Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 1. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 1. kapitolaPůvodně jsem to nechtěla psát na pokračování, ale "Nalezení Emmetta" jako jednorázovka se líbilo, tak to zkusím dál. Uvidíme, jak to půjde. Jednorázovku můžete brát jako prolog. Chtěla bych moc poděkovat Radush za konstruktivní kritiku :o). Snad se podaří a brzy tě poprosím o další. Jo a ještě něco. Občas by se mi k Emmettovi hodily jiné výrazy, ale tohle se má odehrávat zhruba v roce 1943, takže jsem se tomu snažila přizpůsobit i jazykově.

22.07.2010 (18:00) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3098×

Rosalie:

Leželi jsme na louce zalité sluncem. Drželi jsme se za ruce, prsty propletené a sledovali, jak se od nich odráží slunce a vytváří tisíce duhových odlesků.

Byla jsem šťastná. Když jsem se podívala na Emmetta, usmála jsem se. Jak snadné se teď všechno zdálo. S ním se můj život zlepšil. Ne, že bych stále nedala všechno za to, abych byla člověkem, ale ta možnost tady nebyla a nikdy nebude. Emmett byl to nejlepší, co mě mohlo potkat. Nikdy nepřestanu děkovat za tu náhodu, která mě tenkrát zavedla do hor.

 

Je možné, že uběhlo dalších pět let? Pět nádherných let plných lásky a vášně. Té především.

Škodolibě jsem se ušklíbla. Možná za to může taky skutečnost, že Edward s námi od Emmettova příchodu nedokázal zůstat dlouho ve stejné místnosti. Brzy začal syčet jako přetopený kotel a s nadávkami mizel: „To nemůžete trochu kontrolovat svoje myšlenky? … Sakra, Emmette, já vím, že se ti Rose líbí, ale na tohle vážně nemám žaludek! Nemusím vědět o všem.“

 

Žárlí, to je jasné. Nebo aspoň závidí. I když u něj člověk neví. Je vždycky tak sebejistý… Každopádně mi víc než vyhovuje to, že i Emmett si z něj rád vystřelí. I v těhle ohledech je skvělý parťák. Kdybych si měla vybrat člověka, který by se ke mně přesně hodil, nedokázala bych to vědomě líp. Výborně jsme se doplňovali.

 

Jeho radost ze života a smysl pro to najít na každé situaci něco, co si můžete užít, bylo jako lék na mé deprese z téhle existence. S ním se věčnost nezdála jako takové prokletí. Dala se přežít… a kupodivu i docela šťastně prožít.

 

Zpět do reality mě probral Emmettův vášnivý polibek. Usmála jsem se a s nadšením se zapojila. Hmmm…, mohla bych ho takhle líbat pořád. Nespokojeně jsem zavrčela, když se ode mě odtáhl: „Hej, já jsem ještě neskončila!“

Emmett mi rychle prstem smazal vrásku, která se mi udělala vždycky, když jsem se zlobila, a vesele se uculil: „Já vím. Ale něco mě napadlo.“

 

Tak to bylo s Emmettem vždycky. Cokoli dělal, dělal soustředěně. Nic neodbýval. Chtěl být nejlepší – a většinou se mu to dařilo. Když už se stalo, že ho něco rozptýlilo, musel mi to hned říct… a nebo se do toho rovnou dát. Usmála jsem se při vzpomínce na tisíc překvapivých rozptýlení, která skončila úžasnými orgasmy na obou stranách.

 

Zvědavě jsem se na něj podívala, abych zjistila, co to bylo tentokrát. Jeho oči zářily jako diamanty, takže to musí být něco velkého.

Roztáhl rty do nádherného úsměvu: „Pojďme se vzít, Rose.“

Tak tohle bylo opravdu nečekané. Svatba – to přece bylo to, po čem jsem vždycky snila. Tedy aspoň dokud jsem byla člověk... Změnila to až má smrt a moje pomsta.

 

Posadila jsem se a zamračila se. Sice jsem na to myslet nechtěla, ale vzpomínky se hlásily o slovo. Právě tyhle byly z mého lidského života nejjasnější.

Váhavě jsem pronesla: „Když jsem měla na sobě svatební šaty naposled, byla jsem trochu patetická a hodně krvavá nevěsta.“

Emmett se posadil stejně jako já. Zvedl mi hlavu, aby mi viděl do očí. Poznal, že mi tyhle vzpomínky nejsou příjemné, i když jsem mu o nich nikdy moc nepověděla. Rozhodl se mě rozptýlit škádlením: „A teď nebudeš? Jsi přece upírka. Řekl bych, že krev je teď tak nějak nutnou podmínkou, ne?“

 

Na rtech mi zahrál pobavený úsměv. Měl pravdu. A proč vlastně ne? Opravdickou svatbu jsem si ještě nevyzkoušela. Ne, že by byla nejvhodnější doba. Emmett se evidentně netrápil s tím, že ve světě zuřila válka. Bylo mi to vlastně taky jedno, ale pokud jsem se měla vdávat, chtěla jsem mít svou svatbu perfektní. A chtěla jsem francouzské svatební šaty. S těmi asi bude problém…

 

Jakmile jsem začala plánovat, Emmett viděl, že jsem se chytla. Políbil mě na spánek, vstal a vzal mě za ruku: „Pojď domů. Měli bychom to říct ostatním a taky si musíš vybrat zásnubní prsten.“

Vesele po mně blýsknul očima a ty mé zazářily. Věděl, jak mě rozptýlit. Kromě jeho samotného to dokázaly už jen šperky nebo šaty.

 

 

Emmett:

Když už jsem ten nápad dostal, nebylo nač čekat. Ještě ten den jsem absolvoval nekonečný výběr zásnubního prstenu v nejdražším klenotnictví v kraji. Trpěl jsem jako každý normální chlap, když si Rose vybírala mezi stovkami podle mě stejných prstýnků a zavrhovala jeden za druhým. Zaboha nepochopím, co na tom ty ženský mají. Ale co, hlavně když jí to udělalo radost.

 

Když jsme to oznámili ostatním, gratulovali nám. Jak jinak? Slušelo se to přeci. Esmé se rozplývala nad Rosaliiným prstenem a Carlisle se usmíval, jako by to čekal už dávno. Neušlo mi ale, jak se mi Edward za zády poškleboval.

Rychle jsem se otočil a Edward se tvářil tak přistiženě, že jsem se neudržel a vyprsknul smíchy: „Hele, bratříčku, nezapomněl jsi náhodou, že jsem pořád ještě silnější než ty?“

Udělal jsem výpad, jako bych po něm chtěl skočit, ale Edwardovy reakce byly rychlé. A jeho čtení myšlenek mi v těhle případech lezlo na nervy. To přece není fér souboj, když ten druhý ví pomalu dřív než vy, co uděláte.

 

Vypadli jsme ven, dřív než nás ostatní vyhodili, abychom doma nic nerozbili. Při našem bratrském kočkování by se to nestalo poprvé.

Venku mě Edward přátelsky plácnul do ramena: „Emmette, ty víš, že tě mám vážně rád. Proto se tě ptám jako bratr bratra - proč si chceš uvázat na krk zrovna Rosalii?“

Z otevřeného okna se ozvalo výhružné zavrčení a my si odvodili, že to slyšela. Zašklebili jsme se na sebe a rychle se přemístili do bezpečnější vzdálenosti, kde se dalo bez obav mluvit.

 

Oplatil jsem mu plácnutí, až musel poskočit. Zazubil jsem se – rád předvádím svou sílu. Je to zábava. Skoro stejná, jako když jsem po svém prvním lovu s Rose udělal vlastníma rukama do žulové skály obrovskou díru – vlastně jeskyni. Využili jsme ji tehdy místo ložnice…

Edward zasyčel a já se rozesmál. No jo, zase jsem zapomněl, že vidí všechno, na co vzpomínám. Chytnul jsem ho kolem ramen: „Ale no tak, bratříčku. Nečil se. Až najdeš někoho, kdo je dokonalý pro tebe, přestaneš se takhle hloupě ptát... A taky přestaneš být tak puritánský,“ dodal jsem škádlivě.

 

Edward nakrčil nos a zamračil se: „Nejsem puritán, ale vy dva, když jste spolu, nemyslíte na nic jiného než na sex. To se vážně nedá vydržet. Byl jsem s Carlislem, když našel Esmé. Je fakt, že ani u nich jsem se na to nedokázal dívat, ale oni se ovládali aspoň přes den.“

Dal důraz na poslední slova a vykulil u toho oči tak směšně, že jsem se svalil do trávy: „Hahaha, Edwarde, teď by ses měl vážně vidět. Musím si sehnat fotoaparát. To stojí za zaznamenání.“

Edward se ušklíbl, ale s lehkým úsměvem se posadil vedle mě: „Však on tě ten humor přejde. Počkej, až nás všechny začnou prohánět. Neumíš si představit, co všechno je pro ženy nepředstavitelný problém, který musíš rozhodnout.“

 

Trochu jsem zvážněl a posadil se: „To mi povídej. Kdybys viděl, co se dělo v tom klenotnictví…“

Odfoukl jsem si pramen vlasů z čela, abych dal najevo, že je mi z toho horko ještě teď: „Vsadím se, že jsi nic podobného ještě nezažil.“

Sarkasticky se ušklíbl: „Nezapomeň, že znám Rosalii o trochu dýl než ty. Pamatuju si, jak vybírala látky na šaty pro svou garderóbu poměrně nedlouho po jejím stvoření. Esmé trvala na tom, že jim musíme pomoct, aby mohly látky lépe posoudit.“

Ta představa mě pobavila. Sotva jsem si to představil, protočil oči: „Tak nějak. Byli jsme s Carlislem něco jako panáci, na kterých se látky špendlí, spojení s držáky látek. Ovinutí od hlavy k patě. Br! Nejsem si jistý, jestli jsme tam byli, abychom Rose zabránili vrhnout se na to děvče, co jí bylo k ruce, nebo si jen s Esmé užívaly naši potupu.“

 

Chechtal jsem se tak, že jsem nemohl přestat: „Škoda, že jsem to neviděl. Ten pohled bych určitě nikdy nezapomněl.“

Edward se znovu ušklíbl: „To jistě ne. Do dneška z toho mám noční můry.“

Přemýšlel jsem škodolibě, jestli mu mám připomenout, že my přece nespíme – tím míň v noci, ale pak jsem se na to vykašlal. Co já vlastně vím, co dělá? Moje noci vyplňuje má sladká Rosinka.

 

Počítali jsme s tím, že Rose s Esmé začaly plánovat, a tak jsme využili volna k lovu. Vrátili jsme se kolem půlnoci. Obě stále ještě seděly v obývacím pokoji nad seznamy a plány. Edward zmizel, sotva přehlédl situaci. Podle Carlislova smíšeného úšklebku jsem si domyslel, že Esmé se do příprav zažrala tak, že se mu ji nedaří odlákat.

 

No nic, za chvíli bude mít volný prostor. Nehodlám se nechat obrat o naše noci nějakým hloupým plánováním. I když se jedná o původně můj nápad.

Nejdřív jsem na sebe zkusil upozornit slovně, ale když mi Rose dala gestem najevo, abych nerušil a dál probírala s Esmé jména salónů, kde si nechat ušít šaty, vycenil jsem zuby, přehodil si ji přes rameno a vyrazil do našeho pokoje.

 

Rose to brala docela sportovně – ostatně, nebylo to poprvé. Sice mi cestou spílala do neandrtálců, kteří nejsou schopni pochopit křehkou duši ženy, ale když jsem ji nesl kolem stolku, natáhla se po bloku a rezignovaně zapisovala další své nápady hlavou dolů. Moje záda použila místo podložky. Chechtal jsem se jako blázen. Tahle holka mě vážně bavila. Jak bych se s ní mohl někdy nudit?

 

Zaregistroval jsem Carlislův úsměv a děkovné mávnutí, se kterým spolu s Esmé zmizeli ve své ložnici. Vyběhl jsem schody k našemu pokoji a teprve před postelí jsem Rose sundal. S úsměvem jsem ji pozoroval, jako bych ji viděl poprvé. Opět jsem cítil tolik lásky, že se téměř nedala snést.

 

Ale nebyla to jen láska, co jsem cítil. Rose mě dokázala rozpálit do běla jediným pohledem. A teď právě po mně jedním takovým hodila, zatím co dál předstírala, že dumá nad seznamem. Horkost, která mi náhle rozehřívala tělo, mohla směle konkurovat mojí žízni. Občas jsem měl problém rozhodnout se, jestli se nejdřív nakrmit nebo zaměstnat Rose. Teď jsem ale neváhal. Chtěl jsem se o tu horkost podělit a nehodlal jsem čekat už ani vteřinu.

Konec konců nic nenažhaví ženu víc než plánování vlastní svatby. Poťouchle jsem se zazubil – možná jen generálka na svatební noc.

<-/->

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře