Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená láska 1. Kaptola

01.11.2009 (07:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3813×

Vzbudil mě pláč mé dcerky, už po kolikáté dnes? Vstala jsem a šla za Amy, za mým sluníčkem, které jsem dostala. Ležela v posteli a plakala, sehnula jsem se pro ni.

„Copak se děje? Že bys měla zase hlad?“ Promluvila jsem na ni a šla do kuchyně. Uvařila jsem jí mléko a nakrmila ji. Amy se napapala a usmála se na mě. Její hnědé oči se rozzářily spokojeností, usmála jsem se na ni a šla ji uložit.

Lehla jsem si do postele a vzpomínala na svou lásku, se kterou mám poklad, aniž by to tušil. Milovala jsem ho jako nikoho předtím. Byli jsme spolu jen pár měsíců, ale i tak nic podobného jsem k nikomu jinému necítila.

Henry byl užasný kluk, znali jsme se už od dětství. Moje máma se seznámila s jeho rodinou, když nastoupila u nich v práci, a poté jsme společně jezdili na dovolenou, byli jsme nerozlučná dvojice. Nikdo se proto nedivil, že jsme se dali dohromady. Vše bylo super až do dne, kdy jsem se dozvěděla, že mě podvedl s mou nejlepší kamarádkou, to mě odrovnalo. Nikdy jsem si nemyslela, že mi tohle udělají. Poté jsem se na něj nemohla ani podívat, ti dva mi ublížili a já jsem se s Henrym rozešla, aniž by věděl, že pod srdcem nosím jeho dítě. Naše dítě, které nikdy nepozná svého otce.

Ráno jsem vstala a šla pro Amy, nakrmila a přebalila jsem ji. Máma ještě spala, za chvíli budu muset do školy. Amy se mi narodila, když mi bylo šestnáct, vím, že je to brzo, ale já jsem ji nedokázala dát pryč, milovala jsem ji, už když jsem ji čekala.

Šla jsem vzbudit mámu a uvařila jsem jí kávu, díky ní jsem mohla dál pokračovat na střední v invidualním studiu. Byly jsme samy, máma se s tátou rozvedla, když jsem byla malá, já jsem za ním každé léto jezdila na 14 dní do Forks. Charlieho jsem měla opravdu ráda, když jsem porodila Amy, tak přiletěl a byl šťastný, když uviděl svou vnučku. Ani jeden mi nevyčítal, že jsem si ji nechala, ba naopak byli rádi.

„Bello, měla bys vyrazit,“ řekla máma, jakmile vstoupila do kuchyně, vzala si kávu a sedla si k malé.

„Už jdu,“ políbila jsem malou na rozloučenou.

Škola proběhla jako vždycky v klidu, sice mám malé dítě, ale učení zvládám. Přišla jsem domů a máma šla do práce, pracuje jako asistentka. Díky mému invuiduálu se můžeme střídat, takže to vše zvládáme. Máma odešla jako vždy na odpolední a já šla s malou ven. Měly jsme oblíbený park, kam jsme společně chodily.

Večer jsme se s malou vrátily, vykoupala jsem ji, nakrmila, přečetla pohádku a uspala. Čekala jsem na mámu, která se měla vrátit za dvě hodiny, uvařila jsem nám večeři a dělala úkoly.

Zazvonil zvonek, to mě překvapilo, nikoho jsem totiž nečekala. Otevřela jsem dveře a tam stáli dva policisté.

„Bella Swan?“ Ptal se mě jeden.

„Ano,“ odpověděla jsem potichu, věděla jsem, že se něco stalo a že to nebude nic dobrého.

„Je mi líto, ale musím vám oznámit nepříjemnou zprávu, můžeme dovnitř?“ Ptal se druhý, automaticky jsem ustoupila a šla do obýváku, posadila jsem se do křesla a čekala.

„Vaše matka dnes měla autonehodu, bohužel to nepřežila,“ řekl jeden a já se rozplakala. Bolest nad ztrátou mojí milované maminky mě srážela na kolena. Uslyšela jsem malou, jak se rozplakala, podívala jsem se na policisty a odešla pro malou. Tiskla jsem ji k sobě.

„Pššt, to bude dobré,“ konejšila jsem jak ji tak i sebe, věděla jsem, že už nikdy nebude nic jako dřív, ba naopak vše se tímto okamžikem mění. Sešla jsem zpět, kde jsem nechala policisty.

