Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená láska 19. kapitola

20.04.2010 (22:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2257×

Ráno, když jsem se probudila, Edward vedle mě nebyl, zamračila jsem se a odešla jsem do koupelny, udělala ranní očistu, oblékla jsem se a šla dolů na snídani. Esmé jako každé ráno seděla u malé a sledovala, jak se sama krmí.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem a políbila malou na temeno hlavy, Esmé okamžitě byla na nohách a nesla mi snídaní ke stolu.

„Dobré,“ usmála se.

„Esmé, víš, že tohle nemusíš,“ řekla jsem s úsměvem a posadila jsem se.

„A ty víš, že to dělám ráda,“ řekla a posadila se se mnou, pokývla jsem hlavou a podívala se na malou, už za tři dny jí bude rok. Usmála jsem se pro sebe, měla bych vyrazit na nákupy, pomyslela jsem si.

„To je ovšem skvělý nápad, Bello,“ řekla Alice, která se objevila ve dveřích, jako vždy okouzlující a se širokým úsměvem. Protočila jsem oči v sloup.

„Nic jsem neplánovala,“ ušklíbla jsem se, ač jsem věděla, že tohle nevyhraju.

„To je jedno, pomyslela jsi a to mi stačí, stejně musíme zajet do Seattlu, abych nakoupila vše potřebné na oslavu,“ řekla Alice se širokým úsměvem.

„Kdy?“ ptala jsem se rezignovaně.

„Dneska, do školy nemůžeme, protože bude svítit slunce, ale v nákupním středisku nebude,“ ušklíbla se. Zavrtěla jsem hlavou, podívala jsem se na Amy a ta mi pohled opětovala.

„Esmé?“ zeptala jsem se.

„Jistě, drahoušku,“ usmála se a odpověděla na nevyřčenou otázku, dál jsem snídala. Alice odtančila, bůh ví kam, asi si naplánovat, jak mě zabije, problesklo mi hlavou a já se musela pousmát. Posnídala jsem a šla umýt misku. Amy, která právě také dosnídala, ke mně natáhla ručičky, vyndala jsem ji ze stoličky a políbila ji na tvář.

„Tak, Bello,“ slyšela jsem Alice, jak křičí.

„Ach jo, buď hodná Amy, maminka se za chvíli vrátí,“ řekla jsem a políbila ji.

„Pá pá,“ řekla, když jsem ji předávala Esmé. Chtěla jsem se zeptat, kde je Edward, ale Alice se objevila v kuchyni a táhla mě k autu.

„Ahoj!“ křikla jsem ještě naposledy.

„Alice,“ řekla jsem naštvaně.

„Edward jel s Emmettem a s Rose na lov,“ odpověděla mi na otázku, kterou jsem chtěla původně položit Esmé. „Vrátí se odpoledne,“ pokračovala dál a nastartovala auto. Ani jsem nestačila zareagovat a už jsme vyjížděly na příjezdovou cestu.

„Aha,“ zamumlala jsem potichu, Alice se na mě usmála, řítila se šílenou rychlostí, už dávno mi to nevadilo, zvykla jsem si na rychlost a věřila jsem Alice.

Do Seattlu jsme se dostaly za hodinu, sice je to daleko, ale díky dvouset kilometrové rychlosti to není tak hrozná cesta. Alice šveholila o všem možném, co koupí na oslavu, jaký dort by si představovala, výzdobu, dárky…

Byla jsem ráda, že jsme zastavily v podzemní garáži, Alice měla pravdu, slunce svítilo. Vystoupily jsme z auta a nastoupily do výtahu.

„Tak co nejdřív?“ ptala jsem se.

Alice se usmála a jen pokrčila rameny, zmáčkla tlačítko příslušného patra. Jakmile jsme vystoupily z výtahu, vzala mě za ruku a táhla do luxusního obchůdku se spodním prádlem.

„Alice?“ pozvedla jsem obočí.

„Bello, dnes je to v mé režii, tak nevyšiluj, tohle bude rychlé, pak se budeme věnovat Amy, kdybych se tě zeptala, tak bych tě sem potom stejně nedostala,“ odpovídala mi a táhla mě do kabinky, rezignovala jsem a zalezla dovnitř. Alice po mně házela jednu soupravu po druhé, noční košilky tak vyzývavé, až jsem se styděla si je obléknout.

„Uvidíš,“ řekla tajemně a zase zmizela mezi regály. Zkoušela jsem si poctivě každou věc, co mi dala, sice jsem přesně nerozuměla proč, když vystihla přesně mojí velikost. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, a zkoumala oblečení, které víc odhalovalo, než zakrývalo. Uvědomila jsem si, proč mě to nutí zkoušet, přejížděla jsem se od tváře, k dekoltu, přes břicho až k nohám a zase nazpět. Tak jestli ani tohle nepomůže, pomyslela jsem si spokojeně.

„Aha, děkuju,“ řekla jsem potichu, ale věděla jsem, že Alice mě slyší. Převlékla jsem se do svého oblečení a vyšla ven z kabinky.

„Nemáš zač,“ usmála se na mě, zaplatily jsme a vyjely výtahem do dalšího obchodu. To bylo hračkářství, tam mě zanechala a sama šla jinam. Procházela jsem se kouzelným hračkářstvím a přemýšlela, co malé koupit. Procházela jsem regály, tolik krásných věci a já se nemohla rozhodnout. Nešlo o to, že bych neměla dost peněz, Alice mi vnutila kreditku, než jsme se rozdělily, ale bylo toho tolik…

Nakonec jsem se rozhodla, vzala jsem kočárek s panenkou, který jistě užije, pár plyšáků, rozvíjející želvičku s kostičky a zvuky zvířat. Nevěděla jsem, jak jsou na tom ostatní, ale jistě jim Alice řekne, co jsme koupily. Když jsem si vybrala, šla jsem k pokladně a zaplatila. Vyšla jsem před hračkářství a do oka mi padla reklama na zlatnictví. Zašla jsem do něj a uviděla nádherný řetízek s medailónkem ve tvaru slunce, na přední straně měl sluneční paprsky. Medailón byl větší, a když jsem ho otevřela, bylo v něm místo pro dvě fotografie, usmála jsem se. Přesně jsem věděla, jaké fotografie dám do medailónku. Po zaplacení jsem se šla posadit do kavárny, kde jsem si objednala kávu.

Alice dorazila pár minut po mně. „Medailónek je krásný,“ řekla, jakmile se posadila naproti mně.

„Děkuji, moc se mi líbí,“ řekla jsem, číšník přišel s mojí objednávkou a málem mu vypadly oči, jak zíral na Alice. Neubránila jsem se a potichu jsem se zasmála.

„Dá-Dáte si něco?“ optal se rudý, jak rak.

„Ne, děkuji,“ opáčila Alice a postavila se. „Já jdu pokračovat,“ usmála se na mě.

„Kde tě najdu?“ zeptala jsem se.

„Já najdu tebe,“ zašklebila se a odtančila z kavárny.

„Ehm… promiňte, ale mohl bych se…“ vysoukal ze sebe číšník, otočila jsem k němu svůj zrak, pousmála jsem se.

„Ne, není to vhodné a má přítele,“ uvedla jsem na pravou míru. Číšník odešel viditelně zklamán, uchechtla jsem se, dopila kávu, zaplatila jsem a vyšla ven, za chvilku u mě stála Alice v rukách plno tašek.

„Můžeme jet domů?“ optala jsem, chtěla jsem být s Amy a s Edwardem.

„Jasně, pojedeme, snad mám vše,“ zahlaholila vesele.

V autě panovalo příjemné ticho, nemusela jsem mluvit, neměla jsem to zapotřebí, spíš jsem přemýšlela, kam jsem schovala fotku maminky a tatínka.

„Máš ji v krabici v šatně,“ řekla Alice.

„Díky,“ usmála jsem se na ni. Dojely jsme před dům, z domu se linula krásná skladba, moje skladba, Edward mě vítal doma. Usmála jsem se, vzala nějaké tašky a chtěla jít domů.

„Nech je být, kluci je vezmou,“ řekla Alice, pokrčila jsem rameny a vešla do domu bez nich.

Edward seděl s malou na klíně u piana a hrál, oba se otočili, aby mě přivítali.

„Máma,“ vykřikla Amy.

„Vítej doma, lásko,“ usmál se na mě Edward. Přišla jsem k nim a malou si vzala do náručí, líbla ji na tvář a Edwardovyi vtiskla polibek do vlasů.

„Ahoj, jak pak jsi se měla?“ usmála jsem se na Amy, ta se široce usmála.

„Edí hlál, já taky,“ řekla se širokým úsměvem, rozesmála jsem se.

„Ty jsi šikovná,“ políbila jsem ji, podívala se na Edwarda, ten vstal a objal nás.

„Ano, je velmi vnímavá, to má po mamince," usmál se na mě, zakroutila jsem hlavou a položila Amy na zem. Alice s Jasperem zatím přinesli tašky dovnitř.

„To jsi zase vykoupila obchoďák?“ slyšela jsem Emma, jak vykřikl ze zahrady. Alice nereagovala, přeběhla obývák a vystoupala do patra.

„Jsem rád, že jsi to přežila,“ usmál se na mě Edward, políbil mě lehce na rty a jen je lehce přejel jazykem, zachvěla jsem se. Odtáhl se ode mě, zamračila jsem se, kdežto on se zasmál.

„Provokuješ?“ pozvedla jsem obočí v očích jiskřičky.

„Trošku,“ opáčil a nevinně se usmál. Zakroutila jsem hlavou a šla do kuchyně.

„Jedla Amy něco?“ optala jsem se tak všeobecně.

„Před chvíli měla večeři,“ přišla mi odpověď seshora, to byla Esmé. Zamrkala jsem překvapením, podívala se na hodiny, bylo sedm večer.

„Sakra,“ vydechla jsem překvapeně. „Amy půjdeme se koupat,“ křikla jsem a šla pro ni.

Vykoupala jsem ji, uložila do postýlky, vzala její oblíbenou knížku a četla jí. Když usnula, přikryla jsem ji, líbla na čelo a šla do svého pokoje.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená láska 19. kapitola: