Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj život po 10. kapitola

22.05.2009 (19:03) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1854×

Probudila jsem se v něčí náruči. Zhluboka jsem se nadechla. Usmála jsem se. Jeho vůni poznám. „Dobré ráno," zašeptám a ještě pevněji ho obejmu. „Dobré. Jak ses vyspala?" usměje se. „Po dlouhé době dobře," zamumlám a políbím ho. „Co plánuješ dneska dělat?" zeptá se, když ukončí polibek. „No, měla jsem v plánu zůstat doma a brečet a brečet, ale ty si mi ty plány nějak zkazil, takže nic," zamyslím se. Edward se pousměje a políbí mě na špičku nosu. „Tak co by si řekla snídani?" „Skvělý nápad, ale skoro nic tu nemám," přikývnu. „Neboj, něco z toho mála spolu uděláme," zašeptá mi do ucha, které pak i políbí. Chci vylézt z postele, ale Edward mě chytne do své náruče. Zasměji se a dám mu ruce kolem krku. Uslyším, že mamka s Philem jsou už vzhůru a o něčem si povídají v kuchyni. Nechci je špehovat a tak se snažím neposlouchat. Když scházíme dolů po schodech, políbím Edwarda na ucho. Ten se usměje a spokojeně zavrčí. Znovu se zasměji. Edward mi zlepšuje náladu. Díky bohu, že ho mám. Edward je můj anděl. „O čem přemýšlíš?" zeptal se tiše, aby to mamka ani Phil neslyšeli. „O tom, jak moc tě miluji," odpověděla jsem mu stejně tiše. Edwardovi se na tváři objeví pokřivený úsměv, který tak miluji. Nakloní se ke mně a lehce mě políbí. Ještě pevněji ho obejmu. Najednou uslyším kroky, které míří k nám. Edward je zřejmě taky uslyší, proto polibek ukončí a opatrně mě položí na nohy. Chytnu jeho dlaň a propletu naše prsty.

Mamka s Philem museli odletět a tak jsme tu zůstali sami. Ne, že by nám to nějak vadilo. Edward se rozhodl, že mě pozve na oběd. Rozmluvit mu to nešlo a tak jsem se o půl jedné šla převléct. Neměla jsem ani vybaleno, na co taky. Na dně kufru jsem našla triko, které jsem ještě neměla, k tomu jsem si vzala staré rifle a boty, ve kterých jsem sem přijela. Koukla jsem se na svůj výtvor do zrcadla. Vlasy jsem měla stažené do drdolu na temeni hlavy, oči obtáhnuté černou tužkou a černé oční stíny. Černé triko s tříčtvrtečními rukávy, tmavé rifle a černé boty. Místo bundy mám černou vestu. Na pravé ruce mám připnuté černé korále a kolem krku černý náhrdelník. Edward na mě čeká dole. Pomalu sejdu za ním. Když mě uvidí, usměje se. „Vypadáš nádherně. Tobě sluší úplně všechno...i černá barva," zašeptá mi do ucha, když k němu dojdu a chytnu ho za ruku. Vděčně se na něj usměji. Úsměv mi oplatí a podá mi klíčky od mého autíčka. Vím, poslední dobou chodím jen v černém, ale já nemám náladu na veselé barvy. Vezmu si klíčky a políbím Edwarda na tvář. Za chvíli jsme na parkovišti před restaurací. V kabelce najdu černé sluneční brýle. Nasadím si je a nervózně vystoupím z auta. Všimla jsem si totiž Angely, Jess, Mikea, Erica a Lauren. O něčem hlasitě diskutují, když si však všimnou Edwarda ztichnou. Mike se zamračí a jeho pohled jasně říká, jak nerad tu Edwarda vidí. Na to nepotřebuji umět číst myšlenky. Potichu zavřu dveře auta a dojdu k Edwardovi. Když si mě mí kamarádi všimnou, zalapají po dechu. Oni mě totiž po přeměně neviděli. Takže si určitě myslí, že jsem nádherná. A to já nejsem. Polknu. „Ahoj," zašeptám potichu. „Ahoj Bello. Jsi to vůbec ty?" vzpamatuje se jako první Mike. Nervózně přikývnu. „Změnila ses," přikývne Eric. Pousměji se. Kdyby jen věděli, jak jsem se změnila, to by koukali. „Moc si nám tu chyběla," ozve se Angela. Vděčně se na ni usměji. Nejsem si zas tak jistá, jestli jsem chyběla všem. Tak třeba Lauren jsem určitě nechyběla. Ta mi záviděla Edwarda. Jenže, když mě pak opustil, pomlouvala mě atd. No, Jessica se taky naštvala, protože se mnou nebyla tenkrát skoro žádná zábava a nedalo se se mnou mluvit. Jediná má kamarádka zůstala Angela a její kluk Ben. „Upřímnou soustrast, Bello," dodá potichu Angela a podá mi ruku. „Díky," pousměji se a jemně ji ruku stisknu. Za sebou uslyším Edwardovo vrčení, které slyším jen já. Potichu se zasměji. „No, nic. Tak my už půjdem. Ráda jsem vás zase viděla. Mějte se. Ahoj," řeknu a rozloučím se. Edward mě chytne kolem pasu. „Copak se děje?" zeptám se ho potichu. Ještě se otočím a zamávám jim. „Kdyby si věděla, na co ten blbec Mike myslí, taky by si vrčela. A můžeš být ráda, že jsem se udržel," odpoví mi. Uchichtnu se a políbím Edwarda na tvář. Společně vejdeme do restaurace. Najdeme jeden volný box v rohu restaurace. Po pár minutách k nám přijde mladá servírka, která si všímá jen Edwarda. Já si objednám nějakou limonádu a smažený sýr s kroketami a Edward jen vodu. Stejně ji budu muset vypít já. Najednou si všimnu Jacoba. Ten si mě taky všimne a zamračí se. Uhnu pohledem. Stejně mi to je prd platný, protože k nám zamíří. „Ahoj Bello, ...Edwarde," zavrčí. „Ahoj Jacobe. Taky tě ráda vidím," usměji se na něj. To zřejmě Jacoba naštve ještě víc. „Co on tu dělá?" „Přijel za mnou, Jacobe. A podkud vím, nepřekročil hranici." „Za tebou? Copak ty jsi nepamatuješ, co ti udělal?" Ví, že udeřil na bolavé místo. Zatnu čelist pevně k sobě. „Jacobe, jsi můj kamarád, tak by si mě mohl pochopit, ne? Já Edwarda miluju a nikdy, nikdy jsem ho nepřestala milovat," vydechnu. Párkrát se zhluboka nadechnu. „Díky Jacobe, že jste mi pomohli s Billym ohledně toho pohřbu. Jsem vám moc vděčná," zašeptám a kouknu se mu do očí. Chvíli je ticho. „Není zač, Bello. Rádi jsme ti pomohli...Měj se, Bello," řekne nakonec Jacob a odejde. Kouknu se na Edwarda. Ten je zamyšlený. Lehce se dotknu jeho ruky. „Edwarde? Co se stalo?" zeptám se opatrně. „Hodně jsem ti ublížil, když jsem odešel," zašeptal a koukl se do mých očí. To nebyla otázka. „Edwarde, lásko...Co bylo, bylo. Ano, byla jsem hodně na dně, to ano, ale..." „Tady není žádné ale, Bello. Trpěla jsi díky mě," namítl Edward. Zavrtěl hlavou. „Jak jsem to mohl dopustit? Jsem hlupák...," zamumlal Edward a chce pokračovat, ale já mu do toho skočím. „Edwarde, nech toho. Miluji tě, Edwarde. A teď mi něco řekni ty: miluješ mě, Edwarde?" Edward zvedne zrak a koukne se do mých očí. „To je, myslím, docela zbytečná otázka. Miluji tě, Bello. Miluji tě tak, že se to ani nedá popsat, říci slovy," zašeptá. „Tak co řešíš?" usměji se na něj a natáhnu se přes stůl, abych ho mohla políbit. Jenže nás vyruší servírka. Zavrčím a Edward se usměje. Servírka si myslí, že je to na ni a ještě víc se usměje. Znovu zavrčím. „Víš, že je hezké, když žárlíš?" zeptal se potichu Edward, když odešla. Zamračím se a chci něco namítnout, ale Edward se natáhne a políbí mě.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj život po 10. kapitola: