Tak po dlouhé době další kapitolka, ale už asi poslední, protože nevím co dál psát. Tady konečně Edward požádá Bellu o ruku, ale je to trochu uspěchaný, tak nevím jak se vám to bude líbit.
03.02.2010 (16:00) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2494×
MŮŽE UPÍR BYDLET NA INTRU? – 13. KAPITOLA
Pohled Alice:
Let uběhl docela rychle. Letěli jsme soukromým letadlem. Eduard byl stále ostražitý, Bella se plně věnovala Edwardovi a Edward Belle, Emmett se nemohl dočkat a tak ho Rose krotila a Jasper z té všelijaké nálady trpěl. Byla jsem mu oporou, ale bolest jeho hlavy to nezničilo. Jo a ještě tu byl Alec, kterému se stýskalo po Mary. Nechápu proč, když jí stejně neměl v plánu přeměnit.
Najednou jsem měla vizi, jak se připravují všichni ve Voltteře na náš příjezd. Očekávají změny.
Přistáli jsme a na letišti bylo několik aut. Pro mě a Jaspera Porche, pro Emmetta a Rose Džíp, pro Bellu a Edwarda limuzína, jak jinak a pro Aleca Volvo. Eduard jel s Bellou a Edwardem a s námi ostatními jel vždy někdo ze střáže.
Pohled Belly:
Přivítání bylo jak jsem chtěla, až na pár drobnůstek. Edwarda ubytovali v pokoji pro hosty a nedali ho ke mně! Tím mě naštvali a všichni si to uvědomovali, ale nezměnili to. Čekalo mě hodně práce.
„Princezno, musíte rozsoudit pár upírů, kteří porušili pravidla, jo a Aro už to vzdal,“ oznámil mi Eduard s Jane k sobě přitisklou.
„Dobře. Pozvi k tomu všechny, kteří jsou zde na hradě. Chci jim ukázat mou moc, aby si něco nedovolili na… To je jedno,“ souhlasila jsem a přehodila přes sebe plášť.
V sále byl hluk. Vešla jsem a najednou všechno ztichlo. Usedla jsem tedy na svůj trůn a pokývala na Eduarda, ten vyslal pro prvního upíra, který má být souzen. Přivedli ženu vypadající na dvacet a podle všeho novou mezi upíry.
„Princezno,“ poklekla přede mnou.
„Co jsi provedla tak strašného? Tvé myšlenky jsou zmatené. Jak dlouho jsi upírem?“ vrtala jsem se jí v hlavě.
„Upírem? Já nevěděla, že jsem upír. Já si myslela něco jiného,“ lhala. Poznala jsem to a v sále se ozval smích.
„Tak dost! Mě lhát nebudeš!“ křikla jsem na ní a ona ztuhla.
„Zabila jednoho člena gardy, princezno,“ odpověděl mi Eduard na nevyslovenou otázku. Ach ten jeho dar.
„Koho?“ zeptala jsem se.
„Luciuse, princezno,“ odpověděl mi znovu Eduard.
„Za tento čin zaplatíš stejným činem, ale ne zde v sále,“ vynesla jsem rozsudek a stráže jí odvedli do podzemí, kde jí roztrhali, jak jsem si přála.
Další upíři byli jen upozorněni a někteří se přidali k nám. Předposlední upír prosil o dovolení říci jednomu člověku, kdo je. Nevěděla jsem, co mám říct, ale Alec si v tu chvíli vzpomněl na Mary.
„Dobrá, ale pak ji přeměníš v jednoho z nás, až bude připravena, protože jinak bychom ji museli zabít. Pokud to nedokážeš, jak se nyní obáváš, tak jí přiveď sem,“ usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.
Poslední upír byl velmi upravený a stále se zubil.
„Princezno, chtěl jsem schůzku s vámi, abych vás požádal o vaší ruku, jelikož Edwardu Cullenovi jde jistě jen o vaší moc. Já vás ale miluji,“ řekl ten opovážlivec a Edwarda museli držet čtyři upíři, podle všeho kamarádi toho upíra přede mnou, aby ho neroztrhal. Edward alespoň silně vrčel.
Použila jsem svou moc. Edwarda jsem uklidnila až po mě hodil pohled nechápavosti. Ty čtyři přiletěli vzduchem k tomu jednomu a okolo nich hořel oheň. Ale neupálil je, jen je hlídal, aby neutekli.
„Jak se opovažuješ mi lhát do očí. Ten, kdo mi lže, tak ho zrovna nečeká nejlepší budoucnost, nýbrž jen krátká budoucnost!“ vrčela jsem a můj hlas se ozýval v celém sále hned několikrát.
Všichni upíři se pod vahou mého hlasu krčili i Edward a spol. Má zlost nepřešla a oheň se blížil k těm pěti uprostřed toho kruhu. Ucítila jsem na sobě dar jednoho z nich. Odrazila jsem ho a zasáhla jeho majitele. Najednou byl klidný a se vším souhlasil.
„Ty idiote, do čeho jsi nás to dostal? Neříkal jsi, že Dennyho dar nás ochrání? Já mám svou Ketty a ty jí chceš o mě připravit?“ vrčel na toho opovážlivce upír z kruhu, jménem Robert.
„Tak dost! Ticho!“ okřikla jsem je. „Mám dost vašeho skučení,“ řekla jsem pevným skoro už klidným hlasem a oni se posadili na sem.
Alice se začala smát, samozřejmě viděla, co mám v plánu. Po chvíli se pousmál i Edward, který si to přečetl u Alice v hlavě.
Foukla jsem a oheň se uhasil, ale místo ohně se udělalo tornádo a všech pět upírů se v něm točilo. Dopadli na zem jako pytle brambor a než se stačili vzpamatovat, tak jsem požádala:
„Alecu, Jane a kdo ještě chcete, udělejte s nimi co chcete.“
„Prosím o milost jednoho z nich. Jen chtěl splnit přání kamarádovi,“ prosila mi u nohou jedna upírka.
„Ty jsi Ketty, že? Dobrá tedy. Dám mu milost, ale jen, když se přidáte k nám,“ jejich mysl byla čistá a oba si vzpomněli na svůj dar. Velmi vyhovující dary.
„Slibuji!“ křikl upír pod silou Alecovy síly.
„Já také, ale ať ho už nechá,“ škemrala Ketty.
„Dobrá tedy. Alecu,“ přikývla jsem.
Pohled Jane:
Bella se chovala úplně jinak pod silou Edwardovi lásky. Už uplynul týden od jejich příjezdu a Edward stále Bellu nepožádal o ruku. Někdo by ho měl upozornit, že jinak spolu nebudou moci být spolu v jednom pokoji a taky by měl vědět, že jakmile se s ní spojí v jedno tělo, tak získává všechny její dary a rodinný štít se rozdělí. Edward bude mít s hlavami mužů a Bella s předky ženského pohlaví.
Šla jsem po chodbě a přemýšlela a přemýšlela. Najednou jsem do někoho narazila a podle vůně jsem okamžitě začala ovládat své myšlenky.
„Pozdě, slyšel jsem je,“ řekl mi do tváře a tvářil se zmateně.
„Kde je Bella?“ zeptala jsem se opatrně.
„Ve svém pokoji. Vysvětluj!“
„Tak čti myšlenky,“ svolila jsem a myslela na všechno jako předtím a upozornila jsem ho, že pokud jí co nejdříve nepožádá o ruku, tak jí může ztratit navždy.
Edward si vše vyslechl, obrátil se a nejspíš jeho nejrychlejším během zmizel v nedohlednu. Nevěděla jsem jak si to mám vybavit, ale nechala jsem ho být. Má vlastní hlavu.
Pohled Edwarda:
Po setkání s Jane jsem okamžitě zavolal Carlislovi a Esme, ať přijedou, že budu žádat Bellu o ruku. Alice byla u mě hned nastoupená. Já jsem vyndal prsten po mé matce, byl rodinný. Alice mi sehnala květiny, které se budou Belle určitě líbit.
Zaťukal jsem a vešel do pokoje naší princezny. Seděla u okna a dívala se ven z okna. Otočila se a její tvář se rozzářila. Musela mi přečíst myšlenky. Všechno tím zkazila.
„Edwarde, co potřebuješ?“ zeptala se a vyšla mi naproti.
Kytice za mými zády byla moc velká a tak vykukovala. Podal jsem jí Belle a její tvář se rozzářila ještě více.
„Děkuji, je krásná,“ poděkovala a dala mi letmý polibek.
Klekl jsem si na jedno koleno a otevřel krabičku s prstenem.
„Vezmeš si mě?“ zeptal jsem se jí a za zády cítil vítr, jak přiběhlo několik upírů se podívat na mou potupu.
„Edwarde, já… nečekám na nic jiného! Jistě, že si tě vezmu,“ usmála se na mě a já s ní zatočil.
Nandal jsem jí svůj prsten a ona mě dlouze a vášnivě políbila. Věděl jsem, že tento den je ten nejlepší za můj dlouhotrvající život.
„Vaše nálada mě zabíjí,“ zavrčel Jasper a pak vášnivě políbil Alici, ta se zazubila a skočila mu do náruče.
„A kde budeme bydlet?“ usmála se na mě Bella a mě zmátla.
„Na intru?“ vmísil se do toho Alec.
„A může vůbec upír bydlet na intru?“ zeptal jsem se a Bella přikývla.
Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Může upír bydlet na intru? - 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!