Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená láska 8. Kapitola

24.11.2009 (21:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2059×

Ráno jsem se probudila čilá a odpočinutá, sestra mě přišla zkontrolovat, když viděla, že mi je lépe, usmála se

„Doktor Cullen vás přijde vyšetřit za chvíli, pokud bude vše v pořádku, měli bychom vás dnes propustit.“ Usmála se a odešla z pokoje. Za nedlouho přišel Carlisle.

„Dobré ráno, jak se cítíš?“ ptal se s úsměvem na rtech, úsměv jsem mu oplatila.

„Dobré ráno, dobře vlastně víc než dobře.“ Odpověděla jsem mu. Carlisle mě prohlídl a pokýval hlavou.

„Na člověka jsi se uzdravila až příliš rychle, asi má domněnka o jedu ve tvém těle je správná, celou noc jsem hledal nějakou zmínku o podobném případu, bohužel jsem neměl štěstí.“ Řekl mi smutně. Byla jsem překvapená jakou starost si o mě dělal.

„Carlisle, jsi opravdu hodný, ale to nemusíš.“ Řekla jsem mu.

„Ale ano, Bello byla jsi ve špatný čas na špatném místě, nemůžeš za to, co se ti stalo.“ Řekl Carlisle.

„Ale ani nikdo jiný, byla to jen nešťastná nehoda, kdybych se netoulala v noci lesem, nemuselo se to stát. Prostě jen nehoda, díky tobě jsem to přežila.“ Řekla jsem rázně, Carlisle se usmál.

„Ano, přežila jsi ale jako co? Člověk či upír? To je otázka, na kterou neznám odpověď.“ Usmál se na mě, ale nebyl to šťastný úsměv.

„A není to jedno?“ zeptala jsem se, teď na mě Carlisle koukal jako na zjevení.

„To je jedno jestli nejsi člověk?“ ptal se nevěřícně.

„Jsem člověk, sám jsi to říkal,“ řekla jsem po pravdě. Carlisle pokýval hlavou.

„Ano, jsi.“ Přisvědčil pomalu. „Máš nějaké otázky?“ ptal se, chvíli jsem přemýšlela a několik mě napadlo.

„Jak je možné, že můžete vyjít na denní světlo?“ zeptala jsem se na první, co mi přišla na mysl, Carlisle se usmál.

„Nejsme upíři z filmů, filmaři mají bujnou fantasii. Slunce nám sice neublíží, ale i tak nesmíme vyjít na jeho světlo ve společnosti lidí.“ Vysvětloval.

„Ale když se teda nerozpadnete na prach, tak proč se nesmíte ukazovat ve slunečním světle?“ ptala jsem se nechápavě.

„To protože naše kůže se na slunečních paprscích třpytí. Odráží je jako diamant,“ vysvětloval Carlisle ochotně. A vzpomínal na svou ženu Esmé, jak se třpytí ve slunečním světle. Byla jsem okouzlená tím jevem, opravdu se jejich pokožka třpytila jako diamant.

„Už chápu…“ vydechla jsem okouzleně, Carlisle se usmál.

„Tvoje schopnost má své výhody,“ usmál se na mě, jen jsem pokývala hlavou, nevěděla jsem, co mu na to mám říct.

Carlisle mi vyprávěl vše o upířím světě. Musela jsem se smát nad představou, kterou nám přinášeli filmaři. Nejenom že je slunce nespálí na prach, ale ani kolík, svěcená voda a ani česnek na ně nijak neplatí, defakto jsou nezničitelný, pokud nejsou roztrháni na kousky a spáleni. Byla jsem ohromená jeho světem a chápala jsem, že Carlisle a jeho rodina jsou výjimeční svojí volbou k jejich obživě, obdivovala jsem je za to, jak dokážou ovládat svou žízeň.

Překvapeně jsem vyjekla, když mi Carlisle říkal o darech, kterými jsou někteří z nich obdařeni, Alice vidí budoucnost, Jasper cítí a dokáže manipulovat s emocemi a Edward dokáže číst myšlenky. Ta poslední vlastnost mě polekala, jako kdyby Carlisle věděl, co se mi honí hlavou.

„Bello, tobě je číst nedokáže, jsi jediný člověk, ve kterém nedokáže číst.“ Uklidňoval mě a překvapeně jsem zamrkala.

„Jak to myslíš?“ ptala jsem.

„Tak, jak jsem řekl. Edward nedokáže číst tvou mysl, jako kdyby jsi měla ještě nějakou schopnost a ta mu v tom zabraňovala. Takže tvé myšlenky jsou pořád jen tvé.“ Usmál se na mě. A já si oddychla.

„Myslím, že jsem ti řekl vše, co jsi chtěla vědět a teď tě můžu propustit domů,“ řekl a odcházel z pokoje.

„Carlisle, děkuji.“ Zavolala jsem na něj a ačkoliv byl pryč, věděla jsem, že mě slyšel.

Táta a malá přijeli za nedlouho a já jsem byla šťastná, že budu opět se svou dcerkou. Za těch pár dnů, co nebyla se mnou, mi neskutečně chyběla. Charlie byl rád, že budu zase doma. A jemu odpadne starost o malou. Přijeli jsme domů, když jsem vešla do domu, moje koutky se zvedly do úsměvu. Všude kolem byl nepořádek, otočila jsem se a táta ten jen pokrčil rameny. Já raději mlčela, položila jsem Amy do ohrádky, aby si hrála a pustila se do úklidu.

Zazvonil telefon, tak jsem ho vzala.

„Swanovi,“ řekla jsem do sluchátka.

„Ahoj Bello, jsem rád, že už jsi doma. Měl jsem o tebe strach.“ Ozval se ze sluchátka Henry. Překvapeně jsem zamrkala.

„Ano, jsem. Tak nazdar.“ Opáčila jsem a zavěsila.

„Kdo to byl?“ zavolal táta z kuchyně.

„Henry,“ odpověděla jsem mu a dál se věnovala úklidu.

Když jsem uklidila, vzala jsem si malou k sobě a nerušeně si s ní hrála, dokud nebyl čas na večeři. Táta pro nás objednal pizzu a pro malou jsem udělala kaši jako každý večer. Při večeři jsem se domluvila s Charliem, že zítra půjdu normálně do školy. Jemu se to moc nelíbilo, ale já neviděla jediný problém. Nakonec souhlasil. Vykoupala jsem Amy, přečetla jí pohádku a dívala se, jak krásně spí. Měla obrovské štěstí, že nepřišla o mámu. Byla jsem Carlislovi vděčná, že mě zachránil. Ačkoliv můj svět už nebude jako předtím, měla bych si zvykat na novinky. Za posledních pár dnů se jich na mě valí víc než dost. Vysprchovala jsem se a vlezla si do postele, ale převalovala jsem se ze strany na stranu. Nedokázala jsem usnout, před očima jsem pořád viděla Edwardovu tvář staženou do bolestné masky. Ten pohled mě pronásledoval, nedokázala jsem ho nenávidět. Otevřela jsem oči do tmy, která vládla v pokoji a snažila se zatlačit ten obraz, co mě mučil, bolelo mě vidět ho takhle zničeného. Chtěla jsem si s ním promluvit, říct mu, že za to nemohl, že to byla jen nešťastná nehoda.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená láska 8. Kapitola: