Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhodný život 2. kapitola

28.02.2010 (20:45) • misppule, mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2402×

2. kapitola

Esmé:

Opláchla jsem ji a zabalila do ručníku. Po chvilku na mě vykoukla zvědavá hlavička mojí roztomilé holčičky. Zkoumavě si mě měřila svým dospěláckým pohledem a její očíčka svítila nadšením. Začala mě ručičkama plácat po tvářích a usmívala se. Bylo to jako ve snu, kde jsem toužila být matkou. Do pokoje se přiřítila Alice a začala plánovat, co všechno musíme koupit. Má pravdu, musíme se rozmyslet, kde bude Isabella spát, atd., ale teď mi její společnost nepřišla vhod. Zpražila jsem ji pohledem. Chvilku na mě uraženě a nechápavě koukala, no kdo by ne. Hodná Esmé na někoho vylítla, ale pak spatřila mojí malou, jak pravidelně oddechuje v mém náručí a s úsměvem odtančila pryč.

Rychle jsem vyšla z koupelny, ale snažila jsem se jít tak, aby se mi malá v náručí ani nehnula. Vlezla jsem do naší ložnice a položila ji na mou polovinu. Ani se nehnula, ale něco zavrněla ze spánku a dál spokojeně pochrupovala. Vlepila jsem jí ještě jemný polibek na čelíčko, přikryla jsem ji a vydala jsem se dolů, protože se schylovalo k rodinné poradě.

„Nemůžeme si ji nechat," začal Jasper, „je to člověk, mohli bychom ji zabít.“

„Máš pravdu, Jazzi, ale ona není jen obyčejný člověk. Je něco víc, ale nevím co."

„Ale může být nebezpečná.“

„My se dokážeme ubránit. Přeci by ses nebál té malé.“

„Prostě tu zůstane a basta," rozhodla jsem.

Cítila jsem na sobě mnoho pohledů, plných výčitek i otazníků, ale já jsem se jí nemohla vzdát. Už teď jsem ji brala jako vlastní dceru, nechci, aby mi ji vzali proto, že je jiná. Bude-li to třeba, i odejdu. Jen ať mi ji nechají.

Alice se mnou nadšeně souhlasila a Edwardovi to bylo jedno.

Dělal, jako by to celé bylo mimo něj.

Jen pořád koukal někam přes mě a přemýšlel.

Jen Jazz vypadal, že předpokládá komplikace.

To nechci, nechci nikomu život komplikovat, ale já jsem se vždy rozdala pro druhé a teď, po dlouhé době je tu něco, co chci.

A nevezmou mi to.

Naše rodinná rada se rozpustila, každý šel do svého pokoje, zabavit se, jen Carlisle si ke mně sedl a konejšivě mě vzal kolem ramen.

„Neboj se to zvládneme," konejšil mě.

„Hm," kývla jsem a ještě víc jsem se k němu přivinula.

A cítila jsem se konečně skvěle. Skoro jsem zapomněla, jaký to je pocit.

Mít rodinu. Ta malá sem vnesla něco, co nedokážu popsat.

Ráno se Bella vzbudila a hned se na mě začala smát, natáhla ke mě své malinké ručičky.

Prohlížela si mě svými nádhernými čokoládovými kukadly, plnými zvědavosti.

Vzala jsem si ji do náruče a ona mi dala ručičky na tvář a prohlížela si mě.

Usmála jsem se na ni a vydala se s ní dolů.

Musíme jí koupit nějaké oblečení a jídlo.

Jen se mi to mihlo hlavou, stála vedle mě připravená Alice.

Někdy jsem i zapomínala na její vidění do budoucnosti, ale teď se zrovna hodilo.

Natáhla na Bellu ruce s tím že si jí vezme, ale Bella odmítavě zakroutila hlavou a obličej si schovala ke mě do ramene.

Roztomile mě chytla kolem krku, jako bych byla její majetkem.

Ona byla strážkyně mého srdce, vlastně si ho celé přivlastnila. Přitáhla jsme si ji víc k tělu a vydala se za Alicí do auta, kde seděla už celá rodina.

„No koho to tu máme?" švitořila vždy chladná Rose.

Přece není tak zlá, jak se dělá, je to jen její slupka, která skrývá matku. A moje malá tu skořápku narušila.

Bella k ní natáhla ruce a začala se smát.

Rose si ji s úsměvem ode mě převzala a my vyjeli směr město.

Moje sluníčko se celou cestu tam smálo a rozdávalo úsměvy na všechny strany.

Vzala jsem si ji a vešla do obchodu s kočárky. Bylo jich tam mnoho a byly opravdu pěkné, ale já nechci pro Bellu jen pěkný kočárek. Musí mě chytnout za srdce, musí být dokonalý.

Ani jsem to přání nevyslovila nahlas a kočárek byl přede mnou. Zalíbil se mi na první pohled.

Byl vytvořen akorát pro Bellu.

Ukázala jsem ho Alice a ta ho vzala k pokladně.

I z té dálky jsem viděla prodavaččin protažený obličej.

Asi tou cenou, na tu jsem nehleděla a ani nemusela.

Vydala jsem se k pokladně a do oka mi padla autosedačka na přenášení. Hodila se ke kočárku, měla stejnou barvu i vzorek.

Vzala jsem ho k Alice a ta ho i s kočárkem zaplatila.

Malou jsem hned usadila do kočárku a autosedačku jsem hodila Emmettovi, aby ji hodil do auta.

Alice mě dotáhla do obchodu s dětským oblečením.

Bylo tu tolik nádherných oblečků, které by Isabelle tolik slušely, ale tolik si jich koupit nemůžeme.

Neunosila by to.

Já jsem pořád stála mezi dveřmi, ale Alice už vlítla do svého světa. Začala mi házet do košíku oblečky, které Belle budou.

Ani jsem jí je nemusela zkoušet, protože Aliciny vize byly vždy přesné.

Můj košík už byl plný, hemžilo se to tu růžovými, žlutými, oranžovými a modrými oblečky.

Byly tu troje roztomilé dupačky.

Světloučká bundička. Jedny džíny, ale nejvíce se mi i tak líbila čepička.

Alice podala čtyři plné tašky Jazzovi a já jsem se zatím s malou zastavila u lavičky.

Podívala jsem se na ni a ona spinkala, asi jsme ji tím chozením unavili.

Dojela jsem s ní až k autu a tam ji dala spát.

Rose ji zatím pohlídá, než my s Alice koupíme postýlku, kojeneckou flaštičku a nějaké věci v drogérii.

Alice mě dotáhla do obchodu s nábytkem.

Teď mi musel pomoci Carlisle, zalíbila se mi jedna postýlka, ale byla nějaká divná. Taková nestabilní, nakonec jsme vybrali jednoduchou s bílou matrací, kterou potáhnu růžovým povlečením.

Koupili jsme ještě plenky, láhev, pudr a kojeneckou výživu a vydali jsme se domů.

Bella spala jako dřevo, tiše si pochrupovala a někdy se jemně zavrtěla.

Dokonalý spící andílek, byl na ni krásný pohled.

Celá rodina se sešla a stáli jsme u ní, nikdo jí už nikdy neublíží, je naše.

Všichni na ni omámeně koukali, ta malá potvůrka si nás omotala kolem prstu, svým roztomilým úsměvem.

Stačí aby se nějak zamračila, nebo rozplakala a už u ní všichni byli a nejvíc se okolo ní motal Edward.

Nechtěl si to přiznat, ale měl ji rád.

Ona ho přímo fascinovala, nevím proč ho tolik brala, i když byla slaďoučká, ale Edward je většinou ten chladný a teď? Hraje si s ní na Baf. Doufám, že není pedofil.

Bella se probudila a hned se rozbrečela.

Všichni se k ní sběhli a nikdo nevěděl, proč pláče. Houpali jsme ji, ale ona pořád plakala.

„Třeba má hlad,“ ozval se jakoby nic Edward.

„A to nám říkáš až teď,“ obořil se na něj Em.

„A kdy vám to mám asi tak říct, když vy všichni pořád poletujete kolem ní."

Naštvaně ukázal na Bellu, která okamžitě ztichla a ustrašeně se dívala na Edwarda.

„Uklidněte se, jo?“ houkla jsem na ně. Nepotřebujeme, aby se tu někdo porafal, vzala jsem si Bellu do náruče a připravila jí Sunar. Začala pít, ale pak mi vyrvala flašku z ruky a mrštila jí o zeď.

Láhev se rozletěla na miliony kousíčků a Sunar se rozprskl o sklo.

Co se to s ní děje? Zhnuseně se dívala na flašku se sunarem a najednou se začala smát a tleskat, jak ji mohla rozbít, bylo to sklo proboha!

Ten její zářivý úsměv nebyl normální. Ale až teď si všimla něčeho divného. Ona má zuby! Proboha, kolik jí je? Vždyť ji včera Carlisle porodil a ona už má zuby. Vyděsilo mě to, s úžasem jsem koukala na malou Bellu, která se pořád na mě usmívala.

A začala mě plácat ručičkama do tváří. Posadila jsem ji na gauč a ona z něj slezla dolů, neohrabaně se vydala za Edwardem, ale v půli cesty se jí rozjely ručičky a ona spadla na pusu, ale neplakala. Zvedla se a dál po čtyřech postupovala k Edwardovi. Pořád jsem se fascinovaně dívala na místo, kde Isabella upadla. Na zemi byl malý důlek.

To jak narazila bradou do podlahy. Dolezla k Edwardovi a natáhla k němu ručičky, Edward ji sebral ze země a donesl mi ji, natáhla jsme k ní ruce, ale ona ke mně nechtěla, držela se vší silou Edwarda.

Měla sílu a tak jsem to vzdala. Hrála si chvilku s Edwardem, ale najednou se domem ozval slabý výkřik. Edward zakřičel. Co se stalo? Doufám, že není nic s Bellou.

„Co řveš brácha?“

„Ona mě kousla.“

„Ty vole, ty jsi měkkej, vždyť ani nemá zuby.“

Jako na povel se na něj Bella usmála a on ztuhl.

Viděl to, co mi. Ostré, upíří zuby.

„Páni,“ žasl Emmett. Někdo jiný by si myslel, že Belle ty zuby závidí, ale tohle tu ještě nebylo.

„Carlisle, co to znamená?“

„Já... nevím, s ničím podobným jsem se nesetkal. Je to pro mě záhada.“

Bella je celá záhadná, nechtěla se od Edwarda ani hnout, spala s ním v posteli, kam šel on musela jít i ona.

Je tak malá a už se zamilovala, jinak se to nedá vysvětlit.

Druhý den jsem se snažila Bellu obléct, ale nešlo to.

Ty šaty jí byly malé. Co to zase je? Že by Aliciny vize zklamaly? Ne, to nemůže být pravda. Možná se jenom přehmátla.

Vzala jsem druhé šaty, ale u nich to bylo to samé.

Co se to děje, Carlisle je pořád zavřený v pracovně a hledá vysvětlení, ale pořád nemůže nic najít.

Zatím na žádnou legendu nenarazil. Věděla jsem, že je Isabella jedinečná, ale že až tolik.

Nikdo to nechápal. Jeli jsme Belle pro nové oblečení, ale ona si zamanula, že musí sedět s Edwardem, Edward seděl vzadu naštvaný, že nemůže řídit, ale Bella šťastná, že Edward sedí vedle ní. Bylo zajímavé, jak s námi komunikuje a manipuluje beze slov. Stačil její jediný pohled a svět by se kvůli ní i zbořil.

Vlezli jsme do obchoďáku, Edward měl Bellu omotanou kolem krku a šel úplně vzadu, prodavačky při pohledu na ty dva omdlévaly, ale měly vražedné pohledy. Opravdu to vypadalo, jako by byla Bella Edwardovo dítě.

Ale nebylo to tak, najednou se Bella dobývala na Jaspera, ten byl překvapený, že za ním jde. Ale ona si mu sedla do náručí, broukala a hrála si s jeho prsty. Pak z Jaspera doslova přelezla na Emmettovu hlavu, který si ji dal na koníčka.

A běhal s ní po obchodním domě, Bella se nehorázně smála a plácala ho do hlavy.

Najednou se Bella rozplakala usedavým pláčem.

Domyslela jsem si, co jí chybí - má hlad. Včera rozbila flašku se Sunarem a od té doby nic nejedla.

Shrnutí:

mispulka x misppule

Autor: misppule (Shrnutí povídek), mispulka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Náhodný život 2. kapitola :