Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš si vybrat, Jane! - 28. kapitola

26.09.2011 (21:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2038×

28. kapitola – Plánování výletu

(pohled Jane)

„Hrabe ti? Zrovna jsme se vzpamatovaly z téhle akce, už bys zase někam chtěla jet!“ vyjela jsem na Isobell.

„Ale já nemyslela někam do baru. Co takhle vyrazit kempovat? Do přírody? Nebo zamluvit nějaké chatky a zůstat tam pár dní. Vím o jednom super místě.“

„Nevím, jestli je to nejlepší nápad,“ zakroutila Bella hlavou. „Chci si užít svoji dceru, když mám možnost a nemusíme chodit do té hnusné školy.“

„Tak ji vezmi s sebou,“ navrhla Isobell.

„Po dnešku už mi ji samotné nepůjčí,“ zašeptala Bella, jakoby si v duchu nadávala.

„Tak s námi pojede i Edward, no bóže. Navíc, Jane bude ráda.“ Zavrčela jsem na ni.

„Bez rodiny nikam nepojede.“

„Tak je vezmeme všechny!“ kapitulovala Isobell.

„Vždyť se právě vrátili z lovu,“ odporovala jsem.

„Jo, jenže tohle nebude lov, ale výlet.“

„Nechci s ním hned tak mluvit,“ zavrčela Bella.

„To ani nemusíš. Dej mi jeho číslo a já všechno zařídím,“ usmála se Isobell.

„Ty jsi ještě horší než Jane,“ zamručela Bella a hodila jí svůj mobil.

„Potřebovala by zkrotit,“ konstatovala jsem.

„Jo, jenže mě nemá kdo zkrotit. Když už jsme u toho, nejsi už taková, jako dřív. Mnohem víc ses dřív dokázala bavit. Že by tě někdo změnil, Jane?“ zavrčela jsem a Bella se zasmála.

„Jsem pořád stejná!“ zavrčela jsem.

„Jo, je to vidět.“

„Grrrr.“

Bella už se válela v křečích smíchu na zemi. Isobell byla skvělá kamarádka a vždy mi se vším pomohla a poradila, ale někdy byla na zabití. Jako třeba zrovna teď.

„Víš co, Jane? Sedni si do klidu, vezmi si třeba knížku a já už se o všechno postarám, jo?“

„To je moje práce!“

„Dneska ne. Oficiálně jsem ti naordinovala dovolenou od plánování výletů, párty, večírků nebo jakýchkoliv jiných akcí.“ Bella se zarazila.

„Naordinovala?“ divila se Bella.

„Kdysi jsem vystudovala medicínu. Taky práva, psychologii a pedagogickou fakultu. Jsem taky historička, archeoložka a vyznám se i v ekonomii.“

„Páni. To ti muselo zabrat spoustu času… to tě to bavilo?“

„Neměla jsem na vybranou. Talentovaní lidé se vyskytují všude. A to jsem si to v průběhu staletí několikrát zopakovala.“

„Kolik ti vůbec je?“

„Dáma o svém věku nikdy nemluví, ale… No, jsem o nějaké to století starší než tady Jane.“

„Dvakrát páni.“ Isobell se na Bellu usmála a já se snažila hodit do klidu.

„Víte co, holky? Já si jdu dát tu sprchu a pak si zajdu na ten lov. Vy už si tu poradíte i beze mě.“

Nečekala jsem na odpověď a vystoupala po schodech nahoru. Tam jsem ze sebe rychle shodila ty šaty ze včerejška. Normálně bych si na sebe něco takového nevzala. Už ne, ale kvůli Isobell jsem to udělala. Nechtěla jsem, aby na mně poznala, že jsem se změnila. Měla pravdu. Změnila jsem se. Ale ne kvůli němu, to určitě ne.

Vlezla jsem si teda do sprchy a užívala si ten pocit. Dokonce mě přestávala bolet hlava. Permoníčci mají padla.

Když jsem vylezla, oblékla jsem si na sebe normální kalhoty a tričko. Potom jsem vyskočila z okna a vypadla do lesa. Na lov jsem tak moc nepotřebovala, ale chtěla jsem si pročistit hlavu. No, jednu srnku jsem skolila. Aby se neřeklo.

„Schovat ji můžeš tady,“ ozvalo se za mnou. Hrozně jsem se lekla a nasupeně pohlédla na Edwarda, který ukazoval na vykotlaný pařez, pod nímž byla pořádná jáma.

„Co tady děláš? A netvrď, že jsi na lovu, když jste byli lovit včera!“ ptala jsem se nevrle a srnku tam schovala.

„Bože, už zas máš tuhle náladu, Jane?“ zakoulel očima.

„Vyhýbáš se otázce.“

„To ty taky.“

„Jo, ale já se ptala první.“ Povzdechl si.

„Budiž, chtěl jsem zkontrolovat, jestli tu sebou někde nesekneš, když si na tom byla tak hrozně.“

„Co ta starost?“

„Vždy se bojím o přátele.“ Proč je mi najednou tak úzko?

„Fajn, ale já se o sebe umím postarat, víš?“

„To jsem viděl,“ uchechtl se a já po něm hodila další vražedný pohled.

„Co mám dělat, abych se tě zbavila?“ zanaříkala jsem.

„Požádat mě o to?“ nadzvedl obočí.

„A pomohlo by to?“ zkřížila jsem si paže na hrudi a zírala mu do očí.

„Ne.“

„No, prosím. Díky tomu, že můj brácha to dal dohromady s tvojí exmanželkou, budu mít na krku po zbytek existence vaší rodinu. To nedopadne dobře.“

„Kdo ví?“ zasmál se a já se taky musela usmát.

„Co Nessie? Jak je na tom?“

„Líp. Jenom je trochu drzá. Stará se o ni Rose.“ Ušklíbla jsem se.

„Bella se bojí, že už jí Nessie nikdy nepůjčíš. Že jsi naštvaný, protože jí dovolila opít se.“

„Vlastně jsem jí vděčný.“

„Cože?“ podivila jsem se.

„No, Nessie, když se koukala na ty různé praštěné seriály, se vždy chtěla zkusit opít. A já se bál, že se to stane, až nikdo nebude doma a mohla by se otrávit. Takhle se to stalo pod vaším dozorem a já pochybuju, že to hned tak zkusí znova.“

„No… dozorem. Hm, když na tom trváš,“ zakřenila jsem se. „Stejně máte s Bellou oba dva divný rodičovský přístup.“

„Proč myslíš?“ zeptal se a přišel blíž ke mně. Já se otočila a vyskočila na nejbližší větev stromu. Tam jsem si sedla a pokračovala.

„No, před kluky ji chráníte neskutečně, ale alkohol jí povolíte? Rozmazlujete ji a pak se divíte, že odmlouvá? Štve vás, že je drzá? Vždyť máte to nejdůležitější na světě! Dítě! Jak si na ni můžete stěžovat?

Já mít takhle skvělou dceru, nikdy bych jí nic nezakazovala, pokud už by na to byla dost veliká. Možná není vyzrálá svým pravým věkem, ale duševně? Zamyslel ses někdy nad tím, kolik jí je duševně? Jaká je to prima holka a tím, jak ji neustále chráníte a všude ji doprovázíte, že tím ona vlastně trpí? Každá holka někdy potřebuje být sama. Snažíte se ji před vším ochránit. Ale jak pozná, co je dobré a co špatné, když sama nic nezažije? Poučování je sice hezké, ale z toho si nikdy nic nevezme! Pak se nedivte, že je drzá, protože to je její jediná možnost vzpoury,“ vysypala jsem ze sebe všechno a vlastně se až divila, kde se to ve mně vzalo.

Edward se na mě zaraženě díval.

„Takhle jsem nikdy neuvažoval.“

„To bys měl.“

„Jak to, že jí tak rozumíš?“ Zasmála jsem se.

„Vždyť jsem v podstatě stejně stará, jako ona. Když nás přemění, něco z našeho lidského života v nás zůstane. Mě zůstaly představy a sny dospívající dívky, která s ní o tom, že jednou něco velké zažije. Veliké dobrodružství, na které bude vzpomínat celý život. Taky, že zažije velkou lásku. A bude mít hodně dětí a bude šťastná.

O tomhle samém sní Nessie. A vy tím, že ji věčně držíte doma, jí kazíte její představy a sny. Radím vám, nedělejte to. Teď je ještě poslušná, ale co za rok? Co když začne utíkat z domova a začne dělat na truc přesně ty věci, kterých se s Bellou nejvíc obáváte?“

„Já… pokusím se… zvážím to. Nevěděl jsem, že ty sníš o něčem takovém.“ Teď jsem si já blbá chtěla vynadat, že jsem mu něco takového vůbec říkala.

„Každá holka o něčem sní. Myslel sis, že když jsem ta chladná Jane z Volterry, že nemůžu toužit po štěstí? Dlouho jsem proto lpěla na Alecovi, ale ten už má teď jiné starosti, než se zaobírat svojí mladší sestrou,“ zavrčela jsem.

„Promiň, tak jsem to nemyslel. Stále mě překvapuješ. Myslel jsem si, že jsi prostě jiná.“

„Chladná a zlá mrcha, co se vyžívá v mučení druhých? Jo, tak to bývalo.“

„Co tě změnilo?“

„Myslím, že do toho už ti ale vůbec nic není. Být tebou, tak se vrátím domů a opovaž se lézt Nessie zrovna teď do pokoje. Myslím, že po včerejší noci potřebuje být chvíli sama. Zjistila, že se dá doopravdy žít jinak než pořád jen zavřená doma nebo na lovu, či ve škole. Proto je nepříjemná,“ vysvětlila jsem mu a skočila na další větev. Utíkala jsem domů.

„Jane, počkej!“ křičel za mnou, ale já ho neposlouchala a řítila se domů. Jen co jsem skočila oknem do obýváku, přitančila ke mně Isobell.

„Mám dobrou zprávu! Volala jsem Carlisleovi a on souhlasí! Už jsou zamluvené i chatky!“ Zítra večer odjíždíme i s Cullenovými!“

„Já chci umřít!“ zanaříkala jsem a zhroutila se na pohovku.

„Co jí je?“ ozvala se Bella, která zrovna přišla z obýváku.

„Nemám tušení,“ přiznal Isobell a sedla si vedle mě.

„Na lovu jsem potkala Edwarda,“ zavrčela jsem.

„Aha, tím se to vysvětluje,“ usmála se Bella a sedla si do křesla.

„Co se dělo?“ zeptala se Isobell.

„Normálka, jenom jsme se pohádali.“

„Ach tak,“ zasmála se.  Její smích však přerušila vyzváněcí melodie jejího mobilu.  Podívala se na displej a zaklekla.

„Kdo to je?“ zeptala jsem se.

„Aro,“ zavrčela a zvedla to.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Musíš si vybrat, Jane! - 28. kapitola: