Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My angels - 2. kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

My angels - 2. kapitolaTak jsem opět tu a rychle přidávám další kapitolku, přestože prolog ještě nebyl zveřejněn. Tahle povídka mě začíná pěkně bavit, takže VSH bude asi dočasně odstavena na vedlejší kolej. A teď směle do čtení.

28.08.2010 (10:45) • AliceJazz • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1825×

  My angels

2. kapitola

Au, něco mě prudce bodlo do břicha. To bylo poslední tři dny na denním pořádku. Byla to jedna z posledních věcí, které jsem jsem po soumaku cítila a ta, se kterou jsem ráno procitala. V noci mě ale nikdy nebudila.

Podle mých přibližných propočtů bych měla zítra rodit. Očekávala bych, že můj strach poroste s každou minutou. Ale nebylo tomu tak. Cítila jsem se velmi cílevědomě a počítala jsem s prohrou. Nedělala jsem si zbytečné iluze. Nedokázala jsem uvěřit, jak moc jsem byla naivní, když před deseti dny věřila, že to přežiji.

Ale já nemám nyní pro co žít. Jen pro mé dítě. A to bude po porodu soběstačné a není už jediný důvod, proč zůstávat na tomto proklatém světě.Těšila jsem se na svůj odchod jako alkoholik na sklenku vína. Byla jsem pološílená touhou.

Rychle jsem si sedla na židli a snažila se tu bolest rozdýchat. Kdybych nevěděla, že se mne moje dítě pokuší už několik dní rozškubat, nazvala bych to stahy. Ty to ale nejsou, protože tohle rozhodně není normální těhotenství. Není to ani rizikové těhotenstvní. Je to těhotenství, ve kterém jde o život. Můj život.

Najednou se ozvalo odporné prasknutí a něco se ve mně pohnulo, až jsem se skrčila. Tohle tady ještě nebylo. Jsou to jen nové nástrahy mého těhotenství, nebo už rodím? Nikdy jsem toho moc o mateřství nevěděla, ale naprosto jistě jsem věděla, že porod je bolestivý. A když čekám dítě s upírem...

 

Pohled Victorie 

Spokojeně jsem sledovala, jak moje milovaná rodička umíra a na svět přichází moje dcera. Ano, moje, měla jsem v plánu ji vychovávat v krvežíznivém duchu a sama. Protože i když je to potomek potencionálního vraha Jamese, stále je to dítě, po kterém už desetiletí toužím. A návíc nebude tak moc rozbitné, jako lidské. Ná svého otce ani matku si pamatovat nebude. To už nějak zařídím.

Krev té ubohé lidské bytosti, co se svíjela na podlaze, mě skoro vůbec nelákala. Byla trochu smíchaná s upířím pachem a navíc mi nezáleželo na ničem jiném, než na mé novorozené dceři. Jak ji jen pojmenuji...

Co takhle Gertruda? To byla matka Jamese. Ale ne, nebudu té malé ničit život. Nebo Sarah? To je hezké jméno. Mám dojem, ža takhle se jmenovala moje první oběť, holt jsem byla trochu přecitlivěla. Kdybych byla člověk, určitě bych se při té vzpomínce červenala. Ale jako upír jsem tedy jen rozpačitě sklopila oči k zemi a zkoumala napadané listí. Ale jen do té doby, než se zevnitř ozval srdceryvný výkřik. To mi připomnělo, proč tu vlastně jsem.

Sarah ležela na zemi a ve mně se probudil mateřský pud. Dítě jsem rychle sebrala ze studené země a zabalila ho do do košile, kterou jsem našla ležet na malém stolku. Málem jsem o Bellu zakopla, ale díky mé upírské stránce jsem se jí obratně vyhla.

Sarah začala břečet a natahovala ručičky směrem k té mrše. Rychle jsem se otočila tak, abych malé zaclonila výhled. Nyní měla hlavičku schovanou v mých rudých vlasech. Začala se pomalu uklidňovat, nejspíš z mých vlasů cítila les, ve kterém jsem celou dobou přebývala. Nějakým způsobem ji asi uklidňoval.

Otočila jsem se tedy zpět k Bella, sedle si naproti ní na židli, aby měla v posledních okamžicích ten nejkrásnější výhled. Na jejího nepřítele, který v náruči svíral poslední smysl jejího života a ona nemohla nic udělat. Já jsem zavřela oči a zálibně poslouchala zvuk jejího srdce. Ten rytmus byl krásný a důvěrně známý. Byla to nádhera. Takhle vždy bilo srdce mých obětí. Bohužel mi trochu vadilo to třepetání motýlích křídel, kdesi v mém dítěti. S děsem jsem si uvědomila, že je to její srdce. Jestli její srdce bije taky tiše a rychle, neznamená to, že umírá?

„Ne, Renesmee,“ zaskřehotala Bella, na kterou jsem opět zapomněla. Sladce jsem se na ni usmála a vyšla do lesa. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila s mojí dcerou někam hodně daleko, někam na sever.

 

Pohled Laurent

 

Hluboko v lesích jsem se utápěl v sebelítosti. Jak jsem si jen mohl myslet, že bude mé city opětovat. Když jsem jí řekl, že ji miluji, jen se mi vysmála do očí. Prudce jsem se nadechl. Ta vzpomínka, jak se rozemsmála, vzduchem zavířila rudá šmouha a ona byla pryč, tu jsem nenáviděl. Bylo to, jako by mi do útrob bodali nůž.

Již čtrnáct dnů jsem seděl na této větvi a zoufal. Byl jsem naprosto zoufalý. Nebyl jsem schopen jít do města a vidět ty lidské tváře plné štěstí. Bohužel, sem žádný člověk nezabloudil. Tak jsem měl jen dvě možnosti, živit se krví zvířat, nebo trpět žízní. Vybral jsem si zvířata. Ke svému úžasu jsem zjistil, že nechutnají zase tak špatně.

Z dálky jsem zaslechl dětský pláč, který se obrovskou rychlostí přibližoval. V dětech jsem se nevyznal, ale jistě se nedokáží pohybovat takhle.

Se zájmem jsem sledoval, jak se kolem mne prohnala Victoria, držící v náručí dítě. Byla tak zaujatá tím řvoucím spratkem (pozn. autorky: příznivcům Sarah se omlouvám), že si ani nevšimla mé maličkosti, která na ni zaujatě zírala ze stromu. Když byla Victoria z dohledu, seskočil jsem ze stromu a vydal se zpět po její pachové stopě. Velmi mě zajímalo, komu tu mrňavou věc ukradla.

Běžel jsem slabou minutu a narazil jsem na malou, polozbořenou chatku. Jediný zvuk, který se ozýval, byl velmi slabý tlukot srdce a pravidelné kapání vody. Vešel jsem dovnitř a scéna, kterou jsem uviděl, mě skoro dojala. Skoro.

Na zemi ležela dívka, bezpochyby moc hezká, s rozpáraným břichem takovým způsoběm, jako se z ní někdo snažil dostat ven pomocí zubů. V tu chvíli mne to trklo. Ta dívka byla Bella, ten lidský skrček, co napomáhal vraždě Jamese. Už jen proto jsem jí zavázán vděčností. Dál jsem se tedy nerozmýšlel a kousnul ji do hrdla.

 

Pohled Belly

 

Né, to mi nemůže udělat. Ale její krutý úsměv a chladné oči mě přesvědčily o opaku. Victoria se zhluboka nadechla a vyšla pryč. S mojí dcerou. Nemohla jsem udělat nic, jen nehnutě ležet, nechávat slzy, ať si brázdí cestičky po mých tvářích a poslouchat nepravidelný tlukot mého tichého srdce.

Minutu po odchodu Victorie vrazil do dvěří Laurent. Již jsem byla na hranici života a smrti, ale i tak jsem ho bezpečně poznala. Zlomek sekundy mě pozoroval a pak se mi vrhl na hrdlo. Cítila jsem, jak ze mě uniká krev, které jsem už tak moc neměla. Upadla jsem do temnoty.

 

Předchozí kapitola - Shrnutí - Následující kapitola

Autor: AliceJazz (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My angels - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře