Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My beautiful miracle - kapitola první

29.10.2009 (16:15) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4464×

,,Mami prosím. Já nechci už trénovat. Dneska už toho mám dost.“ Vztekala jsem se jako vždy, když mě má matka nutila cvičit své schopnosti.

,,Bello, neodmlouvej a dávej pozor.“ Přikazovala mi máma. Probíhalo to jako vždy. Ona hodila nějakou věc a já měla za úkol jí zmrazit nebo vybuchnout dle jejího přání. Abych to uvedla na pravou míru tak to vysvětlím.

Moje máma je ze třech sester. Všechny jsou čarodějky. Můj táta je oproti tomu jiná magická bytost, je upír. Ti dva se do sebe zamilovali před pár lety a jim i všem ostatním bylo jasné, že to není jen ledajaké pobláznění nebo nějaká chvilková láska. Za pár let se vzali a rok na to měli svou jedinou dceru a to zázrakem, protože upíři nemohou mít děti. Jenže, protože je máma čarodějka tak se to nějak zvrtlo……No to je ale jiný příběh, takže zpět ke mně. Nejsem ani úplná čarodějka ale ani úplná upírka. Já jsem vlastně něco mezi tím. Na slunci se netřpytím jako můj táta, nemusím pít krev, stačí mi lidské jídlo a krev jen občas a to ještě zvířecí. Lidské krvi odolávám výborně. Vlastně mi ani nevoní tak jak by měla, navíc mé oči nemění barvu podle posledního lovu. Mám je pořád stejné, už od narození. Nevýhodou může být to, že pláču jako lidé a červenám se.  Moje výhody? Jsem rychlejší než ostatní upíři, mám lepší smysly, nepotřebuju spát, ale když chci tak můžu. To dobré z upírů jsem dostala a to špatné se mi vyhnulo, takže jsem spokojená. Navíc po matce ovládám magii. Dovedu číst myšlenky, když chci, zastavím a urychlím čas. Což znamená zamrznutí nebo naopak vybuchnutí. A když chci tak dovedu lidi i jiné bytosti vyléčit, ale to nemám dělat, protože mě to vysiluje a mohlo by se stát, že bych zemřela.

Co vlastně já a smrt? Tak jako moje matka nebo otec nestárnu. Navždy mi bude dvacet. To je věk, kdy se můj růst zastavil a v takovém věku už zůstanu navždy. Pokud mě ovšem nevysílí uzdravení druhého nebo nezabijí tak jak se dám zabít. Otce zabijete oddělením částí těla a jejich následovným spálením. Mojí matku například koulí energie či útokem démona nebo tak jak se zabije člověk. To by se ale muselo stát, že by se máma přestala soustředit a to není skoro nikdy. Takže je defakto také neporazitelná. Mě zabije jen vysílení nebo právě zmiňované oddělení částí těla a spálení.  No snad jsem svou bytost vysvětlila dobře. Hm možná vzhled mi unikl. Jsem až andělsky krásná. Kamkoli přijdu je okolo mě rozruch, ale na ten si za desítky let zvyknete. Mám dlouhé, hnědé, vlnité vlasy, hnědé oči, vyšší hubenou postavu. Jak říkám, všichni říkají, že jsem andělsky krásná.

,,Bello, soustřeď se!“ Znovu mi přikazuje máma.

,,Mami mě už to dneska nebaví. Svou moc ovládáme dokonale tak proč stále jen trénujeme. To že nemusím spát mě začíná pěkně otravovat, protože pak máš víc času mě takhle drezírovat.“ Odmlouvám.

,,Bello, je to pro tvé dobro. Čím víc trénujeme, tím víc se lepšíš tak to pochop a zmraz tohle.“ Řekne a vyhodí do vzduchu svou oblíbenou vázu. Moc ovládám moc dobře, ale kdybych tohle upustila zabije mě sama. Udělám tedy gesto svýma rukama a váza zamrzne asi dva metry nad zemí.

,,Výborně zlatíčko. Tak teď se přichystej, pojedeme na nákupy. Večer je ten ples a s tatínkem jsme slíbili, že přijdeme i s tebou. Navíc budeš mít možnost poznat svého budoucího manžela.“ Usmívala se máma.

,,Mami víš jaký mám názor na to tvé fantazírování o mé svatbě.“ Odpovím tvrdě. Představa mě jako vdané paničky za ty pitomce z vyšší společnosti mě děsí. Je to tam samý nafoukaný šlechtic nebo lord či hrabě. Jedním slovem nafoukanci.

,,Tak dost odmluv. Jdi se připravit na nákupy.“ Tehle tón mi prozrazuje, že další debata na téma mé nepřítomnosti na tom plese nepřichází v úvahu. A tak se pomalu loudám do svého pokoje. Cestou potkám tátu.

,,Takže už ti máma řekla to o plese že?“ Zeptá se když vidí můj ztrápený obličej.

,,Ano řekla. Tati nechápu proč tam musím jít.“ Zkouším ho obměkčit pohledy.

,,Bellinko je to kvůli mámě tak se prosím snaž kvůli ní.“ Řekne táta a obejme mě.

,,Dobrá tati.“ Kývnu a pokračuju dál do svého pokoje. Tam zapnu cdčko a zaposlouchám se do tónů piána, které mě vždy uklidní. Pak dojdu do koupelny kde se trochu upravím. Jen maličko se nalíčím a prohrábnu si vlasy aby získaly ještě větší objem. Ani ne za deset minut ze spoda křičí máma.

,,Bello, tak pojď jedeme.“ Hlas mamky zní nedočkavě. Nemůžu říct, že by mi nákupy vadily, naopak mám je ráda, ale ne když se jedná o tuhle příležitost. O něco takového jako bude tehle ples. Vypnu přehrávač a jdu dolů. Máma už netrpělivě čeká u dveří a v ruce drží klíčky od svého auta.

,,Mami nemohly bysme pro tentokrát vzít mé auto?“ Ne že by se mi auto mamky nelíbilo, ale už dlouho sem neřídila to své.

,,Pokud chceš tak můžeme já s tím problém nemám.“ Zajdu tedy pro své klíčky a zamířím do garáže pro své auto. Volvo C30 to je můj miláček. Táta si pořídil BMW X6 a mamka má své Audi Q7. Jsou to všechno rychlá a luxusní auta ale bez nich si život nedokážeme představit. Ze samoty u lesa na které bydlíme zamířím přímo do centra města Seattle. To je kousek od Forks. A Forks je takové hrozně malé městečko kde bydlíme. Máme tu svůj klid a navíc jsme se stěhovali nedávno takže tu můžeme zůstat ještě dost dlouho aniž by si někdo všiml, že nestárneme. Zaparkujeme v garáži nákupního domu a vyrážíme na nákupy. Nakupujeme asi dvě hodiny a když chci zajít do dalšího obchodu máma mě zarazí.

,,Kdepak, Bello jdeme přece pro šaty.“ A oči jí přitom září jako dítěti u vánočního stromku. Tak poznám, že ani nemusím zkoušet odmlouvat. Navíc jsem to slíbila tátovi a tak se dobrovolně nechám táhnout do obchodu jehož nápis mě děsí už z dálky. Plesové a svatební šaty Aurora. Když procházíme dveřmi mám vážně nepříjemný pocit z toho, co mě čeká zítra. Pokud jsem si myslela, že si budu zkoušet šaty tak půl hodiny a pak si nějaké vyberu a hned pak půjdeme domů tak jsem se šeredně zmýlila. Nosili mi různé šaty a než jsme vybrali ty nejkrásnější tak to trvalo asi dvě hodiny. Domů jsme ale jely obě spokojené. Já z toho, že konečně skončilo vybírání šatů a máma z toho, že mám šaty, které jsou prý dokonalé. Teď mi zbývalo jediné. Přežít ples.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My beautiful miracle - kapitola první: