Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj zelenooký pianista - 9. kapitola

10.03.2012 (16:15) • AntjeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2785×

Edward

„Tati, tohle je můj přítel Edward Masen.“

„Těší mě,“ řekl jsem a napřáhl jsem ruku, abych si s ním potřásl.

„Hmm, to mě taky,“ řekl ironicky a své ruce nechal zkřížené na hrudi.

„Vzpomínáš si, na čem jsme se minule dohodli? Že necháš na mně, s kým se vídám.“ řekla Bella klidně a vyrovnaně.

„No jo. Ne, že teď budeš zanedbávat školu, jasný?“

„Nezanedbávala jsem ji do teď a měnit na tom nic nechci,“ řekla Bella trochu provokativně.

„Hmm...“ zamručel Charlie a odešel do obýváku. Bella se na mě otočila a zadívala se mi do očí.

„Takže, zítra ráno, jako pokaždé?“ zeptal jsem se.

„Samozřejmě, jak jinak,“ usmála se a dala mi pusu. „Víš, jak moc tě miluju?“

„Ne tak moc jako já tebe.“ Už si chystala hlasivky na protest, tak jsem ji políbil. „Spi sladce.“

„Jinak to ani nejde, když se mi zdá o tobě.“

Ještě jsme se chvíli loučili a pak si Charlie v kuchyni významně zakašlal, a tak jsem se otočil k odchodu. Spadl mi kámen ze srdce, že to přijal tak statečně. Řekl bych, že by byl schopný si na mě vzít služební pistoli. Byl jsem rád, že je náš vztah s Bellou konečně oficiální a schválený šerifem. Měl jsem z toho hřejivý pocit po celém těle.

Když jsem ulehl do postele přišla mi krásná smska od Belly.

Moc Ti dekuji za dnesni vecer, nebala bych se rict, že to byl nejlepsi vecer meho zivota. Strasne moc si toho vazim a jsem vdecna, ze jsi se ocitl v mem zivote. Neumis si predstavit, jak moc Te miluji. Dobrou noc, Tva Bella.

Přečetl jsem si to několikrát, jednou nebo dvakrát se štípl do ruky, abych se předsvědčil, že se mi to všechno jen nezdá a odepsal jí.

Ja Ti moc dekuji za poslední mesic, kdy si pri mne stala a starala se o me. Bez Tebe bych totiž nezil, asi ani neprezival. Ted jsi muj zivot, to nejdulezitejsi a zaroven nejkrasnejsi, co mam. Umim si to predstavit dokonale, ja Te miluji jeste o zdibicek vic. Krasne sny, navzdy Tvuj Edward.

Na chvíli mi bylo smutno, že moje máti nevidí, jak jsem šťastný. Hned jsem tu myšlenku zahnal, byl jsem příliš zamilovaný sobec, než abych si kazil nejnádhernější večer, co jsem zažil.

Krásnými sny o Belle jsem prospal noc a probudil se plný energie. Rychle jsem snědl chleba s máslem, oblékl se, vyčistil si zuby, učesal se a vyrazil vyzvednout Bellu. Když jsem přijížděl k jejich domu, už otevírala dveře a zase je zamykala, poté se rozběhla směrem ke mně. Nestačil jsem jí ani otevřít dveře u spolujezdce.

„Ahoj, lásko,“ řekla a políbila mě na pozdrav.

„Ahoj, andílku,“ řekl jsem, když už mé rty nebyly zaneprázdněné, „moc ti to sluší. Ostatně jako vždy.“

„Děkuji,“ usmívala se na mě, celá zářila, oči jí jiskřily.

Dojeli jsme ke škole, já ji dobrovodil na její první hodinu a cestou na tu svojí jsem potkal Ericka. Ani se na mě nepodíval, i když jsme do sebe málem vrazili. Musím si s ním promluvit. Další hodinu máme společnou, a tak toho využiju. Mezitím jsem už stačil vejít do třídy. Chvíli za mnou vešla i učitelka, pomalu nás ani nepozdravila a už nám rozdávala papíry. Prima, test. Škola nezklame – zná minimálně deset způsobů, jak člověku zkazit ráno.

Na Ericka jsem narazil už na chodbě. Řekl jsem si, že bude lepší se bavit tady než ve třídě.

„Ericku, můžeš mi, prosím, vysvětlit, co se děje?“

„Já? To bys snad měl vědět ty, ne?“

„Co jsem udělal?“

„Chceš to seřadit podle abecedy nebo podle datumu?“

„Co tě žere?!“ Ten jeho přístup mě začínal štvát.

„To, že jakmile se objevila ta tvoje krasotinka, tak ses na mě vykašlal!“

„Cože?! Ericku, prober se, den po tom, co přijela Bella, mi umřela matka, jestli si zapomněl.“ Píchlo mě při tom u srdce, pořád to bylo velmi čerstvé.

„Ano. A dozvěděl jsem se to z drbů, ne od tebe. Týden si nechodil do školy, neodpovídal si mi na smsky, nebral telefon!“

„Týden jsem vůbec nevnímal a promiň, že jsem ti hned z nemocnice neposlal sms s tou novinkou. Napsal jsem to každýmu, ale tebe jsem schválně vynechal! To ti to nepřijde blbý?“

„A tobě nepřijde blbý se vykašlat na kamaráda kvůli holce?“

„Tak to přece nebylo a není!“ V tu chvíli zazvonilo. „Nech si to vysvětlit. Ona mi pomáhala, držela mě nad vodou.“

„Jo, ale to měla bejt moje práce!“ On na ni žárlí? „Hele, víš co? Neřeš to. Je to zbytečný, jenom na mě kašli a ignoruj mě jako doteď. Šlo ti to tak dobře.“ Otočil se a vcházel do třídy. Šel jsem za ním, chtěl jsem si to vyříkat.

„Ericku! No tak. Ty víš, že to takhle nebylo, byl jsem na tom špatně a... Vůbec jsem nerozuměl, proč ses se mnou nebavil. O těch zprávách a voláních jsem nevěděl. Promiň.“

„Hmm. Dobrá, no.“

„Můžu ti to nějak vynahradit?“ Doufám, že to nebude něco ve smyslu, abych se rozešel s Bellou.

„Hlavně se na mě za den zas nevykašli,“ řekl už trochu přátelštěji.

„Dík.“ Byl jsem rád, že učitelka měla zpoždění, přišla chvíli po našem rozhovoru a překvapila nás. Čím jiným než testem. Dneska je opravdu povedený den. Přežil jsem další dvě hodiny relativně úspěšně, po fyzice jsem šel vyzvednout Bellu. Vzpomínal jsem na chvíle, kdy jsem se vymlouval na to, že je tahle škola nepřehledná, jenom proto, abych s ní mohl strávit pár minut. Už vycházela ze třídy, šla s Angelou, která kývla na Bellu a přidala na kroku. Došel jsem k Belle, zlehka ji políbil, pozdravil a vzal za ruku.

„Jak se měl můj poklad?“ zeptala se.

„Žádná sláva, psali jsme snad ze všeho a dozveděl jsem se zajímavou věc od Ericka.“ Trochu jsem se pousmál – Erick žárlí na Bellu.

„Copak?“ ptala se zvědavě

„To ti řeknu jindy. Jak ses měla ty, miláčku?“

„Bez tebe nic moc, jak jinak,“ usmála se.

Ještě jsme si povídali, vešli jsme do jídelny, vzali jídlo a šli k ostatním. Kývnul jsem na pozdrav Erickovi a posadil se. Angela už nebyla jediná, kdo se na mě díval aspoň trochu příjemně, přidal se k ní i Erick. A všiml jsem si, když jsem se zrovna nekoukal na Bellu nebo do talíře, že Erick kouká na Angelu, takovým zvláštním způsobem. Občas se i Angela podívala na Ericka, ale nikdy se pohledem nesetkali. Vtom mě napadlo, jak bych Erickovi mohl vynahradit ten měsíc. Všichni kromě Angely a mě a Belly už odešli do svých tříd. Teď začala se zvedat i Angela. Zrovna jsem se utápěl v Belliných očích, takže jakmile jsem to zjistil, zvedl jsem se, že za ní půjdu.