„Omlouvám se, vím, že na to není vhodná chvíle, ale potřebovali bychom identifikovat tělo,“ řekl jeden.

„Já vím,“ odpověděla jsem s bolestí v hlase. Oblékla jsem malou a na sebe jsem si vzala bundu. Policisté mi otevřeli dveře a nastoupila jsem do jejich auta. Nechala jsem se odvézt na policejní stanici, přičemž jsem celou dobu držela malou v náručí a tiskla ji pevně k sobě. Díky ní jsem se nezhroutila a místo toho jsem statečně šla do márnice.

„Dobrý večer,“ pozdravil mě zřízenec, jen jsem na něj kývla. Pro mě dnešní večer není dobrý. Vešla jsem do místnosti s chladícími boxy. Policista, co mě doprovázel, se na mě podíval s otázkou očích a já jen kývla na znamení souhlasu. Přešel k jednomu boxu a otevřel ho, vytáhl z něj lehátko. Odkryl bílé plátno, dívala jsem se do mrtvolné tváře mé matky. Silou vůle jsem zatlačila slzy.

„Ano, to je ona“ řekla jsem potichu a vypadla pryč z místnosti.

Sesunula jsem se na lavici, malou jsem pořád držela a tiše jsem vzlykala. Nemohla jsem tomu uvěřit, opravdu jsem tu zůstala sama, moje maminka je mrtvá. Policista mi dal ruku na rameno, zvedla jsem k němu hlavu.

„Omlouvám se, ale potřebuji, abyste si vyzvedla matčiny věci, a potřeboval bych kontakt na vašeho otce,“ řekl.

„Jistě,“ vzala jsem mobil, našla Charlieho telefonní číslo a nadiktovala jsem mu ho.

„Děkuji, někdo vás odveze domů,“ řekl a já si šla pro maminčiny věci. Podepsala jsem převzetí a vyšla jsem ven na čistý vzduch, kde už na mě u svého auta čekal další policista, který mě i s malou odvezl domů.

Pomalu, tak abych neprobudila Amy, jsem otevřela dveře a šla ji uložit. Políbila jsem ji na tvář a šla do máminý ložnice, kde jsem si lehla na postel, stočila se do klubíčka a nechala slzy, aby se mi kutálely po tváři. Vzpomínala jsem na svou maminku, kterou už nikdy neuvidím.

„Bello, zlatíčko co se ti stalo?“  ptala se mě máma, když jsem se vrátila domů.

„Henry mě podvedl s Dianou,“ řekla jsem, cítila jsem, jak se mi kutálejí slzy po tváři, nechala jsem jim volný průběh, objala jsem mámu a plakala jí na rameni.

„Bello, to bude dobrý,“ konejšila mě a při tom mě hladila po vlasech.

„Mami, já ti musím ještě něco říct.“ Začala jsem pomalu, nevěděla jsem, jak jí mám oznámit, že jsem dnes zjistila, že čekám dítě. Máma se na mě usmála.

„Nemyslím, jsi těhotná,“ řekla s úsměvem a já ztuhla šokem.

„Jak… jak to víš?“ ptala jsem se vyděšeně.

„Našla jsem ten test, neboj my to spolu zvládneme.“ Objala mě.

„Mami já… Já si to chci nechat,“ zašeptala jsem potichu.

„Já vím, beruško, nenechám tě v tom samotnou,“ řekla mi a já jsem se na ní usmála.

S mámou jsem šla potom i na gynekologii, kde mi potvrdili, že jsem ve druhém měsíci. Máma i já jsme se strašně těšily. Náš byt nebyl velký, proto jsme si našly malý domek na předměstí, aby malé mělo svoje království. Bála jsem se, že to nezvládnu, ale u mámy jsem měla velkou podporu, chodila se mnou na prohlídky, připravily jsme společně dětský pokojíček v bílo-žluté kombinaci a ani jedna z nás nechtěla vědět, co se mi narodí.

Měsíce utíkaly jako voda a já se připravovala na porod. Měla jsem ohromný strach, ale máma mě uklidňovala. Porod proběhl bez problémů, máma byla u toho a táta měl přijet co nevidět. Narodila se mi dcera a já jí dala jméno Amy.

Shrnutí >>

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená láska 1. Kaptola: