A je to tady. Uvěří mi? Bude si myslet, že jsem blázen?
10.11.2011 (07:30) • Zombichlerka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1578×
„Roberte!“
Vrazila jsem do jeho pokoje jako velká voda. Byl tam, ležel na posteli a mě zaplavila úleva. Téměř okamžitě se ale dostavil děs. Nehýbal se, byl bledý a vypadalo to, že nedýchá…
„Roberte!“ zakřičela jsem už po několikáté. Klekla jsem si na zem k jeho posteli a bezmyšlenkovitě jím zatřásla. Pořád se nehýbal a moje srdce vynechávalo údery.
Pak se mu zatřásly rty.
„Roberte!“ zašeptala jsem. Ruce mi vylétly, jak jsem mu chytla hlavu. Víčka se mu ještě párkrát zatřepotaly, pak se otevřely.
„Panebože,“ vydechla jsem, když na mě upřel své modré oči. Pustila jsem ho a zhroutila jsem se na zem.
„Já se tak bála.“
On se mezitím posadil a vypadal zmateně. Několikrát se mě zeptal, co se stalo, ale já byla moc v šoku, abych mu odpověděla.
Pomohla jsem mu dolů do kuchyně a roztřesenýma rukama se pokoušela uvařit čaj. Moc mi to nešlo, ale Robert byl myšlenkami jinde. Po dlouhé chvíli, kterou jsem strávila litím rumu do dvou hrnků, jsem zamumlala: „Někdo tu byl…“
Víčko od rumu mi vypadlo z rukou a s cinknutím dopadlo do dřezu. Bála jsem se otočit, aby mi z tváře nevyčetl, jak hrozně se bojím.
Ale on si mé mlčení vyložil jinak. „Vážně. Jsem si jistý, že jsem někoho viděl, než jsem omdlel… Ale myslím…“
Konečně jsem se otočila. Viděla jsem, jak si ohmatává temeno hlavy, když jsem před něj stavěla hrnek.
„Myslím, že mě někdo praštil,“ zašeptal. Vzhlédl, aby mi viděl do tváře a jeho modré oči spustily stavidla. Už jsem déle nemohla lhát. Potřebovala jsem to někomu říct, vypovědět všechno, co jsem udělala, všechno o mém strachu…
Tak jsem se posadila naproti němu a začala vyprávět. Vydolovat všechny vzpomínky bylo těžké, ale přinutila jsem se potlačit bolest ze ztráty, abych dokázala vypovědět úplně všechno…
Hodiny na stěně ukazovaly jedenáct hodin a osmnáct minut. Stále nebyl doma. Já jsem dokázala jen strnule sedět na pohovce, nohy skrčené, s černými myšlenkami.
Už několik dnů se choval divně, od té doby, co k nim do nemocnice nastoupil ten nový doktor, ale nikdy mi nic nechtěl říct. Vždycky nad tím jen mávl rukou a řekl, že si o to promluvíme později. A teď dokonce začal chodit domů, jen aby se vyspal. Někdy ani to ne.
Chtěla jsem potlačit ty myšlenky, které na mě řvaly, že jsem pitomá, když nepoznám, že mi zahýbá manžel. Jenže já tomu nechtěla uvěřit. Chtěla jsem věřit tomu, že má jen problémy v práci, že…že… že nemá milenku…
V otevřených dveřích od ložnice jsem viděla nějaký stín. Zůstala jsem na tom místě očima, jako přimražená, snažíc si namluvit, že je to jen záclona nebo…
Moje povaha se opět projevila.
Vyskočila jsem z pohovky a cestou ze stolu vzala prázdnou sklenku od vína. Vběhla jsem do tmavé ložnice, zmáčkla světlo a otáčela se všude možně, ale nic jsem neviděla.
Vydechla jsem si a s nadávkami na mou osobu jsem se chtěla znovu odebrat do obýváku. Pak jsem si všimla sametové obálky na nočním stolku…
„Bylo tam naspané, že Willa už nikdy neuvidím. Že na něj mám zapomenout, že je to pro mé bezpečí… Ale já jsem to nedokázala… Pátrala jsem, používala známostí, které jsem měla a pak… Pak jsem zkontaktovala jednoho známého z vysoké, on… On byl tak trochu blázen do všech nadpřirozených věcí a hlavně… hlavně do… upírů.“
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 9:
Fantazie!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Fakt bomba, jen škoda, že moje slovní zásoba není tak bohatá na to, abych ti tady mohla napsat koment, který by opravdu vyjádřil všechny moje pocity z této kapitolky! Opravdu se mi tvé psaní moc líbí a nepřestávej psát další kapitoly!!!
Juchůů, už je další kapča! Fakt nechápu jak to děláš - že píšeš tak rychle! Ale jsem za to nevýslovně ráda, protože tohle je naprosto dokonalá povídka a já jsem ráda, že si můžu tak často přečíst další kapču. Jsem zvědavá jakým směrem se to vyvine dál. Už se moc těším na další! takže taky doufám, že to bude co nejdřív. Tleskám ti, protože máš úžasný talent!
Veľmi pekné naozaj super
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!