Dokázala jsem to. Vážně jsem to dokázala. Už mi zbývá jen pár krůčků a budu s ním.
03.11.2011 (15:30) • Zombichlerka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1681×
Bez mrknutí oka zkoumal mou ruku a nepatrně se mračil. Nejspíš si nevšiml, jak se celá třesu. Přesvědčovala jsem se, že se musím uklidnit, ale… Copak to šlo?
Bylo mi to jasné. Je… Je to upír. Právě přede mnou stojí upír… Ale ať jsem se do jeho obličeje dívala sebevíc, neviděla jsem kromě omračující krásy a bledosti nic.
Žádná krvežíznivost, žádná bolest.
Byl… Odolný?
„Co jste dělala, slečno…,“ nakoukl do složky, „Swanová. Rána je velmi hluboká a čistá…“
Vtom se na mě podíval. Jeho oči byly zlaté. Zamračila jsem se a zmateně mu do těch topazů zírala. Neměly by být červené?
„Slečno,“ usmál se takovým způsobem, jakoby si myslel, že mám i něco s hlavou.
„Já...“ Sklopila jsem pohled k zraněné dlani. Mělo mi dojít, že to pozná. Je to doktor. Než jsem ale mohla cokoliv říct, zamumlal: „Ubližujete si?“
„Ne!“ vyhrkla jsem. Kruci, proč každý dojde k takovému závěru? On ale nevypadal moc přesvědčeně.
„Já-já jsem dělala snídani, trochu jsem se zasnila a pak najednou – au!“ Rozhodila jsem ruce a pokoušela se být přesvědčivá.
„Dobrá.“ Pořád nevypadal přesvědčeně. Zasunul se ke stolu, zatímco mi sestra zavazovala ruku.
„To je krásný prstýnek,“ řekla najednou. Sklopila jsem pohled na svůj prsteníček a plaše se usmála.
Bylo lepší, když si lidé mysleli, že jsem stále slečna. Nechtěla jsem na sebe upozorňovat, a tak jsem si vzala zpět své staré příjmení.
Teď jsem byla Isabella Swanová. Slečna.
Neodpověděla jsem, nechala jsem ji, ať si mi hraje s rukou a stále zírala na upíra v bílém plášti.
Když jsem si sedala do auta, jasně jsem cítila, jak se ve mně probouzí triumf. Našla jsem upíra, který za vše může, teď už stačí najít jeho „rodinu“. Tam bude i… On. Wille, už jsem blízko!
Přijela jsem pozdě. Dům nebyl ve tmě skoro vidět, nesvítilo se. Že by Robert už spal? Vystoupala jsem tři schůdky a vzala za kliku.
Bylo zamčeno?
Nevěřícně jsem se začala přehrabovat v kabelce. Jakto, že není tak pozdě doma? Nestalo se mu něco? Nebo… Možná jen zapomněl a zamknul se, i když já jsem pořád pryč…
Odemkla jsem a vešla do tmavé chodby. Zašátrala jsem po vypínači. Cvakla jsem, ale místnost zůstala tmavá.
Zběsile jsem vypínačem cvakala pořád dokola, ale nic se nestalo.
„No, to je výborný.“ Hodila jsem tašku na gauč, který jediný jsem v té tmě viděla a opřela jsem se o zeď, abych si mohla sundat boty.
S žuchnutím dopadly na zem a já je nechala tam, kde byly. Pomalu jsem se plahočila ke schodům, když se světla najednou rozsvítila. Zmateně jsem se zastavila a zaklonila hlavu.
Asi nějak blbnou pojistky, pomyslela jsem si, když jsem tak zírala do oslepujícího světla.
Najednou jsem uslyšela zarachocení. Škubla jsem sebou směrem, odkud jsem si myslela, že to vyšlo.
Chvíli jsem s divoce rozbušeným srdcem zírala do rohu místnosti a pak prudce vydechla.
„Robert se nezmínil, že tu má myši.“ Přesvědčit samu sebe, že je všechno v pořádku.
To je nejdůležitější.
Světla zablikotala a znovu zhasla. Ale ne úplně. V pokoji bylo šero, takže jsem trochu viděla, to bylo dobré.
Otočila jsem se zpět ke schodům.
Krev mi ztuhla v žilách.
Naproti mně stály dvě tmavé siluety.
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 6:
Jsem napnutá jako dráty od elektriky! Super a moc se těším na další!
ÁÁÁÁáá! Tak to si ze mě děláš...! Musíš to takhle ukončovat? Vrrr!
Jinak byla kapča užasná!
Doufám, že brzy přidáš další, abych na tebe nemusela být naštvaná, že jsi to ukončila v tom nejlepším! Tak rychle další!
Nejsou to Volturiovy?
Doufám v brzké pokráčko. Zajímá mě kdo jsou zač.
som zvedavá, kto to je, dúfam, že jej neublížia
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!