Přináším další kapču. Jak dopadne setkání Belly s rodinou? Potká Nessie? Bude Edward žárlit na Aleca? A Alice na Jane? Co dostane Bellu do kolen a co vyrazí Cullenům dech? Tolik otázek....Odpověď na ně najdete níž. :).
02.09.2010 (08:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2727×
9.kapitola – Co je moc, je příliš…
(pohled Belly)
Dorazila jsem na hodinu chvilku po zvonění, ale učitel tu ještě nebyl, to bylo skvělé. Když jsem ale viděla, jak naproti sobě stojí Jane a Jasper s Alicí a vrčí na sebe, smích mě přešel. Okamžitě jsem se postavila před Jane a zavrčela na ně.
Jejich reakce mě ale dostala do kolen. Pořád byli nakrčení do útočné pozice, ale teď k tomu vykulily oči a spadla jim brada. Začala jsem se smát a nemohla se zastavit. Asi toho už na mě bylo moc.
Oni pořád zůstávali v té jejich póze a já si radši přitáhla židli a posadila se. Koukali na mě, jako na tučňáka v poušti.
„Bello?“ šeptla Alice a už mě drtila v objetí, nehledíc na to, že se stále směju. Nakonec mě to přešlo a já ji taky objala. Až teď jsem si uvědomila, že mi docela chyběla, ale ne, zas tak moc. Asi tak, jako bych odjela na dovolenou a po ní zase viděla svoje známé. Tam, kde je vám dobře, známé nepostrádáte. Každopádně Alici jsem viděla radši, než Edwarda.
„Alice, být člověk tam mě udusíš!“ hlesla jsem, měla jsem stíženou možností přísunu vzduchu.
„Promiň… já… jen… já mám takovou radost, co tady děláš? Půjdeš s námi domů a to hned!“ mlela pátý přes devátý, ale u toho poslední jsem se jí vyškubla. Nevěřícně a smutně se na mě podívala.
„Já s vámi nepůjdu!“ Tak jestli před tím byla nešťastná, tohle ji dostalo do kolen. Jasper se na mě zamračil.
„A co Edward? A Esme? Dokonce i Rosalii chybíš!
„Edward to přežije. Esme si to vynahradí na vás a Rosalie má Emmetta.“
Došly jí argumenty, ale ne na dlouho.
„A co Renesmee?“ ptala se sklíčeně. Tak tohle byla rána pod pás a ona to moc dobře věděla.
„Renesmee má vás a navíc, copak jste zapomněli, kvůli čemu jsem do Volterry šla?“ Teď se na mě podívala ublíženě pro změnu Jane. Upír aby se bál cokoli říct.
„Ale – “ dopovědět to však nestačila, do třídy totiž vrazil učitel a já jeho příchod docela uvítala.
Ale v rozhovoru s Jane nám ani učitel zabránit nemohl.
„To jsi myslela vážně?“ ptala se ublíženě.
„Myslela, ale mohu ti s klidným srdcem říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí ze všech. Vždyť víš, že jsem doma šťastná. Stejně by naše manželství s Edwardem nefungovalo…
„Díky, sestřičko,“ zašeptala šťastně a objala mě. Všimla jsem si, jak na Jane Alice nevraživě kouká…
* * *
Do oběda už to proběhlo klidně a já se s nikým z nich na svých hodinách už nesetkala, za což jsem byla ráda, ale i tak jsem se nehodlala stěhovat, nebudu před nimi přeci utíkat.
Po hodině španělštiny mě vyzvedl Alec. Tvářil se ustaraně. Přitáhl si mě blíž a pošeptala mi do ucha.
„Jane mi všechno řekla, můžeme se přestěhovat, jestli chceš.“
„Nechci. Neboj, budu v pořádku, navíc bych ráda poznala svoji dceru a v tom mi nezabrání!“ zašeptala jsem zpátky a povzbudivě kývla.
Chytla jsem ho kolem pasu a vyšli jsme směr jídelna. Sice budeme muset hrát, že nám to chutná a jíme to, ale i tak to stálo za tu volnost.
Musela jsem si sama před sebou přiznat, že dneska jsem ráda, že se mám o koho opřít, i když to bylo také je divadélko, cítila jsem se lépe.
Vešli jsme do jídelny já hned zbleskla Jane, která nám mávala a naše “ rekvizity“ už měla sebou na stole, který byl bohužel hned vedle toho Cullenů, všude jinde už bylo plno.
Přitulila jsem se k Alecovi ještě víc a vyrazila směrem k nim. Jestli Alice s Jaspere na hodině zírali, když mě viděli s Jane, tak teď když mě viděli s Alecem, přímo jim vypadávali oči s důlků a bradu by si mohli sbírat někde na podlaze. Ke všemu tam byli už i Rose a Emmett. Emmettovi, když mě viděl, zaskočilo a, i když jako upír nepotřeboval dýchat, snažil se to vykašlat.
A já se zase začala smát. Alec se ke mně přidal. Čím to je, že vždy když je vidím, provedou něco směšného. Došli jsem až k Janinu stolu a už, už jsem si chtěla sednout, ale Alec mě předběhl, sedl si a posadil si mě na klín. Nijak extra mi to nevadilo a jen jsem sledovala, jak se Jane a Alice navzájem vraždí pohledem.
Dodala jsem si odvahu a otevřela plechovku limonády a začala pít, radši to vypít na ex, než to jen tak popíjet.
V tom se otevřeli dveře jídelny a limonáda se octla na stole, poprskala jsem ho a lapala po dechu. Bylo tohle vůbec možné?
Do dveří vešel Edward a po jeho boku jeho věrná kopie, která na mě upřela svoje oči, moje oči! Ano, byla to ona. Moje dcera, Renesmee. Jenže ona by si teď měla hrát ještě s panenkami a ne, chodit ne střední! Vypadala na 15 let.
Alec i Jane na mě koukali, jako jestli jsem se nezbláznila ale následovali můj pohled a já přesně poznala, kdy uviděli to co já, protože oba naráz zalapali po dechu.
„To je – “ Byl přerušen Alec.
„To nemůže být!“ zapírala očividné Jane.
„Ta podoba… ano, je to ona,“ řekla jsem tónem, po kterém už se mi ani jeden neodvážili odporovat.
Postřehla jsem, jak si mě prohlíží a bylo to vzájemné. Byla nádherná. Byla moje. Ano, já na ní měla zrovna takové právo, jako on a budu si ho nárokovat.
Alec mě silněji objal a políbil do vlasů. Chudák, že ho takhle využívám, ale byla jsem za to ráda. Edward si Aleca dost nevraživě prohlížel a Alec mu jeho pohled opětoval.
Tak to na mě bylo moc. Popadla jsem do ruky bagetu a vystřelila z místnosti nejrychlejší lidskou rychlostí.
Zalezla jsem na záchody, bagetu hodila do koše a počkala tam, než zazvonilo, pak jsem se vydala na další hodinu. Tělocvik.
Tak si tak říkám, proč zrovna já musím mít takovou smůlu. Na tělocviku jsem potkala Emmetta a Rose.
Naštěstí jsme neměli příležitost si promluvit, za což jsem děkovala bohu. Vyrazila jsem na poslední hodinu, kterou mám opět s Alecem.
Na nic se mě nevyptával jenom mě objal a zamířil se mnou k lavici, za což jsem mu byla vděčná…
* * *
Škola končila, my jsme s Alecem počkali na Jane a zamířili jsme k autu, které bylo ale obklopeno lidmi. Teda spíš upíry.
Došly jsme až k autu.
„Dovolíš, chtěli by jsme jet domů,“ řekla jsem, protože jsem se s nimi nechtěla moc vybavovat.
„Chceme si jen promluvit,“ řekl nešťastně Edward.
„Já ti ale nemám, co vysvětlovat.“ Cítila jsem, jak ke mně přišel Alec a zezadu mě objal.
„Jak to, že nemáš? Co s tebou celá ta léta bylo?“
„Ty se mě nemáš právo na nic vyptávat!“
„Issí, nech je být, oni ti za to nestojí,“ konejšil mě Alec.
„Issí? Jak to, že ti ten parchant říká? Proboha probuď se Bello! Nevím jak to, že je z něj najednou vegetarián, ale dřív to byla jen další krvelačná zrůda!“ křičel na mě Edward, jako smyslů zbavený.
Nevím kde se to ve mně vzalo, ale vymotala jsem se Alecovi a popošla k Edwardovi, až jsem stála úplně u něj. Usmála jsem se, rozhlédla se, sklonila hlavu a vyndala si čočky. Moje oči byli totiž pořád zářivě rudé. Zvedla jsem hlavu a podívala se Edwardovi do očí. Zalapal po dechu a nejen on, ale i celá jeho rodina.
„Ten parchant, je můj přítel a já mu nemám co vyčítat.“
Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Musíš si vybrat, Jane! - 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!