Vůbec jsem nevěděla, jestli to zabere. Mohli by mě odhalit během vteřiny a měla bych problém. Ale musím to risknout. Udělám všechno, abych ho našla.
26.10.2011 (17:00) • Zombichlerka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1990×
„Ahoj, Nicku, tak jsem tady. Jo, takhle nějak jsem si to vykreslila v hlavě. Ale… co teď? Totiž… já vůbec nevím, co dělat. Jak začít… Jo, to by bylo úžasné… Ano… Jo, mám to. Děkuju! Máš to u mě!“
Zaklapla jsem mobil a zapsala si, co jsem se dozvěděla. Nick je ten nejúžasnější upíří detektiv, jakého jsem kdy poznala.
„Bello, snídaně je na stole!“ Ze stolu jsem vzala tašku a všechny potřebné věci naházela dovnitř. Seběhla jsem schody a zastavila přímo před rozjařeným Robertem.
„Já nebudu. Už musím jít,“ zamumlala jsem rozpačitě. Obličej mu pohasl a já okamžitě pocítila pocit viny.
„Aha, no… no tak jo. Jasně. Běž si vyřídit co potřebuješ. Dám ti to do ledničky.“ Přikývla jsem a pokusila se o chlácholivý úsměv.
Nejspíš to zabralo, protože roztál a vyprovázel mě s úsměvem. Ve městě jsem se vůbec nevyznala. Několikrát jsem se musela ptát na cestu, ale nakonec jsem dospěla ke svému cílu.
„Dobrý den, potřebovala bych auto… Rychlé auto.“ Muž za pultem se na mě usmál. Ukázal mi několik aut, něco mi o nich říkal, ale mě to nezajímalo. Už jsem si vybrala.
Porsche, modré jako zimní obloha, rychlé jako blesk. To je něco pro mě.
Zaplatila jsem, odmítla telefonní číslo prodavače a vyrazila do ulic. Chladivý vítr mi rozevlál vlasy a pročistil hlavu.
Nutně jsem si potřebovala zavolat, ale z mého telefonu to nešlo. Nick mě varoval, že by to mohlo být podezřelé. Vyhrabala jsem z tašky blok. Měla jsem tam několik čísel, ale žádnou mapu nebo popis, jak se dostanu k telefonní budce.
„Promiňte!“ zavolala jsem na pána se psem, který stál kousek ode mě. Zvědavě se otočil a usmál se. „Prosím vás, kde bych našla nejbližší telefonní budku?“
Měla jsem štěstí. Nejspíš město dobře znal a ukázal mi, kudy mám jet. Nakonec přidal milý úsměv a vydal se dál.
Líbilo se mi tu, lidé tu byli milí.
Cestou jsem přemýšlela, jak začít. Kdybych ho našla, jak bych ho přesvědčila, aby se se mnou sešel? Vždyť mě nezná…
Zastavila jsem, z tašky vyndala nějaké drobné a zhluboka se nadechla. Je to tady…
Když jsem zabouchla dveře a přecházela přes přechod, měla jsem nepříjemný pocit, že mě někdo pozoruje. Ale na ulici nebyl nikdo, kromě několika důchodkyň, které mě okázale ignorovaly.
Otočila jsem se zpět a vtom do někoho narazila. Zadusila jsem nadávku, která se mi drala z úst, a vzhlédla. Z tmavého obličeje se na mě koukaly zvláštní oči. Ty mě zaujaly nejvíce. Vypadaly jako zelené, ale podivně zakalené.
„Omlouvám se,“ řekl a pár studených paží mě pustil. Byla jsem v takovém šoku, že jsem si ani nevšimla, že mě předtím chytl.
„Nedával jsem pozor.“ Usmál se, a tím byl snad ještě krásnější… a děsivější.
„Ne, to byla moje chyba,“ zamumlala jsem. On se jen usmál, jakoby přesně to čekal a odvrátil se. Pokračoval v cestě a mě tam nechal za ním jen tupě zírat. Snažila jsem se zaplašit ty stupidní myšlenky… Přece nebyl bledý…
Už mi z toho hrabe, doslova. Vidím upíry na každém kroku.
Pospíchala jsem k budce, narvala do ní mince a překotně vytočila jedno z moha čísel na papíře. Skousla jsem si rty. Vůbec jsem nevěděla, co říkat, jak se chovat…
Zhluboka jsem se nadechla. Už jsem to nemohla více natahovat.
Tak, začínáme.
„Dobrý den, tady Annabelle Marksová, jsem lékařka v Kalifornii. Zachvátila nás příšerná epidemie a máme nedostatek personálu. Dozvěděla jsem se o výborném lékaři, který by náš problém vyřešil… Ano, samozřejmě. Carlisle Cullen.“
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 2:
WOOOOOOW....a víc nemám co dodat...
ja si myslím, že Veubella už povedala úplne všetko
krásna kapitolka a... no... ÚŽASTNÉ
Páni!
Hustý!
Moc bezvadná kapitola! Dokonce mi přišla o něco lepší, než ta předešná! Tožná to bude tím, že jsem plno věcí pochopila. Tak jo...
Bylo to dokonalé, fantastické, krásné, dech beroucí, nadpozemské... myslím, že mi docházejí slova!
Prostě Wow! bylo to bezva!
No nic, hrabe mi - to je z Mňamky jen tak mimochodem - ale neříkej jí to, jo?
Opravdu dokonalá kapča. (s velkým D)
Už se nemůžu dočkat další!
Jsem totiž strašně zvědavá jak to bude pokračovat!
Doufám, že kapča bude brzy a tebe můj skromný - a naprosto šílený ( ) komentář aspoň trochu potěšil!
PS: Lidi, komentujte! není to snad tak težké, ne?
PSS: ať moc noha nebolí!
PSSS: Doggy Doggy!
PSSSS: a teď trocha smajlíků!
Ahoj, příště si dej větší pozor na:
- Čárky,
- Zdvojené mezery,
- Dělení slov (semnou -> se mnou),
- Oslovení (které se vždy odděluje čárkami),
- Slovesné třídy,
- Slovosled,
- Vynechaná písmena.
Díky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!