Druhá slíbená kapitola je tu. ;) Další oddechovka, Před bouří je přesný název, v další se už začne bouřit :)
17.07.2010 (07:15) • Keskyio • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1375×
„Neboj, myslim, že bys ho chvilku potrápit měla. Takže o tohle se neboj. I kdyby se mě ptal, nic mu neřeknu. Dokud nebudeš chtít ty sama. Ale neboj, on se nezeptá.“ S pobaveným úšklebkem se otočí a zmizne jako pára nad hrncem.
Takže... Alice bude krýt své vize ohledně mě a Edwarda. Jazz bude mlžit jak jen to půjde, dokud se nerozhodnu cokoli říct Edwardovi já sama. Kdo další tu ohrožuje utajení mé malé pomsty? Carlisle, Esme, Rose a Emmett v pohodě. Takže, Edwarde, těš se. Uvidíme jak budeš zvládat, když se k tobě budu chovat jen jako malá drzá sestřička.
„Dobré ráno.“ Se zíváním seskočím schody a už osprchovaná a s kreací co vybrala Alice, se usadím do jídelny ke stolu.
„Dobré ráno.“ Zazní sborově na oplátku a než se naději, už přede mnou stojí talíř s teplou snídaní.
„Takovej komfort budu mít pořád?“ Nadšeně do toho dloubnu vidličkou a nevinně se podívám na Esme.
„Víš, že já vařím ráda a konečně mám pro koho.“ Odpoví mi a pak si taky sedne ke stolu. Proč všichni seděj u stolu a koukaj na mě? Kdyby to vařil Emmett, tak si budu myslet, že do toho něco dal. Ale Esme by to neudělala. Bože, za co? Ať se koukaj jinam.
„Promiň, Kir. Najez se a pojedeme, Alice vyhrála, takže dneska jede s náma.“ Prohodí konverzačně Jazz a vzdálí se. Dokonce všichni. I když, vzdálí se asi není pravý slovo. Ale aspoň nekoukaj na to, jak jim. A Edward tu pořád neni, to sem ho tak rozhodila? Potěšeně se usměji, ale vzápětí mě mírně píchne. Proč mi to jako vadí. Chvíli ho podusim. Nic co by nepřežil.
„Carlisle, jak si to zakecal ve škole?“ Otočím se ze židle na Carlislea jen co dojím.
„Prosím?“ Trošku povytáhne obočí, ale pak pokračuje.
„Oficiálně jsi mladší sestra Jaspera a Rosalie, kterou adoptoval můj bratr, který musel vycestovat, tak jsme s Esme teď tvoji opatrovníci.“ V krátkosti výstižně vysvětlí a než se stihnu zeptat na něco dalšího, už mě Alice tahá k autu.
„Jako by tak vadil pozdní příchod. Spíš teď akorát všichni budou vykolejení, poprvé za školní docházku včasný příchod.“ Frfňám si cestou k autu a i když se vezu ke škole.
„Ber to jako nový začátek. Inteligentní, krásná a dochvilná Kirsti.“ Zareaguje hned Jasper s úsměvem od ucha k uchu jako Alice. Ten jejich sluch je děsnej, aby to někdo neokomentoval.
Zašklebím se na ně a podívám se z okýnka.
„Edward má náhlou střevní chřipku a proto na příkaz Carlislea musel zůstat dneska doma?“ Zeptám se, když vystupuji z auta. Dotaz nesměřuji k někomu určitému, však on někdo odpoví.
„Máme ho omluvit, že mu jen není dobře, ale ta střevní chřipka se mi líbí mnohem víc. Tak pojď, sestřenko.“
Dojdu do třídy s Jazzem a Alice, svalím se na židli a ke svému nadšení zjistím, že místo vedle mě je taktéž volné. Dvě hodiny matematiky, vražedné.
Takže Edward nikde, hodina nudná jako vždy, takže to zachrání má obvyklá zábava. Přesně pět minut po začátku hodiny vytáhnu časopis a začnu si číst. Ještě štěstí, že je česky a tady česky nikdo neumí. Nemít bráška úchylku na tyhle slovanský jazyky, umim jen finsky a anglicky. I když mě tak napadá... umí vůbec Jazz, Alice a Carlisle finsky? Zamyšleně zkousnu tužku v puse, ale pak se dál věnuji čtení, které mě nebaví a tak nalistuju křížovky, ale po pár minutách i to shledám nudným a prostě usnu na lavici. Štěstí, že už si profesoři zvykli. Nálepka čtyřkařky není tak špatná.
„Slečna Swearová nám to jistě zopakuje.“ Zazní třídou pár sekund potom, co do mojí židle někdo strčí.
„Cože?“ Zmateně zamrkám na profesora.
„Dáváte vůbec někdy pozor, slečno?“ Propaluje mě pohledem a čeká co odpovím. Pedant jeden.
„Ano, vždyť je to znát na testech.“ Zářivě se na něj usměji a k mému štěstí se pak otočí a nechá mě být, protože zvonek ohlásí konec dvouhodinovky.
„Bože, pedant jeden, co chce?“ Zívnu a protáhnu se, rychle naházim věci do tašky a vyrazim za Alice a Jazzem. Teď se cejtim jako ocásek. Trošku jako křen. Sama pro sebe se ušklíbnu, ale další tok mých myšlenek přeruší Alice.
„Letos se čtyřkama zakončovat nebudeš, to by Carlislea a Esme nepřenesli přes srdce, navíc by se cítili špatně vůči Santtovi, takže se připrav, se to co bude v testech si vypočítáš sama a doma. Jinak, během třetí hodiny přijde Edward.“ Spustí na mě Alice a při první části se jen nezúčasněně ušklíbnu, při poslední větě ztuhnu.
Edward, už. No potěš. A zase sedim vedle něj. No, asi během třetí hodiny můj plán započne.
Autor: Keskyio (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Na lásku ani smrt nestačí - 11. Před bouří:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!