Vzpomínky opravdu bolí a některé obzvlášť,jenže nejenom zlé vzpomínky se vrací...Chci jenom podotknout,že průběh těhotenství Belly je jiný,než v BD. Ps:Poprosila bych o komentíky,píšu to všude,jen chci vědět,jak jsem na tom.Abych se mohla zlepšit.Jinak doufám,že se kapitola bude líbit.Ještě nwm kdy bude další ,jedeme se třídou někam za prahu cca na pět dní a notebook si nemůžu vzít s sebou...Takže vůbec netuším,kdy napíšu další.Tak se nezlobte.
19.05.2009 (19:00) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2779×
Jacob
,,Co chceš vysvětlovat?“Zeptal jsem ji.
Chvilku mi trvalo,než jsem se vzpamatoval.V ruce držela malého andílka.To není možný.To nejde.Upíři NEMŮŽOU mít děti!!!
,,Jacobe,tohle je Reneesme,moje dcera.“Řekla a natočila toho malého andílka směrem ke mně.Byla nádherná.Jacobe!Křičel na mě vnitřní hlas,ale nevšímal jsem si toho.Přestal jsem si všímat všeho.Něco mě k ní táhlo...
Bella
,Jacobe,tohle je Reneesme,moje dcera.“Chvíli jsem čekala na odpověd,která nepřicházela.
,,Jacobe?Vnímáš mě?“Zeptala jsem se.
,,J-jasně.“
Co to s ním je?,,Vím,že je to ode mně troufalé,ale...Musím mluvit s Charliem.Nemůžu k němu jen tak přijít a říct mu všechno.Jen,můžeš ji pohlídat?Nemám tu nikoho jiného,komu bych ji mohla svěřit.Kdybych ti nevěřila,nikdy bych tuhle laskavost od tebe nežádala.“
,,Dobře.“Vypadlo z něho.
,,Cože?“Jen ,,dobře“?Žádné:,,Bello,děláš si legraci?Po pěti letech si sem příjdeš a první co uděláš je,že mi vnutíš tvoje dítě?Nezbláznila jsi se?Myslíš si snad,že jsem nějaká tvoje chůva.Uvědomuješ si oč mě žádáš?Pochybuju.“Něco takového jsem čekala,ale tohle...
,,Mami?“Vytrhla mě z přemýšlení Ness.Zmateně jsem se na ni podívala.Rychle jsem ji začala vysvětllovat.
,,Budeš tady se strejdou Jacobem,musím si něco vyřídit.Přijedu si pro tebe,a pak ti vše vysvětlím.Budeš tu v bezpečí.“Poslední slovo jsem zdůraznila.
,,Dobře.“Kývla hlavičkou.
,,Miluju tě.“Řekla jsem ji,když jsem ji vkládala Jacobovi do náruče.
,,Já tebe taky.“
Minula jsem Charlieho dům a jela dál
Lesní cesta byla zarostlá,ale přeci jen viditelná.Dům se nezměnil,teď jen zel práznotou.Do nosu mě uhodila sladká vůně.Znala jsem ji,jen jsem si nemohla vzpomenout,čí ta vůně je.Dům byl prázdný.Ticho.Rozhlédla jsem se kolem sebe.Upoutala mě jedna věc.
Strhla jsem bílé prostěradlo,pod nímž se objevil klavír.Letmo jsem se ho dotkla.V hlavě se mi vyrojily všechny vzpomínky.Stěhování do Forks,první den ve škole,první hodina s ním,první polibek,Italie,první milování,a pak...odešel.Znova mě opustil.Všechno jsem si pamatovala,jakoby se to stalo před chvílí.
Někdo říká,že se časem všechno spraví,jenže i když jsem na to měla celou věčnost,vědela jsem,že se tohle nikdy nespraví.Pořád to bude bolet a nepřestane.,,Nejsem pro tebe ten pravý.“Řekl,než nadobro odešel,než mě opustil.Jak mi to mohl udělat,po druhé?Jak mě mohl nechat zase samotnou?Jak si mohl myslet,že pro mě není TEN pravý?Je,byl a vždy bude tím pravým.Nikdy jsem nikoho tak nemilovala,jako jeho.Tak proč?Co jsem pokazila?Co jsem udělala špatně?Jak mě jen tak mohl opustit?Proč mi tak ublížíl?
První dny bez něho jsem probrečela.Izolovala jsem se ode všech,možná jsem přestala vnímat i realitu.Charlie ze mně málem zešílel,dokonce mě chtěl poslat zpátky do Phoenixu,jenže mě už to bylo jedno.Už jednou jsem tuhle bezmoc,otupělost zažila,ale těd jsem se ji nehodlala bránit.Přivítala jsem ji s otevřenou náručí.Čas plynul dál a můj život taky,ale otupělost,můj štít před realitou,mě spolehlivě bránil.
Jenže pak se něco změnilo.Můj život nabral nový směr.Už neexistovalo Edward a já.Teď existovalo dítě a já.Moje na půl upíří,dokonallé a nádherné dítě.Moje Reneesme.
Věděla jsem,že opustit Charlieho bude těžké,ale nemohla jsem ho nechat,aby se dál trápil.Možná bylo zbabělé nechat mu jenom dopis na rozloučeonu,ale nic víc jsem pro něj nemohla udělat.Bylo to to nejlepší a zároveň i nejhorší,co jsem pro něj mohla udělat.
Tati,
Je mi moc líto,že jsem ti způsobila všechny tyhle problémy,ale už nemůžu .
Žít dál ve Forks by mě zničilo,bude to tak pro oba lepší.
Prosím,nehledej mě.Bude se mi po tobě stýskat.
Miluju Tě.
Tvá Bella.
Poté co jsem Charliemu napsla dopis,rozhodla jsem se,že odjedu do Denalli.Edward mi jednou vyprávěl,že tam žije jedna rodina,hodně podobná té jeho.Jinou možnost jsem neměla.
Tanya pro mě dělala všechno.Devět měsícu se o mě starala,bez přestání.Její sestry z toho nebyly moc nadšené.Kate byla milá a někdy mi pomohla,ale Irina byla pravým opakem.Nelíbylo se jí to co dělala Tanya.Odsuzovala to.Tanya bývala,skoro,každou noc na lovu.Nebyla si jistá jak se dítě dostane ven a legendy nebyly moc příznivé,proto se připravovala na to nejhorší,na to,že mě bude muset přeměnit.
Něco mě vyrušilo.
V patře se něco rozbilo.Znovu jsem ucítila tu sladkou vůni,byla intenzivnější.Nakrčila jsem se,ohrnula horní ret a zavrčela.Někdo se zasmál.Ten zvonivý smích jsem už jednou slyšela.Díky jemu mi ve Volteře běhal mráz po zádech.Ztuhla jsem.
,,Jane...“Vydechla jsem.
Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek My new Life-Kapitola 3:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!