Vím, první kapitola byla spíše jako nový Měsíc, ale teď se to změní. A asi vás zklamu, Edward Bellu opustí, ale objeví se někdo jiný... moc děkuji za komentáře, potěší
12.05.2009 (12:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2008×
„Přinesu ti ještě nějaké prášky." Nabídne se Edward, když ležíme na posteli u mě v pokoji. „Nepotřebuji je. Ruka mě nebolí." Zalhala jsem. Zřejmě špatně, protože se usmál, vstal a než jsem stačila cokoliv říct, byl tu s prášky a sklenicí vody. Edward mi nemohl číst myšlenky jako ostatním, ale za to dokázal dokonale číst v mém obličeji. Zapiji prášky a lehnu si do jeho náruče. „Nestihla si rozbalit všechny dárky" zašeptá mi do ucha a jednou rukou mi podá zbývající dárky. Překvapeně si sednu. Podá mi už napůl rozbalenou obálku. Otevřu ji a vyndám dvě letenka na Floridu! „No páni!" udivím se radostně. „Když teď vidím, jak se raduješ, tak si říkám, že jsem ti měl koupit přece něco lepšího." Zamumlal Edward. „Hlavně to ne!" zděsím se. Edward se pousměje a podá mi další dárek - od Alice. Je měkký, takže jak znám Alici, tak to bude nějaké oblečení. Ona si na takové věci potrpí. Dárek rozbalím a vypadne z něj něco červeno - černé a růžovo - bílé. Jsou to trička. „Že jim pak za mě poděkuješ?" zeptám se, stále držím trička a dívám se do Edwardových očí. Přikývne a podá mi poslední dárek - od něj. Nedočkavě ho rozbalím. Je to CD. Edward ho vytáhne a pustí na přehrávači. Přehrávač začne hrát a já se pousměji. Poznám v tom moji ukolébavku. „Myslel jsem si, že bys mi nedovolila, abych ti koupil piáno a hrál ti tady." „To máš pravdu" přikývnu a obejmu ho kolem krku. „To je ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostala" zamumlám mu do ramene. Pevně mě obejme a já začnu hledat jeho rty. Moje ukolébavka dohraje a začne hrát Esminina oblíbená. Hledám na krku, na bradě, pak jeho rty najdu a měkce je líbám. Prsty mu zaplétám do jeho zlatavých vlasů. Jazykem mu přejedu po spodním rtu. Vzdychne a já vím, že mám necelou minutu, než se Edward odtáhne. Vždycky to dělal, když si myslel, že až moc riskujeme. „Jsem rád, že se ti líbí." Zašeptá mi do vlasů. Prášky začínají působit. „Měla by si jít spát" zašeptá znovu Edward a já se mu pohodlně usadím v náruči a zavřu oči. Za chvíli tvrdě spím.
Druhý den je Edward nezvykle zticha. Sotva mě pozdraví. Radši se ani neptám a jsem potichu. Zřejmě je žíznivej. Alice je někde z Jasperem. Když jsem se odvážila zeptat jak na to je, řekl mi Edward, že netuší. Brzo ráno se prý vrátil pro Alici a pak zase utekli. Na to jsem jen přikývla. Jeho odpovědi byly krátké, stručné. Zvláštní bylo, že jsem byla klidná. Celý den jsem trpělivě čekala, co z něj vyleze a jestli vůbec něco vyleze. Když jsme přijeli ke mně, nabídl mi procházku do blízkého lesa. Přikývla jsem a hodila si domů věci. Edward mezitím vystoupil z auta. Celou cestu jsme mlčeli. Zastavili jsme až na malé lesní mýtince. Sedla jsem si na starý kmen. Zhluboka se nadechl. „Bello, odjíždíme". Taky jsem se zhluboka nadechla. „Teď? Proč ne až za rok? To bych už mohla s ..." „Bello, máme na čase. Nemohli jsme tu být do nekonečna. Carlis tvrdí, že je mu třicet tři, ale vypadá sotva na třicet. Je nejvyšší čas." Jeho odpověď mě zmátla. „Když jsi řekl odjíždíme..." zašeptala jsem potichu. „Myslel jsem sebe a svou rodinu." Přikývl Edward. Koukla jsem do jeho zlatavých očí. „Stejně by to nevyšlo" řekl. Znovu jen přikývnu. „Slib mi, že na sebe dáš pozor" zašeptá hodně potichu. Znovu přikývnu. „Tak se mějte" hlesnu a než se naději, Edward tu není.
ŘÍJEN
LISTOPAD
PROSINEC
LEDEN
Poslední čtyři měsíce jsem byla v hrozném stavu. Charlie chvilkami přemýšlel, že mě pošle za mámou na Floridu. Já však zdatně odmítala a tvrdila, že chci zůstat ve Forks. Jediný kdo mě držel byla Angela. Věřila jsem, že se třeba vrátí. Ale nic.
„Ahoj! Ty musíš být Bella!" pozdravil mě jakýsi kluk. Otočím se a zaseknu se. Kluk má vlasy černé jako uhel a jeho pleť je sněhově bílá - jako Edwardova. „Jsem Tom. Bydlíme tu po Cullenových. Carlis, nebo jak se jmenuje řekl Petrovi, že víš naše tajemství." Řekne mi a taky mi potvrdí, že mám pravdu. Je to upír a jak zmínil, zřejmě i s rodinou. „Smím tě doprovodit?" zeptá se slušně a já přikývnu. Dozvím se, že on Cullenovi nikdy nepoznal, jenom Peter, který je hlava rodiny. Pak že je tu Anna, která něco jako jejich matka. Pak tu je Vera, Tomova nejoblíbenější sestra. Pak Alan a Stella, kteří spolu chodí. A Tom chodí se Zoe. A pak ještě Rachel, která dělá psychiatričku a chodí s Rossem, který je právník. „Naše rodina je velká. Nebo si na ni aspoň hrajem." Dodá, když vyjmenuje všechny členy. „A jaký máte vztahy?" zeptám se. Tomova rodina mě fascinuje. „Rachel je jako Petrova sestra. Já jedinej patřím k Rachel, aby Petr a Anna toho neměli tolik. A taky mám u Rachel víc volnosti." Vysvětlí Tom. „Aha. A má někdo nějakou schopnost?" ptám se dál. Přikývne. „Vera vidí jakoukoliv minulost. Zoe dokáže mluvit se zvířaty. Anna dokáže v lidech a jiných tvorech vyvolat klid." Jako Jasper. Pomyslím si. „Rachel cítí jak se dotyčná osoba cítí. Ross dokáže pouhým dotykem, třeba jen dotknutím prstu způsobit bolest. A já lidem můžu zabránit na cokoliv myslet. Ale u tebe mi to nějak nejde." Zamračí se Tom. „S tím se netrap" uklidním ho. Dojdeme ke mně domů a pozvu ho dál.
ÚNOR
BŘEZEN
DUBEN
KVĚTEN
Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj život po 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!