„Počkej na mě, zlato, hned se vrátim,“ řekl jsem Belle a dohnal jsem Angelu, která vypadala překvapeně, když mě uviděla. „Ahoj,“ vůbec jsem netušil, jak mám začít, „jak se vede?“ Tohle nedopadne dobře.

„Jo, dobrý. Co potřebuješ?“

„Tak jsem si říkal, chodíš teď s někym?“ Vykulila na mě oči a mně došlo, že to zní, jak kdybych ji zval na rande. Doufám, že to Bella neslyší. „Přišlo mi totiž, že se líbíš Erickovi,“ dodal jsem rychle, abych to zachránil, „a já mu něco dlužím, tak jsem si řekl, že bych ti to řekl za něj.“ Edwarde, ty jsi blbec. Měl jsi to nechat na Belle, říkal jsem si v duchu.

„Počkej, jako fakt?“ vypadala, že ji to potěšilo.

„Já si to myslím. Co bys řekla na rande ve čtyřech?“ Nic lepšího mě nenapadlo.

„To by bylo moc fajn, tak dík, pak se nějak dohodnem.“ Otočil jsem se zpátky k Belle, a ta zuřila, strašně moc. Připomínala mi Charlieho včera večer.

„Zlato?“ Já to všechno tak poslonil! Dneska opravdu není dobrej den.

„To mluvíš na mě?“ řekla uraženě a já se jí vůbec nedivil.

„Miláčku, chtěl jsem si to urovnat s Erickem a všiml jsem si, že po ní pokukuje,“ snažil jsem se to vysvětlit.

„Tak proč jsi ji pozval na rande ty?“ Edwarde, ty jsi ten nejvetší pitomec!

„Na rande ve čtyřech, promiň, lásko, neměl jsem to připravený, tak jsem to zvoral. Vím, že to vypadalo divně...“ přerušila mě.

„To si piš, že to vypadalo divně!“

„Přece bys nežárlila, pozval jsem ji na rande, ale ve čtyřech. A já na něj chci jít s tebou, ne s Angelou. Popleto moje, přece víš, že bez tebe nežiju. Omlouvám se, jsem idiot, pořádnej kus strašně zamilovanýho idiota.“ Už nevypadala tak naštvaně, tak jsem ji rychle políbil.

„No dobrá no, odpuštěno. Ale pro příště mi to, prosím, řekni dopředu a udělej to tak, aby to nevypadalo, že s ní půjdeš ty.“

Uff...

Zbytek dne už proběhl bez větších problémů. Po škole jsme s Bellou zajeli za Esmé, měla z nás radost, na rozdíl od Charlieho, a dala mi nějaké jídlo. Pak jsme jeli ke mně a já Belle zase hrál na klavír, leželi jsme na gauči, „dívali“ jsme se na televizi a povídali si. Krásné odpoledne, jako každé s ní. Doprovodil jsem ji domů, nechtěla se nechat odvézt. Ještě jsem se najedl, podíval se na učení, pro případ, že bychom zítra psali ještě víc písemek, potom se díval na televizi a po sprše jsem šel spát.

Původně jsem plánovala, že Charlie bude hodně vyvádět skoro tak, že se poperou. Nakonec jsem si řekla, že tomu zamilovanýmu párečku nebudu kazit sladké a téměř bezmračné období, když si toho hořkého užijou ještě dost...

Moc děkuji všem, co Pianistu čtou, doufám, že rádi a taky za každý komentář, je to skvělá motivace. Adminkům se omlouvám za nějaké ty chyby, už hledám korektora, abych vám nepřidělávala práci. :)

Autor: AntjeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj zelenooký pianista - 9. kapitola: