Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My a děvky? Nikdy - epilog

27.06.2011 (16:45) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3070×

„Kdo říkal, že to chci vracet?“ zeptal se a laškovně se usmál.

„Děkuju.“ Políbila jsem ho na rty a zavřela oči.

Epilog

Nemohla jsem ani popsat, jak jsem byla šťastná, když mi Edward navrhl, že tu Rosaliinu operaci zaplatí. Byla jsem opravdu ráda, že zrovna já mám takové štěstí, že jsem potkala tak skvělého chlapa, jako je Edward.

Seděla jsme v nemocnici s Alice a Edwardem a čekali jsme, jak dopadne operace, kterou právě prodělává Rose.

Seděli jsme tam něco přes hodinu, když vyšel lékař ze dveří a mile se usmíval.

„Pane doktore,“ řekla jsem a vstala.

„Nebojte se, všechno je v pořádku. Operace dopadla skvěle,“ sdělil nám doktor a já jsem Edwarda radostně objala. Potom jsem se objala i s Alice, která byla taky radostí bez sebe.

„Takže bude v pořádku?“ zeptala jsem se ho.

„Samozřejmě.“ Byla jsem tak šťastná, že to dopadlo dobře. Měla jsem více radosti než Edward a Alice dohromady.

„Můžeme jít za ní?“ zeptala se Alice a doktor přikývl. Rozešli jsme se do pokoje, kde měla ležet a posadili se vedle postele. Spala.

Byl to krásný pohled na ni, jak spokojeně spala a o té výborné zprávě nic nevěděla.

„Prosím, omluvte mě,“ řekl Edward a chystal se někam odejít.

„Přijdeš ještě?“ zeptala jsem se ho a on mě líbnul na čelo.

„Samozřejmě,“ řekl a odešel pryč. Uslyšela jsem ozvěnu jeho dupotu, jak odcházel pryč z nemocnice, a potom bylo slyšet jenom mrtvolné ticho.

Pohled Edward

Ten Bellin pohled byl k nezaplacení. Jak se tvářila, když doktor oznámil, že ta její kamarádka Rose bude v pořádku. Měl jsem opravdu obrovskou radost, protože byla šťastná i ona.

Už dlouho jsem se chystal na to ji požádat o ruku, ale byl tu jeden problém a to byl ten, jestli mi to Carlisle schválí.

Přijel jsem domů a hned se jich šel zeptat. Seděl tam i s mými nevlastními bratry.

„Ahoj,“ pozdravil jsem je a posadil se naproti nim.

„Ahoj, jak dopadla operace?“ zeptal se Jasper.

„Výborně, ale chci se vás na něco zeptat.“ Všichni na mě stočili pohledy a netrpělivě vyčkávali, co se ze mě vypadne.

„Chtěl bych požádat Bellu o ruku. Můžu, Carlisle?“ zeptal jsem se ho, i když to nebyl můj příbuzný, ale přece jenom jsem nebyli tak úplně lidi a já se ho na to musel zeptat.

„To je skvělá zpráva,“ vyjekl Emmett a šel mě poplácat po zádech.

„Souhlasím,“ přikývl Jasper a Carlisle také spokojeně kýval hlavou.

„Chystám se jet koupit prstýnky a večer bych ji chtěl požádat o ruku. Co vy na to? Není na to moc brzy?“ zeptal jsem se, protože jsem měl obavy, aby to nebylo tak narychlo a ona mě neodmítla.

„Já myslím, že ne, co vy?“ zeptal se Jasper a Emmett také zakroutil hlavou na znamení, že na to není moc brzy.

„Tak já je sjedu koupit,“ řekl jsem a vstal.

***

„Vezmu si tyhle,“ řekl jsem a ukázal na snubní prsten, který dnes dám Belle.

Prodavačka mi ho zabalila do krabičky a dala do tašky.

„Krásnou svatbu,“ řekla a podala mi taštičku, kde byl ten krásný prsten. Moc jsem se těšil, co na něj Bella řekne a jestli bude mít radost.

Okamžitě jsem vyjel za ní a doufal, že ještě nebude v nemocnici. Zaklepal jsem na dveře a otevřela mi Alice.

„Je Bells doma?“ zeptal jsem se jí a ona mě pustila dovnitř.

„Jasně,“ řekla a vřele se usmála.

„Děkuji,“ poděkoval jsem a vydal se za Bells do pokoje.

„Ahoj,“ pozdravila mě, když mě uviděla.

„Ahoj,“ řekl jsem a přistoupil k ní, abych ji políbil. „Jak se má Rose? Už se probrala?“

„Ano, je v pořádku a krátce potom, co jsi odešel, se probrala a začala s námi mluvit.”

„To je fajn, ale chtěl jsem s tebou o něčem mluvit.“ Poklekl jsem na jedno koleno a otevřel krabičku s prstýnkem.

„Co potřebuješ?“ zeptala se a otočila se na mě.

„Isabello Swanová, vezmeš si mě za muže?“ zeptal jsem se a ona vykulila oči.

„Já, já,“ říkala. „Ano, vezmu si tě.“ Vyskočil jsem na nohy a ve vzduchu se s ní zatočil.

„Co se tady děje?“ zeptala se nás Alice.

„Edward mě požádal o ruku,“ vypískla Bella a krátce po ní i Alice, která by se do svatby nejradši vrhla hned.

„To je paráda, už máte datum?“ A pak kdo tu pospíchá, že?

„Sluší mi to?“ zeptala jsem se Alice a Rose, které mě upravovaly na svatbu, která měla právě začínat.

„Samozřejmě, a mimochodem, jak že se jmenuje ten Edwardův bratr, ten, co je svalnatý?“ zeptala se mě Rose, které se očividně líbil.

„Emmett,“ řekla jsem a prohlédla s v zrcadle.

„A ten druhý?“ zeptala se Alice, která byla také zamilovaná do Edwardova nevlastního bratra, do Jaspera.

„Jasper.“ Protočila jsem oči, protože byly opravdu neschopné, ale i tak jsem je milovala.

„Mám vás ráda,“ řekla jsem a objala je obě najednou.

„My tebe také,“ řekly na stejno a já měla radost, že mám vše, co jsem chtěla. Snoubence, zdraví a skvělé kamarádky, které budou co nevidět plánovat svatbu s jeho bratry, ale pšt.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My a děvky? Nikdy - epilog: