„Jako že bys mě vzal do náruče?“ zeptala jsem se laškovně. Edward vypadal zaskočeně a vsadila bych se, že kdyby mohl, byl by rudý až za ušima.
12.12.2011 (20:30) • Zombichlerka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1516×
O několik týdnů později
„Nemusíš se mnou zacházet jako s miminem, Roberte.“ S rozpačitým úsměvem mě pustil a vzal moje tašky. Já jsem se belhala ke dveřím. Teda, s berlemi to není žádný med. Dopajdala jsem ke dveřím a čekala, až Robert dojde ke dveřím.
Otevřel mi, tašky položil na zem u botníku a tázavě se na mě podíval.
„Zvládnu to,“ zafuněla jsem, jak jsem se snažila dostat přes práh.
„Chcete pomoct, slečno?“ Nemohla jsem se neusmát. Jeho hlas zněl hodně blízko, musel být hned za mnou. Neodpověděla jsem a místo toho jsem se dostala do předsíně.
Robert se rozpačitě podrbal ve vlasech. „Tak… já… si půjdu lehnout.“ Střelil pohledem za okno. Venku bylo světlo, ale vypadalo to na déšť.
„Já jsem… to... unavený z práce…“ Odmlčel se, když mu došlo, že nás to vlastně ani nezajímá. Vyklopýtal po schodech nahoru a já s Edwardem zůstala sama.
Někdo by si myslel, že když už je to skoro měsíc, co vím o jeho lásce ke mně, někam jsme se pohnuli, ale opak je pravdou. Stále je hrozně obezřetný a rozpačitý.
„Vážně nechceš pomoct?“ Podíval se na moje berle a nakrčil čelo.
„Jako že bys mě vzal do náruče?“ zeptala jsem se laškovně. Edward vypadal zaskočeně a vsadila bych se, že kdyby mohl, byl by rudý až za ušima. Něco mě napadlo.
Otočila jsem se a začala jsem se belhat do kuchyně. „Nemusíš být tak ctnostný,“ zamručela jsem otráveně, ale nemyslela jsem to vážně. Vlastně jsem se dost bavila.
On mě následoval a celou dobu mlčel, dokud jsme se neposadili ke stolu, dost daleko od sebe.
„Jak to vlastně máš teď… s Willem?“ Zašklebila jsem se. Nijak zvlášť se mi o tom povídat nechtělo, chtěla jsem mluvit o nás dvou, ale nejspíš se přes to budeme muset dostat.
„Já ani nevím. Od té doby, co má tu upírku, jsme se neviděli. Já ani on to nemáme zapotřebí,“ zamručela jsem vyhýbavě. Ale uvnitř mě něco hlodalo. Něco mě tížilo na hrudi, bolelo to, ale nevěděla jsem, co to znamená.
„No, ta Veronica je teď u nás pořád. Carlisle uvažuje, že se Willa zeptá, jestli… No, však víš, jestli neodejde, ale je mu to blbé. Nemůže ho vyhodit.“
Edward si ztrápeně položil ruce na stůl a povzdechl si. Hypnotizovala jsem ty bledé ruce pohledem a nejvíc jsem toužila dotknout se ho… Ale věděla jsem, že ucukne, jako vždycky.
„Dáš si… Nedáš si čaj,“ zamumlala jsem, když mi došlo, co jsem to plácla za blbost. Edward se usmál a pak hbitě vstal.
„Měl bych jít. Jasper potřebuje na lov a já jsem se nabídl…“
„Jo, jasně, jen běž.“ Usmála jsem se, i když srdce mi pukalo. „Nemáš nařízeno, že tu máš být.“
„Ale ano,“ zašeptal Edward, „moje srdce mi to nařizuje.“ Pak se otočil a beze slova zmizel zadními dveřmi.
Ta noha už tolik nebolela. Klidně jsem mohla jít ven sama. Nemusel mě doprovázet. Ale samozřejmě jsem byla ráda, že je se mnou.
Podívala jsem se na jeho ruku, která volně visela jen kousek od mé. Smutně jsem si povzdechla a jeho zvědavý pohled ignorovala.
„Je tu krásně, viď?“ zašeptal. Přikývla jsem, ale co byla krása rozkvetlé louky v porovnání s ním? Zastavil se a já ho napodobila.
„Je mi to líto,“ zašeptal náhle. Dívala jsem se do země, na moji nohu v ortéze. Nechtěla jsem se mu dívat do tváře, když v ní bude jen smutek a rozpačitost.
„Co se všechno stalo. Kvůli mně. Nemusela jsi…“ O čem to mluví?
Zmateně jsem zvedla hlavu a zírala přímo do černých očí mého manžela.
„Pořád mě miluješ, Bello. Přiznej si to.“
Otevřela jsem oči.
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 21:
Ježiši! Božé! Moc krásná kapča, ale co takové konce? Doufám, že brzo přidáš další, ale snad to nebude poslední! Tuhle povídku mám moc ráda. Proč je tam tak málo Veroniky? Hmm?
Tak honem přidej další!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!