy tu bude červíček, že jsem neměla být tak tvrdá, že bych mu měla odpustit, když znám pravdu, že za to nemohl, ale…

No nic, povinnosti volají a první hosté na oslavu dosažení vrcholu v mé ‚kariéře‘. Když už jsem dcerou mafiána, musím si to užít pořádně, ne?