Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naděje na lásku - Prolog + 1. kapitola

Moje nová povídka. :-) V tomto příběhu si osud s Bellou těžce zahrává. Ale i ona má velkou naději na lásku... Piště, prosím, komentáře, ať vím jestli pokračovat. :-)

28.07.2012 (16:30) • Andreabn • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1616×

Prolog

Seděla jsem na terase našeho domku a naslouchala zvukům přírody. Náš dům se nacházel nedaleko lesa.

Přemýšlela jsem, jak se můj život mohl za tak krátkou dobu tak moc změnit. Ale nejspíš bych vám měla svůj příběh vyprávět úplně od začátku.

Jmenuji se Bella Swanová a je mi devatenáct let. Už od narození trpím oční vadou – postupně přicházím o zrak. Zatím ještě rozeznám obrysy a trochu barvy, ale brzy už neuvidím nic. Nakonec úplně oslepnu a lékaři s tím nemůžou nic dělat. Říkávala jsem si, jak špatně na tom jsem, ale to jsem ještě nevěděla, co horšího mě může potkat…

 Můj nejhorší den v životě se stal přibližně před dvěma měsíci…

 

1. kapitola

Probudilo mě bouchnutí dveří.

„Bello? Už jsem doma,“ slyšela jsem křičet mámu z přízemí. Vyhrabala jsem se z peřin a šla za ní dolů. Aspoň v našem domě jsem se dokázala bez problémů pohybovat – znala jsem to tu perfektně.

„Ahoj, mami, jak bylo v práci?“

„Ale znáš to. Viktor si zas navymýšlel nových věcí. Chystáš se dnes někam?“

Máma pracovala jako realitní agentka a někdy ji šéf zaměstnával dlouho do noci…

„No, jsem domluvená s Kate na odpoledne, chceme spolu zajít do města.“

Kate byla moje nejlepší přítelkyně. Znaly jsme se spolu už od školky. Pomáhala mi s nakupováním oblečení, s výběrem účesu, prostě se vším, co jsem potřebovala. Byla jako moje sestra.

Na dnešní odpoledne jsme měli v plánu nákupy. Blížily se letní prázdniny a chtěly jsme si pořídit něco pěkného na sebe.

Máma mi pomohla vybrat oblečení, a jen co jsem se připravila, slyšela jsem dole zvonek.

„Bell? Kate už je asi tady,“ křikla na mě máma.

Sešla jsem dolů, houkla na mámu a vyrazila s Kate do dveří. Nasedly jsme do jejího auta a vyrazily.

„Tak co, jak dopadlo rande s Williamem? Kde jste byli?“ vyzvídala jsem hned od Kate. Měla mít rande s jedním z nejpopulárnějších kluků na škole.

„No,“ rozpačitě houkla Kate. „Vzal mě do pizzerie a bylo to úžasný, Bells. Na  konci mě odvezl domů a dokonce mě i políbil!“

Cítila jsem z jejích slov, jak se usmívá.

„Páni, Kate! To je skvělý! Uvidíte se znovu?“

„V sobotu mě pozval do kina. Takže dneska potřebuju něco skvělého na sobotu, jasné?“ I když jsem Kate nikdy nemohla říct, jak v tom doopravdy vypadá, ráda se mnou chodila nakupovat. Sama jsem nevěděla proč přesně…

Její dobrá nálada se na mě hned přenesla.

„Určitě něco najdeme. Máš už nějakou představu?“

Odpověď už jsem neslyšela…

Jediné, co si pamatuju, byla obrovská rána, bolest a pak už nic…

Ticho… 

Uslyšela jsem pípání.

Píp.

Píp.

Pomalu jsem vše začínala vnímat zřetelněji. Měla jsem pocit, že mě bolí snad každá kost v těle.

Nemohla jsem si vzpomenout, co se stalo…

Pak najednou…

Kate!

Rána!

Bolest…

Snažila jsem se za každou cenu otevřít oči. Po dlouhé chvíli se mi to konečně podařilo. Vnímala jsem samé světlé barvy a obrysy. Podle pípání jsem usoudila, že jsem v nemocnici. Co se asi stalo? Snažila jsem se na cokoliv vzpomenout, když jsem si s hrůzou začala uvědomovat jednu věc.

Proč, sakra, necítím nohy???

Autor: Andreabn, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naděje na lásku - Prolog + 1. kapitola:

Je to zajímavé, už jdu na další

Súhlasím s 9moncici9; námet je skvelý, ale mohla si to trošíčka rozpísať Teším sa na ďalšiu kapitolku, chúďatko Bells, dúfam, že bude v poriadku

Výborný

Zatím se mi to líbí,tak jsem zvědavá,co bude dál.Určitě pokračuj!

Páči sa mi nápad na poviedku,len hneď ideš na chudinku Bells zhurta :D Prichádza o zrak a zrazu ani chodiť nemôže :( Dosť kruté :( Ja by som uvítala trošku dlhšiu kapitolu, možno viac o jej živote, trošku viac nám ju priblížiť. Opísať viac jej kamarátku, vieme, že sa poznajú od škôlky, ale nevieme, ako vyzerá :) Trošku viac opisuj. Námet je naozaj dobrý, len trošku viac zapracovať, ale to časom do toho prídeš :)

pěkné...

určite pokračuj prosím budem to čítať

prosím další!!

Ahoj, je mi to líto, ale článek ti vracím, jelikož v něm máš velké množství chyb. Doporučovala bych ti zamířit do Pomoci autorům, kde si můžeš vybrat korektora, který by ti článek opravil ještě před tím, než článek pošleš k opravě do administrace. Až si článek sama nebo s korektorem opravíš, zaškrtni Článek je hotov, díky. A tady už jsou chyby:

* smajlík není ukončovací znaménko věty, následuje až za tečkou, otazníkem, vykřičníkem a za mezerou, např.: Moje nová povídka. :-)
* čárky
- kolem oslovení
- ve větě, kde je více určitých sloves
- před zájmeny, spojkami, předložkami (ale, proto, protože, aby, kdyby, co, jestli...)
* píše se buď jedna tečka, nebo tři - to samé platí u otazníků a vykřičníků
* 1. Kapitola -> 1. kapitola
* dolní uvozovky se nepíší dvěma čárkami, je pro ně speciální znak - shift + ů
* ji/jí
* přímá řeč - posílám ti koncept, podle kterého se při opravě můžeš řídit:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Přidat komentář:

Nick:

Text: