Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená Láska 3. Kapitola

06.11.2009 (18:45) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2520×

Ve  Forks jsme byli za hodinu, celou cestu jsem poslouchala malou, jak si žvatlala v autosedačce. Cestou do města jsme s tátou nemluvili, neměli jsme o čem. Teď se vše změní, jen doufám že k lepšímu. Zastavili jsme před tátovým domem, za tu dobu, co jsem tu nebyla, se tu nic nezměnilo.

„Charlie.“ přivítal nás mladý kluk, co vycházel ze dveří.

„Jacobe,  jak vám to jde?“ ptal se táta, ano už jsem si vzpomněla. S ním jsem si hrála v La Push, když jsem ještě s tátou jezdívala na ryby. To mi bylo deset let, co jsem jela naposledy.

„Ahoj.“ pozdravila jsem ho, když jsem vyndala malou ze sedačky.

„Ahoj Bello, máš krásnou dceru.“ usmál se na mě Jacob.

„Děkuji.“ usmála jsem se na něj a vešla jsem do domu, kde se nic nezměnilo. Malá hala zůstala stejně malá, a kuchyňka s obývákem zůstaly na svém místě.

„Budeš mít pokoj s Amy, než se přistaví další místnost.“ řekl táta, překvapeně jsem se ne něj podívala.

„Ale tati…“ začala jsem protestovat, ale nenechal mě domluvit.

„Bello, Amy bude potřebovat svoje království, stejně jako ty svůj klid. Prostě se v přízemí přistaví jeden pokoj, tam se přestěhuji já. A ty s malou budete mít horní patro.“ řekl pevným tónem, který nepřipouštěl námitky.

„Když myslíš.“ řekla jsem a odešla do svého pokoje. I ten se moc nezměnil, jen tu přibyla postýlka pro Amy. Nakonec měl táta pravdu, za chvíli by jsme sem nevešly.

Vybalila jsem věci, co jsme si přivezly. Amy se zatím batolila po zemi a zkoumala náš nový domov. Vypadala, jako že se jí tu líbí, její oči byly rozzářené a zvědavé. Bylo roztomilé ji sledovat.

„Bello,“ křikl na mě táta ze zdola.

„Už jdu.“ odpověděla jsem, vzala jsem Amy do náruče a šla za otcem, který byl v kuchyni.

„Potřebujeme na nákup, nechceš jet ty? Já nevím, co malá potřebuje,“ navrhl.

„Dobře, a pohlídáš ji?“ zeptala jsem se a zároveň jsem mu ji podávala, vzal si ji do náruče.

Do obchodu to nebylo daleko, vzala jsem si košík a procházela regály. Obchod to nebyl velký, ale základní věci jsem tu našla, ale pro dětskou kosmetiku budu muset zajet do většího města. Nakoupila jsem potraviny a pro malou jsem vzala její výživu. Ještě jsem se dívala po rámečku na fotografie, chtěla jsem si dát k posteli maminku.

Ozvala se rána, lekla jsem se a narazila jsem košíkem do kluka. Jeho tvář byla ta nejkrásnější, co jsem kdy viděla, jeho bronzové vlasy v ležérním účesu jen podtrhovaly jeho bledou pokožku, podívala jsem se do jeho očí, byly černé jako ta nejtemnější noc.

„Promiň, nedívala jsem se, kam jedu.“ omlouvala jsem se mu.

„Dobrý.“ procedil mezi zuby a zmizel. Dívala jsem se na jeho záda, jak se vzdalují a překvapeně jsem zamrkala nad nepřátelským hlasem. Zavrtěla jsem hlavou a šla k pokladně. Nebylo tu mnoho lidí, ale i přesto jsem se necítila dobře, všichni na mě civěli. Vypadla jsem do auta a úlevně jsem si oddychla. Byla jsem ráda, že jsem odtamtud vypadla, nemám ráda přehnanou pozornost. Nastartovala jsem motor, rozhlídla jsem se a uviděla toho divného kluka, jak mě upřeně pozoruje. Jeho pohled byl zkoumavý, jako kdyby se mi snažil dostat do hlavy, zakroutila jsem hlavou a vyrazila domů.

Celou cestu domů jsem měla nepříjemný pocit, jako kdyby mě někdo sledoval, ale žádné auto jsem za sebou neviděla. Nechápala jsem, kde se ve mně vzal ten pocit.

„Začínám bláznit.“ řekla jsem si pro sebe, zaparkovala jsem před domem, zatímco táta vyšel na verandu a pomohl mi s taškami. Amy byla ve své ohrádce a spokojeně si žvatlala.

„Udělám nám večeři.“ řekla jsem a šla do kuchyně. Koupila jsem v obchodě kuře, to jsem teď naporcovala, stehna jsem dala upéct a prsíčka jsem dala vařit pro Amy. Co se mi malá narodila, tak mě strašně baví vařit, protože při něm relaxuji.

Po večeři jsem šla vykoupat Amy a poté jsem jí přečetla pohádku, za chvíli usnula. Šla jsem dolů za Charliem.

„Tati, měli bychom se domluvit, jak vše zorganizujeme.“ řekla jsem a sedla si na pohovku vedle něj.

„Přemýšlel jsem o tom a myslím, že nejlepší bude, když nastoupíš do školy od příštího týdne. A co se týče malé, tak není problém se domluvit na okresku tak, aby to vyhovovalo mně i tobě. Škola nám jistě také vyjde vstříc. Co kdyby ses zítra jela přihlásit a domluvila by ses s nimi na individuálu jako ve Phoenixu?“ ptal se mě táta a já přikývla na znamení souhlasu.  Byl to dobrý plán, takhle bychom to mohli všechno zvládnout.

V noci jsem špatně spala, pořád se mi zdálo o mamince a nebyly to hezké sny. Viděla jsem ji, jak leží mrtvá na pitevním stole, vzbudila jsem se vždy zpocená. K ránu jsem upadla do klidného spánku, kdy se mi konečně nic nezdálo.

Ráno jsem se postarala o malou a nechala ji Charliemu. Jako děda se skvěle osvědčil, malá ho zbožňuje a to je dobře. Ke škole jsem dojela, když už vyučování probíhalo, což mi vyhovovalo. Šla jsem do přijímací kanceláře.

„Dobrý den, jmenuji se Isabella Swan a ráda bych se přihlásila na vaši školu.“

„Och zajisté, tady vyplňte papíry.“ řekla žena ve středních letech s červenými vlasy.

„Mohla bych mluvit s ředitelem?“ zeptala jsem se a ona se na mě překvapeně podívala.

„Jistě, posaďte se, pan Dorf přijde za chvíli.“ Usmála se, ale zároveň mě zkoumala pohledem. Musela jsem se pousmát, jak jsou ty lidi zvědaví.

Otevřely se dveře kanceláře, otočila jsem se, abych se podívala, kdo to vstoupil a uviděla jsem toho kluka z obchodu, překvapeně na mě hleděl.

„Edwarde, potřebuješ něco?“ ptala se žena za přepážkou a on jí konečně věnoval pozornost.

„Ano, potřeboval bych se omluvit z dnešní hodiny Biologie.“ promluvil, jeho hlas byl jako nejkrásnější melodie, co jsem kdy slyšela a moje srdce se rozbušilo jako o závod. Podíval se na mě a na tváři měl lehký úsměv, jako kdyby slyšel zběsilý tlukot mého srdce, což ale není možné.

„A jaký máš důvod k nepřítomnosti?“ zeptala se ho.

„Musím na kontrolu.“ odpověděl pohotově.

„Dobře, omluvím tě.“

„Děkuji vám.“ usmál se na ní a odešel z kanceláře, byla jsem zmatená svou reakcí na jeho hlas, tohle se mi ještě nikdy nestalo. Ani u Henryho. Zatřepala jsem hlavou, abych toho kluka, Edwarda, vyhnala z hlavy.

Ředitel za chvíli dorazil, přijal mě a já jsem se s ním domluvila na invidualním plánu mého studia. Nastoupit mám v pondělí, což mi vyhovuje. Doma na mě už čekal Charlie a vypadal, že je rád, že jsem doma.

„Ahoj.“ pozdravila jsem ho a šla políbit malou.

„Jsem rád, že jsi doma. Volali mi ze stanice, že mě tam potřebují. Vrátím se večer.“ řekl a odešel, musela jsem se pousmát. Nevím, jak to budeme zvládat, když je táta policejní náčelník.

„Pa – pu.“ zažvatlala Amy, šla jsem do kuchyně a dala jí svačinu, na kterou byl čas. Po zbytek dne jsem vybalovala věci a snažila se vymyslet, kam všechno dám. Moc prostoru tu nebylo, už aby byl přistavený ten pokoj.

Odpoledne jsem vzala malou na procházku, šly jsme se jen projít po okolí, bylo deštivo jako vždycky tady v tomto městě. Procházela jsem se po ulicích a nakukovala do výloh, abych nějak zabila čas. Potkala jsem pár mladých lidí a ty mě zvědavě pozorovali, nejspíš noví spolužáci, napadlo mě, ale nechtěla jsem se z nikým seznamovat. Domů jsme přišly, když se začalo stmívat.

<< Shrnutí >>

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená Láska 3. Kapitola: