Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My Black Angel 9. kapitola

01.07.2011 (12:15) • Sabulina • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1347×

Seth

„Ukaž, otřu ti to.“ Sundal jsem si triko a trochu ho namočil vodou, co byla v láhvi. Přejel jsem mokrým trikem Angel po tváři, ale ono nic. Tohle jsem několikrát zopakoval.
„Ono to nejde.“
„Jak nejde?“ An vzala triko a začala stírat barvy z mého obličeje.

„Ono to nejde,“ udiveně konstatovala. Okamžitě jsem vzal mobil a volal Alici.
„Alice? Potřebujeme pomoct!“ vylíčil jsem ji celou situaci a ona se začala smát. Ona se smála! Co je na tom vtipného?

„Sethe, to je lak na nehty. Musíte ho odlakovat. Je tam i odlakovač v lahvičce. Tak tím trochu potřete vatu a pak to půjde.“ A zavěsila. Dal jsem tedy na její radu a vzal odlakovač. Strašně to smrdělo a An se netvářila moc nadšeně. Jenže pak přišla řada na mě, a to si Angel ohromě užívala. A já trpěl. Po téhle zkušenosti jsme se vydali na cestu. Jenže nám začalo kručet v břiše. Našli jsme nejbližší restauraci a zastavili. Oběhl jsem auto a otevřel An dveře.

„Prosím, krásná slečno!“
„Děkuji.“ Vešli jsme do restaurace a všechny pohledy se upřely na nás. Byla to spíš taková malá hospůdka uprostřed lesa. Sedli jsme si ke stolu v rohu.

„Co si dáš?“ An mi koukala do lístku.
„Já si dám…“ Trpělivě čekala na mou odpověď. Zřejmě sama nevěděla, co to podle těch názvů znamená.

„Dám si tebe,“ řekl jsem si spíš pro sebe.

„Cože?“

Vykulila na mě své krásně čokoládové oči.

„Tady to,“ ukázal jsem na nějakou specialitu.

„Dobře, já taky,“ řekla a mírně se usmála a já objednal. Docela jsem měl strach z téhle hospody. Až teď jsme si uvědomil, že jsem měl počkat radši do města.
„Sethe? Já se bojím!“ Angel se natiskla ještě víc ke mně, čímž mi způsobila problémy s dýcháním.

„Neboj, ochráním tě!“

Od doby, co jsme si objednali uběhlo téměř 40 minut, jídlo nikde a hospoda se začala vyprazdňovat. Zbyli tu pouze hostinský, kuchař a tři návštěvníci. Hrozivější ovšem bylo, že všichni měli u sebe zbraň.

„Počkej tady, zeptám se na jídlo,“ řekl jsem a povzbudivě jsem se na An usmál. Ta jen přikývla a já se vydal k baru.

„Prosím vás, kdy bude jídlo?“

„Až nám zaplatíte!“ To už se ovšem ozvalo za mnou a já ucítil u své hlavy zbraň.

„Co chcete?“ Nebál jsem se o sebe, ale o An. To ona je tady ta bezbranná.

„Peníze. A klíče od auta.“
„Dobře, dám vám je.“
„A tu holku.“ Náhle An začala křičet. Slyšet jsem tupou ránu, a jak ji vláčí po zemi. Začal jsem se třást a přeměnil se. Tohle nečekali a začali křičet oni. Vrčel jsem na ně a odehnal je od Angel. Stále jsem na ně vrčel a začal hledat, kde je ten pátý. Ucítil jsem ho za sebou, a než jsem stihl cokoliv udělat, Angel se přeměnila v anděla a uzemnila ho. Vyběhli jsme ven. Tam jsme se přeměnili a zamířili k autu.

„Jsi v pořádku?“

Měl jsem o ni strach. Slíbil jsem jí, že ji ochráním a zatím ochránila jen ona mě.

„Jo dobrý. A ty?“
„Dobrý. Co to vlastně máš za dar?“

„No já umím ovládat živly. Je to jen malý dar,“ řekla. Malý? Panebože, takový dar se nedá rovnat s tím Edwardovým například.

„Vždyť to je úžasný!“

„Ale jiní andělé mají mocnější dary.“ Tohle kdyby věděli Volturiovi, tak se jdou zahrabat.

„Jenže ty jsi ze všech nejlepší a nejkrásnější, takže je jedno, jaký máš dar.“ Krásně se na mě usmála a já doufal, že k mému selhání před chvílí se už nebudeme vracet.

„Sethe, řekni mi něco o sobě.“ Do toho se mi vážně nechtělo, ale An mi řekla o své minulosti, takže jsem na řadě.

„Narodil jsem se v La push. Mám sestru Leah. Ona se taky mění ve vlka. Když jsem se poprvé přeměnil já, bylo to kvůli Cullenům. Vlci se začnou přeměňovat, jen když je na blízku upír. Chvíli po mé přeměně jsme bojovali s novorozenými upíry. Bylo to kvůli Belle. Tehdy ona byla člověk a miloval ji Edward i Jacob. Člověk milován upírem i vlkem. Dva roky předtím ji chtěl zabít jeden upír, ale toho Cullenovi zlikvidovali a tak jeho družka sestavila armádu novorozených, aby ji zabila. Chvíli před bitvou se Jacob dozvěděl, že Edward a Bella se budou brát. Málem v bitvě zemřel. Victoria a Riley, její nový druh, se vydali za Bellou a Edwardem, aby je zabili. Jenže nepočítali, že tam budu i já. Já jsem zabil Rileyho a Edward tu upírku. Edward si vzal Bellu. Narodila se jim Renesmé, do té se zamiloval Jacob a vzal si ji. Já se zamiloval do Sarah, když se přestěhovala do Forks. Byl jsem schopný se kvůli ní i přestat přeměňovat. Narodil se nám syn. A dál to znáš. To je ve zkratce můj život.“
„Ty jsi zabil upíra?“ Zasmál jsem se.
„Ano.“
„Páni.“ Musel jsem se usmát nad tím, jak nevěřícně hledí. Angel se mě celou cestu ptala na různé otázky. Také se rozhodla, že se převlékne. Vlezla na zadní sedačky. Vysvlékání jí šlo lehce. Musím uznat, že její tělo je dokonalé. Když si oblékala tmavě modré šaty, několikrát se uhodila do hlavy. Bylo to docela vyčerpávající, ta cesta. Už potmě jsme dojeli do města. Tam jsme našel hotel, kde nám Al rezervovala pokoj.
„Co se takhle konečně najíst?“
„Jasně,“ řekl jsem, zastavil jsem u hotelu a pomohl An z auta. Přešli jsme malé parkoviště a zamířili do restaurace, která byla u hotelu.
„Dobrý den, budete si přát stůl pro dva?“
„Ano, děkujeme.“ Zavedl nás ke stolu, který byl trochu od ostatních.
„Něco k pití?“
„Dáme si bílé víno,“ řekl jsem. Zřejmě si myslel, že jsme manželé.

„Ano. Donesu vám jídelní lístky.“ Usmál jsem se na Angel a chytil ji za ruku. Bylo vidět, že se tu cítí nesvá.

„Sluší ti to.“ Rozpačitě se usmála. Měla ty tmavě modré šaty, které jí sahaly kousek pod zadeček. Její krk zdobil řetízek ze stříbra. Vlasy měla rozpuštěné. Na nohách měla černé lodičky, ve kterých jí občas dělalo problém chodit.
„Děkuji. Tobě také.“ Musel jsem se usmát, asi vypadáme zvláštně. Angel v krásných šatech a já v tmavých džínech a triku. Číšník donesl pití a menu.
„Tak co si dáš?“ Na čele se jí objevila malá vráska, jak přemýšlela.

„Já nevím. Nerozumím tomu,“ řekla a rezignovaně odložila menu a zahleděla se do mých očí.

„Vyberu něco.“ Jen přikývla a čekala. Nakonec jsem vybral jen kuřecí polévku a těstovinový salát.

„Co bude zítra?“

„Vydáme se na cestu a snad už to vše skončí.“ Najedli jsme se a vydali se k recepci.

„Dobrý den, budeme tu mít rezervovaný pokoj.“
„Na jaké jméno?“

„Na jméno Clearwater,“ to se už ozvala Angel. Předpokládám, že to ona tohle zařizovala s Alicí.

Autor: Sabulina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My Black Angel 9. kapitola: