Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj život po 11. kapitola - KONEC!!

23.05.2009 (16:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2429×

„Kam jedeme teď?" zeptal se Edward, když jsme vyjížděli z města. „Nejsem posedlá nákupy, ale něco bychom ti měli koupit," odpovím s úsměvem. Za pár minut jsme byli v Seattleu. Když vystoupíme z auta, dojdu k němu, chytím ho kolem pasu a zašeptám: „Neboj. Nejsem Alice. Skvěle si to užijem." Edward obtočí jednu ruku kolem mého pasu a druhou mi chytne obličej. Usměje se. Políbí mě na špičku nosu. Já se však nenechám odbýt a políbím ho na rty.

„Proč musím mít zavřené oči?" „Protože by to pak nebylo překvapení," odpovím Edwardovi. Už když jsme vjeli do Forks, jsem Edwarda donutila, aby zavřel oči. Vzala jsem ho do jejich bývalého domu. Chtěla jsem, aby to bylo překvapení. Otevřela jsem hlavní dveře. Udělali jsme pět kroků, takže jsme se nacházeli přesně uprostřed pokoje. „Můžeš," zašeptám mu do ucha. Otevře oči tak rychle, že by si toho člověk ani nevšiml. Zůstane překvapeně stát. Nervózně polknu. Zřejmě to slyšel, nebo si všiml a koukne se na mě. Na tváři má úsměv. Oddechnu si. Tázavě zvedne obočí. „Bála jsem se, že nebudeš rád," vysvětlím a sklopím zrak k zemi. Edward ke mně přistoupí, ukazováčkem mi zvedne hlavu. „Já budu vždy rád, hlavně když tam budeš se mnou," zašeptal a sklonil se ke mně. Polibek vůbec nebyl opatrný, ale právě naopak. Objala jsem ho kolem krku a on mě kolem pasu. Musela jsem pootevřít rty, jinak by se snad udusila. Využil toho a začal hru s mým jazykem. Dlaněmi jsem mu vjela do jeho krásných vlasů a ještě těsněji jsem se k němu tiskla. Nechtěla jsem, aby tenhle polibek někdy skončil. Edward se však odtáhl, ale jen proto, aby mi mohl zašeptat do ucha. „Miluji tě, Bello," Edward mi ucho políbil. Usmála jsem se. „Já tebe taky, Edwarde," odpověděla jsem mu stejně tiše. Takhle jsme tam snad stáli nejméně hodinu.

Když přijedeme domů, je pozdě. Ruku v ruce vyjdeme do mého pokoje. Ve dveřích se však odtrhnu. Edward překvapeně zamrká. „Dej mi pár minut na to, abych se stala člověkem, ano?" usměji se a políbím ho na tvář. Edward se usměje a rychle mě chytne za zápěstí. „Tak ať ti to moc dlouho netrvá, lásko," zašeptá a políbí mě na šíji. Přivřu oči. Chvíli se jen díváme do očí toho druhého. Nakonec se vydám do koupelny. Sprchu se snažím urychlit, jak jen to jde. Nemůžu najít pyžamo, takže si kolem sebe omotám jen ručník. Na sobě mám jen ručník a tlusté ponožky. Vlasy mokré, účes žádný. Dojem nic moc, ale co teď s tím můžu tak asi dělat? Nervózně vejdu do svého pokoje. Edward si něco zvědavě prohlíží. Opřu se o futra dveří a s úsměvem ho pozoruji. „Ty si to úplně zničila," zašeptá a otočí se na mě. Když mě spatří, v očích se mu objeví jiskřičky. Pousměji se a skloním hlavu. Vím, co v ruce drží - rozbité autorádio. Položí rádio zpátky a dojde ke mně. Vezme si moji tvář do svých dlaní, takže mě donutí, abych se koukla do jeho andělské tváře. Začervenám se. „Ty se divíš? Hodně to se mnou zamávalo, když jste odešli a tak, když jsem viděla to rádio, naštvala jsem se a... Výsledek máš tady," vysvětlím. „Už nikdy, nikdy tě neopustím," zašeptá Edward a než se naději, drtí svými rty mé. Zalapám po dechu a pevně ho obejmu kolem krku. Edward potěšeně zavrčí a začne mě hladit po zádech. Mezi našimi těly je touha, která se nedá popsat. Jednu ruku nechám stále za jeho krkem, druhá putuje hledat lem jeho trička. Přejíždím ho jeho svalnaté hrudi, zádech. Konečně najdu lem trička. Nedočkavě je sundám a ještě pevněji se k němu tisknu. Edward ze mě sundá ručník a my se necháme vznést do naší touhy.

Je ráno a my ležíme na mé posteli. Já mám hlavu na jeho nahé hrudi a jednou rukou ho objímám kolem pasu, zatím co Edward mi jednou rukou přejíždí po nahých zádech a druhou si hraje s mou volnou rukou. Stále dokola proplétá naše prsty. „Co se stane, když nejdeš jednu noc spát?" prolomí ticho Edward. Pokrčím rameny. „Skoro nic, jen prospím trochu víc hodin, respektive dny. Ale mě to teď nevadí. Klidně nepůjdu spát celý měsíc," zašeptám a políbím ho na hruď. „A když nespíš celý měsíc?" „Spím pak asi tak pět dní," odpovím mu. „No, pět dní bych asi nevydržel, takže dneska se asi budeš muset vyspat," Zašeptá a políbí mě do vlasů. „Hmm," přikývnu neurčitě. Chvíli je ticho. Ticho plné lásky, pochopení, vášně. „Měli bychom se vrátit. Všichni měli o tebe starost," řekne Edward. Zvednu hlavu, abych se mohla kouknout do jeho očí. Začaly pomalu tmavnout, dlouho zřejmě nebyl na lovu a já taky ne. „Až se vrátíme, půjdu s vámi," zašeptám neslyšně. Překvapením přestane dýchat. Usměji se. „Dýchej Edwarde," zašeptám mu do ucha. Tuto větu mi šeptal pořád, když jsem byla člověk. „Vážně?" zeptá se Edward. Přikývnu. Ale pak mě napadne jedna věc. „Teda...jestli to nebude vadit," dodám rychle. Zavrčí. „Na to neměj ani pomyšlení," zašeptá a stáhne mě pod sebe. Usměji se a omotám mu ruce kolem krku.

Byl to už týden, co jsem se vrátila zpátky do Valdezu. Peter a jeho rodina pochopili, že půjdu z Cullenovými. Alice byla nesmírně šťastná - vlastně, všichni Cullenovi byli šťastni, dokonce i Rose. S tou jsem byla kamarádka a byla jsem ráda. Je to přece moje „sestra". Alice měla nějakou vizi a byla ještě více usměvavější, než byla. Kdo ví, co viděla. Asi to, jak mě vytáhne na nákupy. S tím jsem však byla pěkně vedla, jak ta jedle, jak se lidově říká. Edward mě totiž požádal o ruku. No, hádejte co jsem asi tak řekla. Samozřejmě, že ano. Sotva jsem si navlékla prstýnek, který Edward zdědil po matce, už jsem měla naplánovanou celou svatbu i se svatební cestou. Esme, má nová matka, našla nádherný dům někde v Anglii, pár kilometrů od hlavního města, Londýn. Alice s Rose mi už teď slibují ty nákupy po Oxford Street. Už se fakt těším.

Zbývalo pět dní do svatby. Skoro všechny věci jsem měla sbalené. Seděla jsem v svém oblíbeném křesle a vzpomínala na Charlieho. Aniž bych si to uvědomovala, tekly mi po tvářích slzy. Někdo zaťukal na dveře. Tušila jsem, že to bude Edward. Zamumlala jsem něco jako „dále" a čekala, až se objeví jeho andělská tvář. Byl to on. A když si všiml, že pláču, tak než jsem se nadála, byla jsem v jeho náruči. Zřejmě tušil, proč pláču. Políbil mě do vlasů a já se koukla do jeho nádherných očí. „Charlie by byl na tebe pyšný," zašeptal potichu. Vzlykla jsem. Ještě pevněji mě objal. Napadne mě jedna věc. „Edwarde?" oslovím svou lásku. „Ano?" „Už někdy vedl Carlisle nevěstu k oltáři?" zeptala jsem se potichu. Věděla jsem, že to uslyší. Tohle zřejmě nečekal. Kouknu se do jeho očí. „No...ne," odpověděl. „Myslím, že jako můj budoucí otec mohl doprovodit," řeknu pevně. Edward se usměje. „Rád to uslyší," odpoví mi a setře mi jednu slzu. „Bojím se," zašeptám po pár minutách ticha. „Čeho?" udiví se Edward. „Londýna." „Proč?" „Jezdí tam na druhé straně," zamumlám do jeho hrudi. Edward se rozesměje a já se za chvíli přidám. Začervenám se. „Nech toho. Co když si nezvyknu," drcnu do jeho ramene. „Neboj, zvykneš a když ne, tak ne. Budeme chodit pěšky...nebo prostě budeš jezdit jen se mnou," zašeptá Edward a začne mě líbat na krk. „Ne, ne, ne," zasměji se a vymaním se z jeho objetí. „Víš, co jsme si řekli - do svatby je utrum," řeknu a ukazováčkem mu mávám před obličejem. On mě však chytne za ruku a stáhne k sobě. „To si řekla ty," zamumlá, když přitiskne své rty na mé. Dobře, jak chceš. Polibky mu opětuji a ještě víc se k němu tisknu. Potěšeně zavrčí. Kdyby věděl, co mám teď v plánu, to by koukal. Díky bohu mi nemůže číst moje myšlenky. Sundá mi triko a já mu košili. Ještě pevněji mě k sobě tiskne. Potěšeně se usměji. Plán skvěle vychází. Když jeho ruce doputují až k rozepínání u kalhot, odtáhnu se. Udiví se a překvapeně zamrká. Ďábelsky se usměji. „Promiň, zlato, ale co jsem si řekli platí. A když teď dovolíš, jdu se osprchovat," zašeptám, popadnu pyžamo i s ručníkem a se smíchem odběhnu do koupelny.

Svatba byla nádherná a líbánky se svatební nocí ještě lepší. Na ostrově Esme, ano slyšíte správně, jsme strávili čtrnáct dní. Jak mi Edward prozradil, ostrov Esme byl dar od Carlisleho Esme k výročí jejich svatby. Jak romantické, že? U normálních lidí stačí, že mají romantickou večeři, ale upíři si dávají ostrovy. Nechci ani pomyslet, co mi dá jednou Edward. Když jsme se vrátili domů, všichni nás srdečně vítali. Alice už plánovala, kdy mě zase vytáhne na nákupy. Tom s Emmettem zase kdy si půjdeme zahrát baseball. Prostě zmatek, ale já ho milovala. Tak jako svého manžela. Navždy.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj život po 11. kapitola - KONEC!!: