Další díleček.Nečekala bych,že zrovna já tohle udělám... Po to všem...
06.06.2009 (20:30) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3255×
Někde hluboko ve své hlavě jsem si tento moment představovala.Toužila jsem po něm,chtěla ho,jenže člověk se mílý,splete se...Doufá a to je jeho zkáza.Proč doufá,když ví,co se stane?Proč sní,když ví,jaká je realita?Proč žije,když ho opustí ten,koho miluje?Proč?Příliš mnoho otázek na jednu odpoěď.Protože člověk miluje.
Ano,člověk miluje.I já jsem milovala.Milovala jsem tak,že i vesmír,byl oproti mé lásce k němu pouhé zrnko.Jenže co se stává,když láska zanikne,vyprchá,nebo odejde?Člověk zapomene.Bude vzpomínat,bude se i trápit,ale časem zapomene,protože čas pomáhá...Ne?.Jenže,já nejsem člověk,jsem upír a to je horší.Nemiluju jen tak,nedávám své srdce komukoliv a možná to je ta chyba.Dala jsem své srdce jen jedinnému upírovi a ten ho rozbil.Rozbil ho na tisíc kousíčků a těch tisíc kousíčků rozdrtil na prach.A prach?Ten si vzal s sebou a někde ho rozprášil...Daleko.Ale stačí pouhý poryv větru a prach se vrátí.I když máte celou věčnost,z prachu srdce nesestavíte.Možná,že i já jednoho dne zapomenu.Možná,že i já,budu jednoho dne žít a nemyslet na něho.Jenže,jak se o to můžu snažit,když ho vidím před sebou.Krásnějšiho,než kdy před tím?Jak se od něj mám držet dál,když mě k němu pojí neodmyslitelné pouto?
Upírala jsem pohled do jeho karamelovýh očí.
,,Bello..."Zašeptal.Všechny věci,které mi spadly,jsem si rychle dala do kapsy a stoupla si.
,,Ty jsi...?"Zeptal se a já o krok ustoupila.
,,Ne,Bello,prosím."Ustoupila jsem o další krok dozadu.
Chvíli jsem se na něho dívala a pak se otočila a hledala Reneesme a Rosalie.Nevím,jestli to nebyla záminka odpoutat se od něho.Uvnitř jsem cítila,jak mě jeho přítomnost zraňuje.Možná jsem chtěla utéct,to nevím.Ale k čemu by to bylo?
Chytil mě jemně za loket.Pořád byl tak opatrný.Otočila jsem se a znova se mu podívala do očí.
,,Bello?Kam jdeš?"Zeptal se naléhavě.V jeho očích se střídaly emoce:údiv,strach,soucit,kajícnost a ...Touha?
,,Edwarde...Já...Nemůžu..."Zase jsem ucouvla o krok zpět.Okolo nás,naštěstí,nikdo nebyl.
,,Bells,prosím,neodcházej."Měla jsem sto chutí mu padnout do náruče a zahnat ten strach,který měl v očích.
,,Proč?"Zeptala jsem se a v hlase jsem měla nevýslovnou bolest..Zmateně se na mě podíval.
,,Proč bych neměla odejít,Edwarde?"Znovu jsem se zeptala.
Mlčel.
,,Copak?Už jsi zapoměl,že pro mě nejsi dost dobrý?"Nevím,kde se ve mně brala ta zlost,ale snažila jsem se opakovat,jeho slova,před tím,než odešel.
Sklopil zrak
,,Už jsi snad zapoměl proč jsi mě opustil?Já totiž ne,Edwarde."
,,Já..."Zamumlal.
,,Co Edwarde?Co ty?"Začínala jsem být podrážděná.
,,Nechtěl jsem tě opustit."Udělala jsem dva kroky k němu.
,,Ty....Tys...Tys mě nechtěl opustit?Tys mě nechtěl opustit?!Tak proč jsi to udělal?"Ptala jsem se.Měla jsem šanci mu říct co všechno mi provedl.
,,Řekls,že pro mě nejsi ten pravý a neptal jsi se!Neptal jsi se,Edwarde,jak to cítím já!Jen jsi odeše!Opustil jsi mě!Znova!Věděl jsi,jak budu trpět a i přes to jsi to udělal!"Bouchla jsem ho do hrudi až to zadunělo.
,,Chtěl jsem tě chránit."Řekl rázně a z příma se mi podíval do očí.
,,Chránit?Tak,že mi ublížíš?!"
,,To jsem nechtěl."
,,Jenže ty jsi to udělal,věděl jsi jaké to pro mě bude a přece jsi to udělal..."Po tváři mi stekla slza.
Přiložil mi svoji dlaň ke tváři a palcem mi utřel slzu.Jeho dotyk byl iný,příjemnější,už mě nestudil.
,,Ublížil jsem ti."Zamumlal a v očích se mu objevila nesmírná bolest.Vypadal,jako by ho někdo ze vnitř spaloval.
,,Ne jenom mě,Edwarde."
Nechápavě zakroutil hlavou.
,,Omlouvám se."Řekl tiše a přiblížil se ke mně,tak že jsme byli jen kousíček od sebe.
,,Je pozdě."Zašeptala jsem,políbila ho do dlaně a odvrátila se od něho."
Nechtěla jsem odejít,nechtěla jsem ho opustit,ale ani jsem ho nechtěla vystavit zbytečnému nebezpečí.Byla jsem si vědoma,že ty poslední slova,ho ranila,ale byla pro jeho dobro.Teď už jsem věděla,jak těžké je úmyslně ranit člověka a při tom to myslet dobře.Možná,že to nebyl nejlepší nápad,ale co jiného mi zbývalo?Vystavit celou rodinu Cullenových,zahrnujíc i jeho,možnému boji s Volturiovými?To bych nedokázala.Nikdy bych si neodpustila,kdyby se jim něco stalo.Nevím jak,ale Reneesme ochráním i bez jejich pomoci.
Otočila jsem se,abych se na něj naposledy podívala.Pořád tam stál a díval se na mě.Jak je možné,že právě já,opouštím svoji životní lásku?Právě teď?Po tom,co jsem mu vše řekla?Ptala jsem se sama sebe.Byli jsme si tak blízko a přitom tak daleko.Stačilo by přejít ty tři metry,políbit ho,říct mu o Reneesme a utéct s ním,někam daleko.Je jedno kam,hlavně daleko.Tam,kde by nebyli žádní Volturiovi,žádná Jane a žádná pitomá upírská garda.Jen já,on a naše dcerka.
Jenže svět není,tak růžový,jak se zdá.A všechny konce nekončí happy endem,tak končí jenom pohádky a tohle už dávno pohádka není.
Věnovala jsem mu poslední pohled.
Pokráčko příště...Doufám,že se vám kapitolka líbila.
Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek My new Life-Kapitola 7:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!