Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 44

18.12.2009 (11:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1968×

44. FRANCIE

Je libo šampaňské. První klasa… Tím jsem si vybavila dokonale jeden film… Hlášky z něj byly k nezaplacení…

‘‘Jsme venku v nemocničních pyžamech, za prdelí policajti a on si myslí, že je chytrej!‘‘ Nějak se z části ta situace shoduje s mou. Jen oproti nemocničním pyžamům mám prostřílenou koženou bundu, krvácející ruku a pořezanou tvář.

*

Všechno bylo tak rychlé! Smýkala jsem zatáčky, občasné výstřely se mi zarývaly do vesty a za mnou se neslo kvílení gum a výbuchy. New York byl blízko a letiště- můj cíl- kousek za městem.

Dupla jsem na plyn a prorazila motorkou skleněnou výlohu. Alarm se okamžitě rozezvučel a já musela jednat hodně rychle.

----

Postavila jsem se na nohy a pár střepů jsem měla zabodlé na těle. Ignorovala jsem bolest. Chytla jsem rychle džíny a strhla ze sebe vestu. Z kapsy neprůstřelné vesty jsem vytáhla důležité věci. Přes roztrhlé noční šaty jsem si přetáhla mikinu a do rukou shrábla ještě nějaké oblečení a batoh poblíž.

Vykoukla jsem z výlohy a z dálky jsem slyšela sirénu aut. Vyběhla jsem z obchodu a zmizela v uličkách, když do malého butika se vřítila policejní eskorta. Utíkala jsem temnými uličkami co nejdál od toho místa.

,,Dobrý den, jednu letenku do Paříže prosím- první třídou,‘‘ usmála jsem se a paní za pultem se na mě zadívala.

,,Jakou třídou jste říkala?‘‘ Dělala, že přeslechla.

,,První,‘‘ zamračila se, ale nic neříkala. Podala jsem jí platinovou kartu a pak už se nevyptávala.

Zase jsem se podívala na papír, který mi do kapsy narvala Rose.

,Nástupiště A14, let do Paříže. Budu tam čekat. Hledej starou babičku v davu.‘

,,Tady to je, přeji příjemný let slečno,‘‘ usmála se, ale já už rychle běžela k přepážkám. Zastavil mě jeden vysoký černoch.

,,Odložte si všechny cennosti, hodinky, pásky, kovové předměty, mince…‘‘ Protočila jsem oči a vhodila rychle věci do tácku a hledala, kudy dál.

,,A14, A14, A14…‘‘ mumlala jsem si dokolečka.

Vběhla jsem té honosné místnosti a usmála se. V rohu seděla stařenka. Pomalým krokem jsem k ní došla.

,,Rose?‘‘ Otočila se na mě a já málem chytla infarkt.

Měla šedivé vlasy a oči černé, téměř vražedné a rty potřené silnou vrstvou odporné téměř bílé rtěnky. Dříve krásná, dokonalá tvář byla poseta vějířky vrásek a

,,Ahoj Bell, posaď se, letí to až za deset minut.‘‘ Usmála se starým hlasem a já si nevěřícně přisedla.

,,Co se stalo? Proč vypadáš…‘‘ Nedořekla jsem větu.

,,Vysvětlím ti to v letadle.‘‘ Zamumlala, když začala paní prosit cestující, aby se už vydali k poslední kontrole letenek a nástupu na palubu.

Pohrávala jsem si s prsty. Seděla strnule na měkké sedačce a v hlavě si formulovala otázku, proč najednou Rose zestárla.

,,Za minutu pojď na záchod.‘‘ Zašeptala a během chvilky se kulhavě odplížila do zadní části letadla. Panebože. Chudák Rose. Byla dokonalá a z neznámých důvodů je z ní stará ženská… Zvedla jsem se ze sedadla a opatrně procházela okolo spících podnikatelů, poslanců a dalších magnátů lidské společnosti. Zaplula jsem za clonu a vtom mě chytla Rose.

,,Rychle, tohle si obleč, máš málo času a já z tebe musím udělat tohle-‘‘ Ukázala mi fotku ženy ve středním věku se zrzavými vlasy a celkově mateřským vzezřením. Bez reptání jsem se začala svlékat z oblečení, které jsem rychle ukradla během útěku a navlíkala na sebe elegantní, celkově moderní věcičky. Zelený svetřík, černé, široké kalhoty a na nohy si nazula jednoduché černé sandály. Okolo krku mi Rose dala stříbrný medailonek po mém otci a vytáhla věrohodnou paruku.

,,Proč teda vypadáš teď takhle?‘‘ Vyhrkla jsem rychle a Rosalie se usmála.

,,Zlatíčko, tohle je jeden z převleků, které já umím za pomocí malých zázraků jako je make-up a jisté hmotičky vyrobit.‘‘

,,Vážně?‘‘

,,Jo. Sedni si na něco, musím tě zdokonalit.‘‘

Sotva jsme vylezly z letadla- já podepírajíc Rose, jako kdyby už nemohla udělat ani krok- šli jsme rychle na parkoviště. Byla jsem všemi probodávána pohledy a celou dobu jsem se ošívala, jestli se ze mě náhodou něco nerozpadá.

Prudce před námi zabrzdilo žluté Porshe.

,,Vítejte v Itálii.‘‘ Usmál se Jasper a my s Rose naskočily do auta.

,,Jakto, že neřídíš Jazzi?‘‘ Zasmála jsem se.

,,Alice je na to autíčko až příliš vázaná. Nesmím se dotknout ani rádia, natož volantu.‘‘ Alice se na sedadle řidiče zazubila.

,,A kdo je ta postarší paní, kterou taháš s sebou?‘‘ Rose v obleku zavrčela.

,,Děláš si srandu Bello! Ty nevíš, kdo to je?‘‘ Alice prudce dupla na plyn a s nebezpečným výrazem. Natáhla jsem se před Rose a rty měla v úzké lince.

,,Rose jsem odpustila, zachránila mi nejednou život.‘‘ Alice si odfrkla a kroutila hlavou. Na moment se podívala prosebně na Jaspera a pak se s povzdechem obrátila k řízení.  Jasper se na mě obrátil s omluvným úsměvem a zamračil se na Rose.

,,Eli se tě už nemůže dočkat.‘‘ Zamumlal a otočil se zpátky k Alici.

,,Takže  se jim po cestě nic nestalo?‘‘

,,Ne, jsou v pořádku.‘‘ Všimla jsem si, že Alice zabočila směrem k hradu. Zasáhly mě mírně nepříjemné vzpomínky, když jsem zahlédla kousek té obrovské stavby.

Najednou se objevilo pár slunečních paprsků na špičce věže- začalo pomalu svítat.

,,Alice.‘‘ Zašeptal Jasper starostlivě.

,,Do garáže to stihnu!‘‘ Zavrčela. Rose se na sedadle přikrčila a zachumlala do oblečku. Jasper zakryl Alici přes sedadlo hlavo sakem a sám si přetáhl přes hlavu bundu.

,,Alice…‘‘ Něco tu nebylo v pořádku. Všichni upíři se stahovali do stínu, rychle a neslyšně.Sledovala jsem nepochopitelně všechny. Alice odbočila k vjezdu, když začala křičet. Jasper vedle ní sténal a Rose se vedle mě třásla.

,,Bello! Chytni volant!Kruci! Chytni ho!‘‘ Řvala na mě Alice. Rychle jsem přeskočila na přední sedadlo a Alice se skrčila úplně. ,,Vjeď dovnitř! Honem!‘‘

Alice vrčela a když se malý paprsek dotkl Rose, začala i ona. Alice mi dupla na plyn. Rychle jsem točila volant tak, abychom do ničeho nenabourali.

,,Panebože!‘‘ Zavýskla jsem a se smykem zaparkovala vedle nějakého stříbrného auta. Všichni v autě sténali  bolestí a já se třásla jako osika. Křečovitě jsem svírala volant a nevěřícně zírala okolo.

,,Bello, pusť ten volant, pusť ho.‘‘ Snažila se mě Alice uklidnit a hladila mě po ramenech. Jasper s Rose rychle vystoupili z auta a Alice i se mnou.

,,Teď se k nám nějakou dobu nepřibližuj. Esme je tu, postará se o tebe.‘‘

,,Alice?‘‘ Zavřela oči, jako kdyby ji něco šíleně bolelo, ale až pak jsem si všimla, co se stalo. Její ruce byly spálené, kůže se jí loupala a měla našedlou barvu. Na jejím těle byl vypálený proužek a ona se s omluvným výrazem otočila a utekla.

,,Neboj se zlatíčko, oni se za pár dní zotaví, Carlisle se o ně postará.‘‘

,,A co jim je?‘‘

,,To je to slunce. Pálí, neříkali ti to už?‘‘ Tím mi vyjela vzpomínka na Edwarda…

Na ten den, kdy kousl poprvé Jaspera…

Objal mě kolem pasu a došli jsme ke dveřím balkónu.

,,Co chceš dělat?‘‘

,,Skočit.‘‘ Zazubil se na mě. ,,Jo a mimochodem. Doporučuju ti vyhýbej se sluníčku, jeho dotek bolí.‘‘

,,Bolí?‘‘

,,Pálí má Krásná.‘‘

To mi připomnělo… Jasper? Jakto, že se i z něj nestal člověk? ,,Jakto, že se Jasper taky nepřeměnil?‘‘

,,Myslíš zpátky na člověka?‘‘usmála se Esme.

,,Jo.‘‘

,,Alice ho kousla- jde o to, že jsou tam stejné geny.. o tom někdy jindy. Pojď, musíš se prospat.‘‘ Objala mě a vedla chodbami. ,,Jo, ještě ti budu asi muset zajet do drogerie…‘‘ zamyslela se.

,,Proč?‘‘ Skousla si spodní ret a koukla na mě.

,,Bello, jsi člověk, máš ženské problémy.‘‘ V hlavince mi zablikal velký nápis. ,Sakra, každý měsíc, čtyři dny... sakra, krev.‘ Docvaklo mi a podívala jsem se zkoumavě na Esme.

,,Nebudete s tím mít problémy?‘‘

,,Ne, tenhle druh krve skoro nevnímáme. Je to asi nějaká mutace.‘‘ Přikývla jsem, když mě najednou začalo lechtat v krku, následně škrábat a-

,,Hepčí!‘‘

Holky zlatý, omlouvám se, ale dřív jsem pokráčko přidat nemohla. Srry, srry, srry, ale vážně to nešlo- nebyl net xD Tenhle je takový...mno, oddechový. Snad se bude líbit. Budu vděčná za každý koment...
Vaše Niki311 a! jedna otázka-vidíte to, málem bych zapomněla. Mají se už Ed a Bella setkat? Mají si vše vykecat do očí? Padnout do náruče nebo pár facek? je to jen na vás.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 44: