Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naivita 9

13.11.2010 (08:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 6828×

Oba vtrhli k Belle do pokoje a ta jen stěží otevřela oči. „Bello, jsem Carlisle, Edwardův otec. Můžu se na tebe podívat, abych zjistil, jestli jsi v pořádku?“ představil se v rychlosti a ona kývla.

Carlisle zkontroloval mandle, aby vyloučil angínu, ale potom, co mu Edward v rychlosti a tichosti vylíčil, co se stalo, musel vyšetření přesunout o něco níže.

Prohmatal Belle břicho, a když odhrnul peřinu, spatřil pod ní červenou skvrnku. „Edwarde, pravděpodobně to bude zánět dělohy nebo vaječníků a musí okamžitě do nemocnice. S tímhle jí nepomůžu, nejsem gynekolog. Můžu jí dát jedině prášek na snížení teploty, ale obávám se, že to moc nepomůže,“ zakroutil Carlisle zklamaně hlavou a zvednul se z postele.

„Dobře,“ kývnul Edward a hned Bellu zabalil do peřiny, ve které ležela, aby nenastydla a v náručí ji přenesl do auta. Položil ji na zadní sedadlo, hned nastartoval a co nejvyšší rychlostí vyrazil do nemocnice. Carlisle jel celou dobu za ním, protože on mohl v nemocni skoro všechno. Byl nejuznávanější lékař, takže si ho tam museli všemi způsoby udržet.

Edward smykem zaparkoval před nemocnicí a za Carlisleovi pomoci nesl Bellu zabalenou v dece dovnitř. Sestra je okamžitě zavedla na ošetřovnu a Carlisle se domluvil s ošetřujícím lékařem, který měl momentálně službu.

S jeho asistencí Belle znovu změřili teplotu, a aby mohli s jistotou potvrdit její onemocnění, museli zavolat gynekologa. Pro nikoho to nebylo nic příjemného, ale nedalo se nic dělat. Zvláště Bella byla proti, ale neměla dost síly na to, aby se mohla bránit. Navíc to bylo pro její dobro, takže se musela poněkud podřídit. Gynekolog dorazil za pár minut.

„Doktore Cullene, co jste nám to přivezl tentokrát?“ přivítal se s Carlislem a zadumaně si Bellu prohlížel.

„Je po potratu,“ šeptal, aby ho Bella neslyšela. Nechtěl ji ještě víc vyděsit. „Mám podezření na zánět dělohy, protože potrat byl proveden nejšpíše laikem nebo alespoň ne odborníkem. Zacházejte s ní prosím opatrně, musela si toho prožít opravdu hodně.“

„Tak se na to podíváme, ale byl bych radši, kdybychom ji převezli ke mně na oddělení“ poplácal Carlislea po rameni a ten kývnul.

Dvě sestry převezly Bellu na lehátku na jiné oddělení a mohlo se začít s vyšetřením a případným léčením. Doktor opatrně vymotal Bellu z deky a sundal jí kraťasy a následně i kalhotky. Něžně, aby se nevyděsila, jí roztáhl nohy a začal s prohlídkou.

„Nechápu, kdo tohle mohl udělat. Vždyť tohle je hazard se zdravím a ty následky za to opravdu nestojí. Tohle je zánět dělohy jako z učebnice. Navíc se z toho zákroku pravděpodobně už nikdy nedostane, takže nebude moc mít děti.

Okamžitě zavedeme kanilu s antibiotiky a zahájíme hospitalizaci,“ rozhodl doktor a sestra okamžitě začala vyplňovat papíry.

„Vezměte ji na pokoj číslo tři,” rozhodl a sestra s Bellou za Edwardova doprovodu odjela. Carlisle zůstal ještě v ordinaci, aby zhodnotili, co bude nejlepší.

„Možná by bylo dobré dát vědět jejím rodičům," nadhodil Carlisle tiše a doktor se na něj nechápavě podíval. „Edward ji našel na ulici v křečích,“ začal vysvětlovat. „Je to dcera policisty Swana.“

„To je ta unesená?“ zeptal se doktor ohromeně.

„Ano, to je ona.“

„Tak to bychom měli dát vědět i policii,“ uvažoval nahlas.

„S tím bych počkal, až jí bude trochu líp. Naopak si myslím, že rodiče budou priorita a mohlo by to jejímu zdravotnímu stavu i pomoci. Přeci jenom potřebuje podporu,“ navrhl Carlisle a doktorovi nezbývalo nic jiného, než s ním jenom souhlasit.

„Možná byste Swanovým měl zavolat vy. Přeci jenom ji našel váš syn.“

„Dobře. Zastavím se za Bellou a domluvím se s ní. Každopádně bych vám byl neskutečně vděčný, kdybyste mě jako její ošetřující lékař seznámil s jejím zdravotním stavem a případnými komplikacemi.“

„Určitě, to bude to nejmenší,“ přijal prosbu doktor a Carlisle po poděkování odešel.

Mezitím byl Edward s Bellou a snažil se ji podporovat, jak nejvíce to šlo. Do žíly jí z kapačky odkapávala antibiotika a jí se začalo pomalu ulevovat. „Děkuju,“ zašeptala vděčně k Edwardovi a usmála se.

„Nemáš za co. Dean si tě nezasloužil,“ pohladil ji jemně po tváři a do dveří tiše nakoukl Carlisle. Oba zvedli zrak a čekali, co řekne. Edward už to ale věděl, takže jediný člověk, kdo čekal, byla Bella.

„Bello, s doktorem jsme se dohodli, že bychom měli zavolat tým rodičům. Určitě o tebe mají stále strach a až ti bude lepší, asi by měla na řadu přijít i policie.“

„Nechci, aby to vyšetřovali,“ zakroutila Bella vyděšeně hlavou.

„Ale proč? Můžeš tak pomoci někomu dalšímu, koho by Dean mohl dostat. To nechceš?“ začali jí promlouvat do duše.

„Ale já se bojím, že to nevydržím, a že si mě Dean najde,“ vyhrkla a z očí se jí kutálely slzy.

„Carlisle,“ zakročil Edward, když viděl, co jeho řeči Belle způsobily. „Nebylo by lepší řešit to jindy?“

„Asi máš pravdu,“ kývnul Carlisle. „Omlouvám se, Bello. Zatím spi a až se vzbudíš, už tu bodou tvoji rodiče.“

„Dobře,“ zamumlala a zavřela oči.

Spánek na sebe nenechal dlouho čekat a Bella si konečně mohla v klidu odpočinout. Sice si stále nebyla stoprocentně jistá svým bezpečím, ale už jen to, že se uvidí se svými rodiči, ji dodávalo potřebnou dávku klidu a spokojenosti, proto mohla bez obav usnout.

Když otevřela oči, do nového dne ji přivítalo nádherné počasí. Tedy nádherné bylo, protože chvíli na to, co se protáhla, se nebe zatáhlo a venku se spustil silný déšť a později se k němu přidala i bouřka. Sestra jí přinesla snídani a zkontrolovala kapačku, která pomalu už skoro celá vykapala. Změřila Belle teplotu, a když zjistila, že jí o něco klesla, spokojeně odešla.

Bella si zatím pochutnávala na jídle, když do pokoje nakoukl Edward a z dokonalých vlasů mu kapala voda. „Ahoj, už je lépe?“ zeptal se a k posteli si přisunul židli.

„Už to jde,“ přiznala a dál snídala.

„Odpoledne by měli dorazit tvoji rodiče. Carlisle jim volal, a kdyby nebyla noc, nejspíš by přijeli okamžitě. Ani si nedokážeš představit, jakou měli radost, když jim řekl, že jsi skoro v pořádku a že tu ležíš,“ usmál se, ale v očích měl smutek.

„Děkuju,“ zašeptala Bella vděčně a v očích se jí opět zaleskly slzy.

„Mrzí mě, že jsem nezasáhl dřív, ale Dean už je v cele předběžného zadržení.

Policie má spoustu svědků, aby dotvrdili, co prováděl a možná, že nebude třeba ani tvoje svědectví. Carlisle mi slíbil, že při nejhorším napíše papír, že nejsi výslechu schopná a nechá si to potvrdit i od psychologa.

Nejsi první případ, jen ty před tebou povětšinou dopadli o mnoho hůř. Někdy to skončilo i domácím násilím a dokonce i smrtí.“

„Prosím… nemluv o tom. Je mi vážně zle, jen co uslyším to zpropadené jméno.“

„Promiň, neuvědomil jsem si to,“ pohladil ji po rozklepané paži, ale Bella ucukla.

„Já nemůžu, pokaždé když se mě dotkneš a nejen ty, hnusí to. Včera večer… bylo to strašné. Nemohla jsem nic dělat. Byla jsem příliš slabá. Myslela jsem, že to nevydržím. Nesnesu na sobě pomalu ničí dotyk,“ omlouvala se, ale Edward to chápal.

„Možná bude dobré, kdybys začala chodit k nějakému psychologovi. Přeci jen to pro tebe musel být otřesný zážitek a…“

„Teď to nechci řešit. Jsem ráda, že jsem se odsaď dostala, tak mi to, prosím, nepřipomínej.“

Jen co to dořekla, otevřely se dveře do pokoje a dovnitř jako uragán vletěla Belly matka a za ní šel opatrně její otec. „Bello, holčičko,“ vrhla se jí matka kolem krku a co nejsilněji ji objala.

„Mami,“ vzlykla Bella a objetí jí s menší silou opětovala. Teď byla ten nejšťastnější člověk na zemi. Sice tohle štěstí nebylo trvalé, ale podstatné bylo, že byla živá a že se vrátila ke své rodině. Teď už jí opravdu nic nehrozilo, protožě měla opravdu všechno, po čem v posledním měsíci toužila.

***

Dean Chopin byl po několika měsících v cele předběžného zadržení odsouzen za únos, znásilnění a držení nezletilé osoby odsouzen. S pomocí své rodiny, Edwarda a rodiny Cullenů Bella utrpěla jen minimální psychickou újmu, ale na ten hrozný zážitek nikdy nezapomene.

Edward s Bellou zůstali přáteli a ona mu nikdy nezapomněla, co pro ni všechno udělal. Nakonec jejich vztah přerostl v lásku a nakonec se z nich stali manželé.

The End

Poděkování:

Jsem neskutečně vděčná těm, co mi zachovali věrnost, dohrabali se až sem a přečetli si mojí další povídku. Byla sice o něco kratší, než jste u mě zvyklý, ale o to víc si vaší věrnosti a vašich komentářů cením. Je to pro mě čest, že jsem dopsala další povídku a že Vy jste mě u toho podporovali. Moc si toho vážím. Nevím, co bych ještě měla psát, takže doufám, že jediné slovo všechno vyjádří.

DĚKUJU!!

Děkuju všem, kteří se mnou měli a budou mít i nadále svatou trpělivost, protože se znám a někdy to se mnou vážně není med. Ale i přesto doufám, že se spolu někdy sejdeme u nějaké další povídky, ať už jenom mojí nebo spoluautorské.

Vám všem patří obrovský dík.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naivita 9: