Další kapča. Snad se bude líbit, no uvidíme, komentáře potěší. Ještě chci upozotnit na SPOILERY, použila jsem jména z BD a nějaký popis.
18.07.2009 (09:05) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3043×
Alice
Přecházela jsem po chodbě asi hodinu, ale nikdo nepřicházel, začala jsem být nervozní. Pořád jsem se dívala do budoucnosti. Stejná, přijednou. Nepatrně mě to uklidnilo.
V hlavě se mi rojily jména, děje, schopnosti. Začala mě z toho bolet hlava. Pořád jsem byla zaměřena na jednu věc.Z osmdesáti procet bylo jisté, že proběhne boj, ale byl ve velké mlze. Moje vize se ho dotkly vždy jen okrajove, deprimovalo mě to.Nevidět, znamenalo pro mě, neexistovat. Příliš jsem si zvykla na svou schopnost.
,,Alice, drahá!“ Zvolal muž a já se otočila.
Byl to Peter s Charlottou, přátelé mého muže, z minulosti. Samotáři, kteří se živili lidskou krví.
,,Petere, Charlotto.“ Kývla jsem hlavou na znamení pozdravu.
,,Jesper na vás čeká venku.“ Usmála jsem se a ukázala na prosklené dveře, za kterými stál Jazz.
Úsměv mi oplatili a odešli.
,,Počítej s nima.“ Ozval se za mnou Edward.
Nechápavě jsem se na něho podívala.
,,Pater dluží Jasperovi hodně a hodlá mu ve všem vyovět.“
,,Dobře.“ Vydechla jsem pomalu.
,,Myslíš, že to dokážeme?“ Zeptal se s bolestí v hlase a já se mervomocně snažila držet své myšenky na uzdě. Katastrofické scénaře jsem mu v myšlenkách ukazovat nechtěla. Sama jsem jich měla dost.
,,Nevím,“ Odpověděla jsem upřímně.
,,Ale nic jiného nám nezbívá. Jinak to nejde, Edwarde, kdyby to šlo, tak ..Tak něco vymyslím, ale...“ Dodala jsem a zakroutila hlavou.
,,Nechci je ztratit.“ Zašeptal.
Jeho hlas zněl vystrašeně, ale nebyl to ten sobecký strach, jako u ostatních lidí. Bál se o ostatní, ne o sebe.
,,To se nestane.“ Usmála jse se na něho povzbudivě.
,,Alice?“ Pozvedl obočí a já si poplašne přebrala svoje myšlenky, ale nic hrozného jsem si nemyslela.
,,Hm.“ Zamručela jsem. A bála se co z něho vypadne.
,,Slíbíš mi něco?“
Obdařila jsem ho úsměvem a přikývla.
,,Jistě, Edwarde.“
,,Kdyby se mi něco stalo...“ Odmlčel se a mně, kdyby mohl, tak by mi běhal mráz po zádech.
,,Slib, že se postáráš o Bellu a Reneesme.“ Dokončil a já se nepatrně zachvěla.
Samozřejmě, i takto může boj skončit, smrtí.
,,Slibuju.“ Zašeptala jsem, ale potom trochu silnějším hlasem řekla.,, Edwarde, slib mi, že se nebudeš chovat jako hrdina,ano?“ Usmála jsem se na něho a on mi úsměv oplatil.
,,A kdyby se stalo něco mně, nedovol Jasperovi nějakoou hloupost, ano?“ Úsměv mu ztuhl a přikývl.
Pevně jsem ho objala.
,,Mám tě ráda, bráško.“ Zašeptala jsem, když jsem ho objala.
,,Já tebe taky, sestřičko.“ Objetí mi oplatil.
Třeba to bylo poslední objetí a poslední rozloučení.
Během dalších hodin dorazili další upíři.
Z Irska dorazili Siobhan,Liam a malá Meggie. Benjamin, Tia, Amun a Kebi z Egypta.
Gerrett, dorazil z Belgie. Mary a Randal, staří známí ze severu. Josh a Diane z jihu Evropy.
A na konec...
,,Alicia?“ Zeptal se hluboký mužský hlas.
,,Alice.“ Opravila jsem hnědovlasého upíra a nepatrně se uklonila.
,,Aliastar.“ Taky se uklonil.
Aliastar byl starý misantropický upír z Anglie a Carlisleuv dobrý přítel. Preferoval toulky a byla čest, mít ho tu.
Seznámila jsem ho s upíry z Egypta a poslala je, stejně jako všechny ostatní, k nám domů.
Podívala jsem se na hodinky. Let měl zpoždění.
Znova jsem začala přecházet po hale. Nevšímala jsem si obdivných pohledů mužů a závistivých žen. Hala naštěstí byla poloprázdná.
,,Senna, Zafrina, Kachiri!“ Vykřikla jsem, když jsem je spatřila.
Všechny jsem je objala, div jsem je neumačkala.
,,Alice, rády tě zas vidíme.“ Kouzelně se na mne usmály.
,,Ani nevíte, jak jsem ráda.“ Znaly jsme se z Jižní Ameriky a nějakou dobu jsem s nima i žila. Byly to kouzelné a velmy inteligentní ,,Kočíčí ženy“. Ráda jsem jim tak říkala, jelikož jejich postoj i chůze... Vlnily se v bocích, vzpřímené a vždy ostražité.
,,Přivedli jsme ho.“ Znova se kouzelně usmály a já málem vypískla radostí.
Edward se vedle mě nepříjemně zavrtěl. Poslala jsem mu myšlenku, aby se uklidnil.
,,Nahuinel.“ Zašeptal mladý,mužský hlas.
Z poza tří žen vyšel vysoký,mladý, snědý muž.
,,Těší mě.“ Natáhla jsem k němu ruku a on jí jemně potřás.
Otočila jsem se na Edwarda a podala mu klíčky od auta.
,,Vezmi je k nám domů. Ještě něco zařídím, nebude to trvat dlouho, ale zařiď, aby si všichny došli na lov. Ukaž ji cestu do Seattlu. Do hodiny budu zpátky.“
,,Dobře.“
,,Omluvte mě.“ Usmála jsem se na všechny přítomné a lidsky odběhla na druhou stranu.
Hledala jsem správné dveře a po chvilce je našla.
Několikrát jsem zaklepala.
,,Dále.“ Zašeptal.
Předtím než jsem vešla, jsem se rozhlédla. Nikdo na chodbě nebyl, írskou rychlostí jsem vešla dovnitř a zavřela dveře.
Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek My New Life- Kapitola 12:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!