Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My choice - 1. kapitola

31.10.2010 (16:30) • eberjace • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1033×

Seděla jsem na posteli a přemýšlela. Nad mým rozhodnutím o tom, zda budu žít věčně po boku Edwarda a stanu se tak upírkou nebo bych mohla mít normální život s Jacobem. Bylo to těžké rozhodnutí a následky upírství mi vrtaly v hlavě hlouběji a hlouběji. Nešlo nemyslet na to, že už neuvidím rodinu, nebudu moc vidět přátele a nebudu mít nikdy děti. To ovšem hrozilo i bez toho, abych byla upírkou. Edward byl neplodný, já dítě chci, ale neznamená to, že si ihned vyberu Jaka.

Zadívala jsem se na fotku z mých osmnáctých narozenin. Vrátil se mi ten okamžik v lese, když mě opouštěl a říkal mi ty slova, která mi rozervala srdce a do hrudníku vyvrtala obrovskou díru. Jake ji sice trochu zacelil, ale dokud jsem opět nedržela Edwarda v objetí, díra mě pomalu ničila. Když jsem otočila na další stránku, viděla jsem Jacoba. Fotku jsme pořídili, když jsem odmaturovala. Mračil se na ní, přece jen už věděl, že se hodlám vzdát duše a být jeho úhlavní nepřítel. Nechtěl o mě přijít, ale už tolikrát jsem mu vysvětlovala, že Edward a jeho rodina pro něj nejsou hrozba a že já nebo spíše upírství, mé city k němu nezmění! Bude to stále můj nejlepší přítel, který mi pomáhal a ochraňoval mě, když byl Edward pryč.

Zvedla jsem se a seběhla dolů. Charlie usnul u fotbalu s pivem v ruce. Přikryla jsem ho, pivo položila na stůl a vypnula televizi. Potichu jsem se vyplížila z domu a šla k autu. Nasedla jsem a rozjela se do rezervace. Musím si s ním promluvit z očí do očí, pořádně. Sice se nedočkám změny názoru, ale možná to už po tisíci vysvětlení pochopí. Podívala jsem se do zpětného zrcátka. Viděla jsem za sebou černé Volvo. Ach ano, on mě bude hlídat. Bojí se o mě, hlavně když je po maturitě a všichni vlci vědí, co se má stát. Zabrzdila jsem až kilometr za hranicí, ale Edward vyjímečně přejel hranici a zastavil těsně za mnou.

„Zbláznila ses?! Co tady děláš?! Sam a Paul tě zabijí, jestli zjistí, že jsi tady!“ Došel ke mně a jemně, ale pevně, mě chytl za ramena. Zadívala jsem se mu do očí. Copak ani ty mě nechápeš? Chci, abych s tebou byla navěky, ale Jaka si jen tak vzít nenechám.

„Edwarde, prosím, Jake to nedovolí! Víš to moc dobře. Pusť mě za ním.“ Sledovala jsem jeho mimiku obličeje. Neměnila se. Byl stále starostlivě zadumaný, jako byl poslední dobou vždy. Čekala jsem až mě jeho krásně ledové ruce pustí, asi po patnácti minutách se tak stalo.

„Dobře. Počkám na tebe za hranicí, ale jestli ti někdo z těch zablešenců jen zkřiví vlásek na hlavě, zlomím jim vaz!“ Pomalu zmizel do auta a odjel za hranice rezervace. Rychle jsem nastoupila do auta a rozjela se. Po pár minutách jsem dojela k oné malé červené chaloupce. U Jakea v pokoji bylo ještě rozsvíceno. Chvíli jsem se na dům jen dívala, než jsem dostala odvahu vylézt a zaklepat na dveře. Slyšela jsem smích. Poznala jsem, že se jedná o Embryho. Embry byl jiný, nechtěl mi ublížit, ale jeho úkolem bylo poslouchat rozkazy alfa samce - Sama. Nikdo delší dobu neotvíral. Pomalu jsem se otočila a chtěla odejít zpět k autu, když jsem uslyšela klapnutí kliky a zaskřípání dveří. Rychle jsem se otočila, byl to Jake.

„Bello?“ Jeho výraz byl šokovaný. Nechápal mě, nechápal, že se nebojím přijít na jejich území.

„Jaku? Můžeme si prosím promluvit? Projít se?“ prosebně jsem se mu vpíjela do očí.

„Jaku, děje se něco?!“ ozval se Embry z pokoje a přerušil tak náš vzájemný pohled z očí do očí.

„Ne! Jen cítím ty pijavice! Zvládnu to sám! Počkej tady!“ Rychle vyšel ven, zavřel dveře a táhl mě na pláž. Celou cestu se mnou ani nepromluvil, nepodíval se na mě, jen se zase mračil, jako obvykle. Tikavě jsem sledovala jeho a cestu, abych náhodou nenarazila do stromu. Bral to cestou, kterou jsem neznala. Byla dlouhá a nekonečná. Chtěl se mnou být asi dýl a navíc, kdyby se vrátil po 30 minutách, Embry by se asi divil. Konečně jsme došli na pláž a pomalu jsem ucítila povolení pevného stisku mé paže. Jake šel pomalu k vodě. Byl rozrušený a bál se, že se někde zjeví Sam. Začal si rvát vlasy, nechápala jsem, co se děje, ale nemohla jsem ho vidět se trápit. Položila jsem mu opatrně ruku na rameno, ale to ihned ucuklo. Zadívala jsem se na zem. Stále jsem vnímala, že Jake přešlapuje sem a tam a naopak.

„Ty ses zbláznila, že?! Už bychom se neměli vídat! Ne tady! Sam tě tu najde a nebude se znát! Chceš skončit jako Emily?!“ řval na mě. Nezvedla jsem hlavu a jen jsem nesouhlasně zakývala hlavou. Jacob mi zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. „Bello, skončila bys mnohem hůř. Charlie by tě už neviděl, tvoje matka taky ne, ale tohle potěšení jim sebereš sama!“ Sledovala jsem ho, vážně nechtěl, abych se stala jednou z Cullenů.

„Jaku….“ Jeho pohled ucukl, věděl, o čem chci mluvit.

„Prosím ne, teď se dívej na mě!“ Otočila jsem mu hlavu na mě „Víš moc dobře, jak mi na tobě záleží! Proč mi tě chceš vzít?! Moje city a přátelství k tobě se nezmění! Nikdy! I kdyby… já nevím co… nezmění se to! Nechápeš mě? To naše přátelství není tak silné, aby překonalo tohle? To mě máš tak málo rád? Jaku nemohu za to, Edward je ten pravý a bolí mě, že ti ubližuji, ale já a Edward… je to něco nepopsatelného. Vím, že to jak jsem se chovala, když byl Edward pryč, ti dávalo velké naděje, které jsem později rozbořila jako domeček z karet, ale pořád tě miluji! Jen jako přítele.“ Jeho obličej byl stejný, už po tisící jsem viděla ten odmítající obličej, nechtěl mě chápat, chtěl být můj přítel jen pokud se vzdám Edwarda a budu s ním?! Tohle už jsem nesnesla. Moje oči zalila bolest a slzy, které mi pomalu máčely fialovo-bílou košili.

„Bello…“ Ucítila jsem jeho ruku na své tváři. Rychle jsem ucukla.

„Fajn! Vybral sis! Chceš o mě přijít?! Pak mě tedy nemiluješ!“ S brekem jsem běžela pryč. Čekala jsem, že se rozeběhne za mnou, ale nestalo se tak. Doběhla jsem k chaloupce, rychle zalezla do auta a ještě se zadívala na okénko do Jakova pokoje. Uviděla jsem Embryho, jak mě sledoval. Když nebyl Sam blízko, byl schopný se na mě usmát a zamávat mi, ale teď to neudělal. Značilo to jediné, alfa samec je blízko a já musím rychle zmizet!

Okamžitě jsem nastartovala a jela rychlostí blesku k hranicím, tedy tou nejvyšší rychlostí jakou jsem dokázala vytlačit ze svého náklaďáčku. Strach ze mě spadl, když jsem dojela za hranice a uviděla Edwarda. Stál u auta, asi už věděl, že jsem na cestě. Zabrzdila jsem před jeho Volvem, že jsem mu i trochu narazila přední nárazník. Než jsem stihla vystoupit, už stál u mě.

„Co ti udělal?! Proč pláčeš?! Zabiju ho!“ Stihla jsem ho chytit za ruku, než vyrazil. Pevně jsem ho objala, to jsem teď potřebovala nejvíce a on to určitě věděl. Dlouho jsme se pevně objímali, než jsem se rozhodla si s ním promluvit. Odtáhla jsem se a zadívala se mu do krásně zlatavých očí, které začínaly černat z hladu.

„Edwarde,“ Polkla jsem „Musíme si promluvit. O všem. Já… změnila jsem názor! Na Vše!“

Autor: eberjace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My choice - 1. kapitola: