Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mutantka - 4. kapitola

13.07.2013 (10:00) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1177×

 Edward

„Ano, to je asi dost důvodů... Chápeme to,” usmál jsem se na sestru a ona mi úsměv oplatila. Až teď, když na pár minut nastala chvíle ticha, jsem si plně uvědomil, že jí nedokážu číst myšlenky. Ale už jsem se raději neptal. Mutanti byli opravdu zvláštní stvoření, která jednoho neustále překvapovala. Ani bych se nedivil, kdyby jí ze zad vyrostla křídla a ona si někam odletěla. 

„Hm... Mám celkem hlad, pustíte mě na lov?” zeptala se s radostným výrazem, který jsme my ovšem nesdíleli.

„Já předpokládám, že se živíš lidskou krví...” začal Carlisle, protože se Charlottiny duhovky změnily ze smaragdů na dva rubíny. „... ale my se živíme krví zvířat. A rozhodně ti nedovolíme lovit v této oblasti. Je to velice malé městečko, a tak nám jeho obyvatelé přirostli k srdci, navíc –” Utnula ho rázným zvednutím ruky.

„Klid, Carlisle. Vím o vašem způsobu života a hodlám se přispůsobit. Navíc, já osobně jsem jedinkrát nezmařila lidský život. Velmi se mi to příčí a ve Volteře to vůbec nebylo slibné. Dávali nám mrtvá těla ožralů a podobných zkaženců, kteří by se sami tak jako tak nějakým nedopatřením zabili. Navíc – z vlčí strany mi narozdíl od vás zvířata voní lépe. Není to totéž jako čistý člověk, ale pro nás se tomu zvířecí krev hodně blíží. Ale s mými duhovkami to jinak nepůjde. Jakmile dostanu hlad nebo začnu lovit, zbarví se mi do karmínové barvy, i kdybych se na hlavu stavěla. Po době útěku jsem s přáteli lovila zvířata a nic,” vysvětlila nám svoji situaci a povzdechla si, jako kdyby ji unovalo nám všechno vysvětlovat. Jasně. Byla přeci zvyklá, že ostatní toho o jejím druhu vědí líp než ona sama. Není se tedy čemu divit.

„To se mi ulevilo... Myslím, že můžeš na lov, ale nevzbuď pozornost a buď opatrná! My s tebou nepůjdeme, protože jsme všichni – pokud vím – sytí. Navíc jsem se kdysi od Ara o vašem druhu dozvěděl, že jste při lovení... nevrlí,” řekl Carlisle a z nějakého důvodu pečlivě volil každé slovo. Charlotta se nevinně usmála, přikývla a balkonem zmizela kdesi v lese.

Tak nějak jsem doufal a předpokládal, že bude na chvíli klid. Že se vrátí Renesmé, která se kamsi vypařila... Aniž by věděla o Charlottě nebo naopak. Zatím. To bude zase jedna na druhou civět. Každá poznají nové odvětví jedné rasy. Nový druh života. Ale myslím, že si padnou do oka. Obě byly bronzovlasé okouzlující dívky, které měřily přibližně sto šedesát pět centimetrů a měly se mnou něco společného. Geny. Jedna jako dcera a druhá jako sestra. Sice mezi nimi byl věkový rozdíl – Charlottě bylo okolo sta let a Renesmé něco málo přes sedm roků, také jinak Charlotta zamrzla v třinácti (stejně jako ďábelská dvojčata) a Renesmé byla plně dorostlá – přesto všechno, i dobu narození, jsem tam někdě hluboko tušil, že tyhle holky si prostě musejí padnout do oka. Na to jsem ani nepotřeboval Aliciny schopnosti. 

Ale s tím klidem jsem se mýlil, z lesa se ozvalo zavytí, vrčení a syčení. Taky ke mně dolehlo několik velmi neuspokojivých myšlenek.

„Červenoočka! Chyťte ji!"

„Kurnik, kde jsou ti Cullenovi? To všechnu práci máme oddřít my? Já vím, naše povolání... Jasně, jasně."

„Támhle utíká!"

„Ale to je jejich území..."

„Teď už jsou hranice zrušené. Po tom všem jsme v míru, Coline..."

„Jo, Coline, to jsi nebyl ještě štěňátko..."

„Sklapni, Sethe! Ty taky nejsi nejstarší! Musíme se soustředit na tu červenou pijavici."

„Správně!"

Okamžitě mi došlo, co se děje. Oni si mysleli, že narazili na lidožravou upírku... A ona o nich neměla ani páru! Rychle jsem se vymrštil na nohy a mávnul na svoji rodinu rukou.

„Co zas?” zeptala se otráveně Rosalie, kterou už to vážně nebavilo. Nebyla jediná.

„Vlci!” zněla má odpověď. Všichni se jako na povel vydali za mnou do lesa. Šel jsem po stopách jejich myšlenek, které mě vedly na opuštěné baseballové hřiště. Jak dlouho jsme ten úžasný sport nehráli? Ne, na tohle teď nemám čas! 

A skutečně jsme je tam našli. Charlotta přestala utíkat, což nebylo zrovna chytré, ale něco v její tváři mě velice udivilo. Čekal jsem všechno, ale tohle ne. V její tváři byl výraz naštvané a krvežíznivé novorozené, kterou někdo nepříjemným způsobem vyrušil z lovu a jí se to rozhodně nelíbí. Každý vyspělý upír by vzal nohy na ramena a upaloval co nejrychleji tam, kde může vlkům bez úhony prchnout. Co já vím? Třeba do vody nebo tak...

Takže na tomhle principu oni fungují. Na agresi...

Jasper Charlottě přišpěndlil ruce za zády a říkal jí, aby se uklidnila. Choval se k ní jako k novorozené, jen s tím rozdílem, že k ní byl milejší.

„Klid, přátelé! Ona není to, co vy si myslíte. Není upír. Aspoň ne plnohodnotný. Neublíží vám, když vy neublížíte jí,” snažil se to pokud možno diplomaticky urovnat Carlisle.

„Přátelé? Co to má, sakra, znamenat? Já už ničemu nerozumím!” postěžovala si Charlotta.

To bude dlouhé vysvětlování.

Všem moc děkuji za nadšené komentáře, sice jich je pár, ale pro mne je to u téhle povídky mnoho! Snad si je ani nezasloužím, protože ty kapitoly jsou nějaké krátké, přesto vás o ně zase žádám. :) Pokusím se kapitoly postupně zdelšovat, ale zatím asi budou krátké. Za to se je pokusím vydávat mnohem častěji. To přísahám! :D Takže ještě jednou děkuji a doufám, že se vám kapitolka líbila. Vaše KPT

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mutantka - 4. kapitola: