Přinášíme další kapitolu naší povídky z pohledu Edwarda. Jak se Edward vyrovná s tím, že za nimi přijel Jacob? Tato kapitola je trochu kratší... Příjemné čtení a každý komentář poteší. ;) Ps: Omlouváme se za delší pauzu. :)
08.08.2011 (09:00) • eberjace • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1448×
Co ten tu sakra dělá? To ten zavšivený čokl musí být u všeho? Musí pokaždé zkazit naší krásnou chvíli! Proto jsme přece odjeli, aby nám svojí přítomností přestal znepříjemňovat životy. Bella vypadala taky v šoku a nejdříve jsem si myslel, že ho tu vidí stejně nerada jako já, ale po tom, co ho znovu s nadšením objala... Moje naděje se hned rozplynuly.
Jacob se posadil zpět na postel. Na naši postel! A Bella se posadila vedle něj.
„Jacobe, kde se tu bereš?“ ptala se ho Bella s úsměvem. Podívala se na mě a oči jí zářily. Nejspíš očekávala, že budu její nadšení sdílet s ní, ale když pochopila, že se tak nestane, uhnula pohledem. Musel jsem se tvářit opravdu kysele. Jindy bych byl šťastný jen proto, že má radost. Ale jak se můžu radovat, když jde o Blacka?
„Od táty jsem zjistil, že se stěhuješ pryč, a chtěl jsem tě zastavit - mimochodem, ten to věděl od Charlieho... Jel jsem k vám, ale už jsi tam nebyla. Charlie byl tak hodný a řekl mi, že jedeš sem. Věděl jsem, že pokud pojedeš náklaďáčkem, tak tu budu dřív,“ zazubil se na Bellu. Ta mu úsměv oplatila.
„Aha, ale proč?“ Dívala se na něj celkem překvapeně překvapeně.
„Ty se ptáš proč? Ještě nedávno pro tebe bylo děsně těžký být bez něj nebo beze mě, ne? Tak jsem ti to ulehčil...“ Pořád se usmíval.
„Tak se zase vrať domů,“ skočil jsem mu podrážděně do řeči. Oba se na mě překvapeně podívali. Mračil jsem se na Jacoba. Nehodlám s ním dýchat vzduch v jedné místnosti a ještě ke všemu ne v našem pokoji.
„Vychladni,“ obořil se na mě Jacob. Hlasitě jsem zavrčel. Hlavou se mi honilo, jak by se asi letělo z okna, co je za Jacobem.
„Nechte toho! Edwarde, co to říkáš?“ Bella se pomalu zvedla z postele. Popošel jsem s ní stranou. Nemusí ten otrava slyšet uplně všechno.
„Bello, má to být přece jen naše chvíle, máme začít nový společný život. Myslel jsem, že to s Jacobem už skončilo.“ Nadechl jsem se. „Jsme tu teprve tři hodiny a už se nám stěhuje do pokoje.“
„Je to můj nejlepší kamarád, nemůžu ho jen tak vyhodit. Ne po tom všem, co pro mě udělal! Ano, měl to být začátek našeho společného života, dokud sis sem nepřivezl celou rodinu. Mám je ráda, ale myslela jsem, že tu budem jen spolu... Tak proč bych tu já nemohla mít nejlepšího přítele?!“ Zamračila se na mě.
„Ale Bello...“ Nevěděl jsem, co na to říct. Má uplnou pravdu. Jestli někdo začal, tak jsem to já. Zavolala na Jacoba a společně odešli z pokoje. Posadil jsem se na postel a zadíval se na svoje ruce. Dnešek v žádném případě neprobíhá podle mých představ. Takhle to přece dál nejde. Nedovolím, aby nás ten čokl rozdělil. Chce boj o Bellu? Tak ho má mít. Musím počkat, až se Bella vrátí. Mezitím jsem vybalil svoje i její kufry a snažil jsem se pokoj zařídit tak, aby se Belle líbil. Přece jen ji znám.
***
Když se Bella vrátila, byla už tma a v pokoji bylo zhasnuto. Vrátila se už bez Jacoba a moje nálada byla naštestí mnohem lepší.
„Jen abys věděl, Jacob si našel byt v malém městečku kousek odsud, aby se nemusel potkávat s tvojí rodinou a najde si práci. Bude tu bydlet, tak si na to zvykni.“ Byla na mě určitě pořád naštvaná. „A proč je tu zhasnuto?“ Rozsvítila a otočila se zády ke dveřím. Hlasitě vydechla. Přešel jsem ten kus, který nás od sebe dělil, a chytil ji za ruce.
„Odpusť mi to, prosím. Vím, že jsem udělal hloupost a že jsem ti zkazil pobyt tady. Máme tu být sami a taky budeme, slibuju.“ Políbil jsem jí jemně na ruku.
„Jak to myslíš? Ty jsi poslal rodinu pryč? Ale to...“ Chtěla protestovat, ale položil jsem jí palec na rty a včas ji zarazil.
„Neboj se, neposlal. Jen jsem se s nimi dohodl, že za nimi budeme chodit my na návštěvy. Pokud teda chceš.“ Čekal jsem příval protestů, ale Bella se na souhlas usmála.
„A... Ten pokoj...“ Rozhlédla se kolem. Sehnal jsem věci, které měla doma nejraději, věci z jejího i mého pokoje. „Je nádherný!“
„Vím, že se ti těžko odjíždělo, tak aby ses tu cítila jako doma. Později se můžeme přestěhovat z koleje do domu. Škola to párům povoluje,“ pousmál jsem se. Belle se rozzářily oči štěstím.
„Miluju tě, Edwarde.“ Objala mě, jak nejvíc mohla.
„Já tebe taky, Bello.“
Autor: eberjace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek My Choice - 4. kapitola :
Krásná kapitolka rychle pokračuj
Ahoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* čárky;
* psaní přímé řeči;
* překlepy;
* základní číslovky se vypisují slovem, ne číslem;
* našeho, ne nášeho;
* ji/jí;
* I/Y;
* je Renesmé, ne Renéesme;
* je Jacob, ne Jakob.
K tvému dotazu. Pokud se v hlavní dějové linii bude objevovat alespoň jedna známá postava ze Stmívání, neměl by to být problém. Takových povídek už je tu víc.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!