No, moje první povídka. Doufám, že se vám bude líbit. Jestli ano, tak to napište do komentíku, ať vím, jestli mám pokračovat. Děj: Edward opustil Bellu a vše se změnilo. Její život se převrátil na ruby. Zjistila, že je těhotná, proto odjela za Tanyou do Denali. Jenže okolnosti se změnily. Volturiovi prahnou po Renesme... Dokáže ji Bella jako nezkušená upírka ochránit?
16.05.2009 (06:00) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4934×
Bella:
,,Mami!!!“
,,Ness?! Co se děje?“ Vykřikla jsem a lidskému oku nespatřitelnou rychlostí jsem vběhla do dětského pokoje. Pouhá ředstava toho, že by jí někdo ublížil, mi drásala moje kamenné srdce. Jen díky ní jsem ještě na živu, jen díky její existenci, existuje i ta má.
,,Podívej...“ Rozevřela dlaň a natáhla ji směrem ke mně. Na její perleťové dlani se třpitil bělavý písek.
,,Co se dějě miláčku?“ Zeptala jsem se ji. Periferním viděním jsem zkontrolovala pokoj. Žádné nebezpečí.
,,Roz-z-bila jsem-si p-p-panenku.“Zavzlykala.Rychle jsem ji vzala do náruče.
,,Ššš...No tak...Ššš.“Chlácholila jsem ji
,,Ta byla m-m-moje nejoblíbenější.“
,,Já vím ,ššš.“ Nepřestávala plakat ,ale pak se mne zeptala.
,,Maminko?“ Nad její tvářičkou, jsem se vždy rozplívala. ,,Ano Ness?“
,,Budeš mi vyprávět příběh?“ Zeptala se nesměle ,,Jistě.“
,,A mami?“ Věděla jsem kam směřuje.
,,Copak?“ Zeptala jsem se s úsměvem na tváři.
,,Povíš mi o něm?“
Už tolikrát jsem ji o něm vyprávěla. Už tolikrát jsem ji dovolila nahlédnout do své mysli. Vždy jsem si dávala dobrý pozor na to, co jí ukážu. Moje poslední vzpomínka na něho zůstane navždy u mě. Nechám ji zavřenou v šuplíku a počkám. Možná jednoho dne budu schopná ji ukázat vše. Možná.
,,Prosím.“ Žadonila a podívala se na mě svýma karamelovýma očima. Tak strašně se mu podobala. Tak strašně mi ho připomínala. Po tváři mi stekla nepatrná slzička. Natáhla ručku a položila mi ji na tvář.V hlavě mi promítla obrázek Edwarda. Přikývla jsem a pokusila se usmát. Pořád jsem ho milovala.
,,Nechci abys byla smutná.“Zašeptala.
,,Nejsem smutná.Jen některé vzpomínky...bolí.“ Poslední slovo jsem takřka zašeptala. Ale neměla jsem šanci. Měla stejně dokonalý sluch jako já.V očích se jí zase zaleskly slzy. Spustila ručičku.
Přešla jsem pokoj a sedla si do houpacího křesla. Začala jsem pobrukovat moji ukolébavku, tu kterou mi před několika lety složil Edward, než mě opustil. Teď patřila ji. Jakmile jsem začala pobrukovat, slzy byly pryč. Usmála se na mně.
,,Děkuju.“ Zívla a sklopila oči.
Když jsem si byla jistá,že spí,uložila jsem ji do postýlky.
,,Spí?“ Zeptala se mě Tanya.
,Ano.“ Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila.
,,Můžeme si promluvit?“ Kývla jsem hlavou na souhlas. Vedla mě ven z domu. Po chvilce si sedla na kámen a lehce poklepala na místo vedle ní.Přisedla jsem si.
Tvářila se tak ustaraně, až ji na čele vyběhla vráska.
,,Já... No, nevím jak ti to mám říct.“ Tanya mi nikdy nic netajila.
,,Tanyo?“ Vyskočila a stoupla si přede mně.
,,Bello...Jde o Cullenovi.“ Od té doby se o nich zmínila jen jednou.
,,Co se děje?!“ Vyskočila jsem a postavila se před ni.
,,Volala mi Alice.“ Zašeptala.
,,Tanyo přestaň kličkovat a řekni mi co se děje?!“
,,Vědí,že jsi tady.“ Ztuhla jsem.
,,Jak to?Ty jsi jim něco řekla?“
,,Ne.“
,,Jak?“Zeptala jsem se ji.
,,Nevím Bello. Alice mi volala a žádala po mně vysvětlení. Nic jsem ji neřekla, ale tuším, že už je na cestě sem.“
,,Kdy jsi s ní mluvila?“
,,Pět minut před tím, než jsi Reneesme uložila. Od té doby mi pořád volá.“ Na důkaz toho ji v kapse zazvonil telefon. Vytáhla ho z kapsy a jedním rychlým pohybem ho otevřela a zase zavřela.
,,Jen jdi.“ Řekla a pak mě lehce objala kolem ramen.
,,Tanyo..Já ...“ Opravdu jsem nevěděla co ji mám říct.
,,Bello,ale no tak. Jen jdi.“ Vzdychla jsem.
Jednu věc jsem musela vědět. ,,Dodržíž slib,který jsi mi dala?“ Nesouhlasně se na mně podívala. ,,Utajit ji před nima není správné,ale slib neporuším. Nikdy jim o Renesme neřeknu.“
,,Děkuju.“ Líbla jsem ji na tvář a běžela zpátky do domu.
Sbalila jsem nejdůležitější věci. Díky mé síle a rychlosti mi to netrvalo dlouho. Doběhla jsem pro pasy a šekouvou knížku, pečlivě jsem si je založila do přední kapsy kabátu. Vešla jsem do dětského pokoje, oblékla Reneesme aniž bych ji vzbudila a ze skříně vytáhla autosedačku. V garáži jsem sebrala klíčky od jeepu.
,,Podrž ji, prosím.“ Tanya natáhla ruce, aby si vzala Reneesme do náruče.
Zatímco jsem připravovala autosedačku se mě zeptala. ,,Už víš kam pojedete?“ Zašeptala, aby nevzbudila Ness.
,,Nevím, Aljaška, Chicago, Forks...“ Všimla jsem si, že při posledním slovu ztuhla.
,,Forks?“
,,Jo, Charlieo jsem dlouho neviděla, tak...“ Ani nevím na co jsem myslela. Jet do Forks by byla sebevrežda. Jak bych asi Charlimu vysvětlila mé zmizení a to, že jsem se mu tak dlouho neozvala? Samozřejmě tu byla i Reneesme, MÁ pětiletá holčička.
Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek My new Life:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!