Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 6. kapitola

Co chystá Rose na Edwarda? A jak se upíři baví, když v noci nespí? Doufám, že se aspoň trochu pobavíte. Díky za komentáře a už tradičně i Radush za konstruktivní připomínky.

Vyrazili jsme ven. Všude už panovala hluboká noc a podnik, do kterého jsem je vedla, praskal ve švech. Lidé už byli docela spárováni, ale to pro sestry neznamenalo žádný problém. Kate s Irinou se okamžitě daly do okouzlování. Já se zaměřila na Edwarda.

Tanya se až dosud chovala stejně korektně jako on. Neušlo mi, že po něm vrhla několik svůdných pohledů, ale jinak nechávala iniciativu na něm. Teď jsme zůstali jen my čtyři. Téměř jsem slyšela, jak Edward v duchu váhá, co je menší zlo. Překazit mi plán a jít tančit se mnou, nebo můj plán podpořit a zůstat s Tanyou, která po něm očividně touží?

Proti první možnosti hovořilo to, že by to byla pomsta pro oba. Sice by mě to naštvalo, ale zároveň by mi musel být blíž, než mu bylo příjemné. A já bych mu to svými myšlenkami pěkně osladila!

Rozhodla jsem se mu to ulehčit. Lehce jsem stiskla Emmettovi ruku a ten pochopil. S úsměvem mě požádal o tanec, a tak Edwardovi nezbylo než vyzvat Tanyu. Nedovolila jsem Emmettovi příliš se od nich vzdálit, ačkoli jedna moje část toužila stejně jako on zmizet někam do přítmí.

Tanya tančila jako víla – jak jinak. Edward si rozhodně nemohl stěžovat. Dávala si pozor, aby neudělala ani jediný pohyb, proti kterému by mohl protestovat i největší moralista. Přesto ale vypadala nesmírně svůdně a celým tělem dávala Edwardovi najevo, jak dobře by do sebe pasovali i při jiné činnosti.

Edward si dál udržoval svou usměvavou masku. Zajímalo by mě, co teď cítí. Není přece možné, aby si nevšiml, jak jí to sluší. A je to muž. Musí reagovat i na blízkost jejího dokonalého těla.

V tom se na mě Edward podíval a výhružně zasyčel. Rozesmála jsem se. Aha, takže už vím, co dělá. Poslouchá myšlenky všech okolo, aby se rozptýlil. A nebo možná aby předešel dalším překvapením. Moje plány ale byly pro dnešek vyčerpány. Dál byly zbytečné. Nechám to na Tanye. Ona si poradí.

Emmett:

Všiml jsem si Edwardova syčení i pohledu, kterým propichoval Rose. Zajímalo by mě, nad čím právě přemýšlí. Rose se rozesmála a políbila mě. Sakra, doufám, že tu svou pomstu brzy ukončí. Nehodlám díky ní ztratit tolik času.

Tanec s Rose jsem miloval. Bylo to jako naše soukromá předehra. Naše těla do sebe úžasně zapadala a reagovala na každý pohyb. Občas jsem opravdu litoval, že je kolem tolik lidí. Většinou jsem nevydržel dlouho a unesl jsem ji někam, kde jsme mohli dokončit, co jsme při tanci začali. No, ne vždy jsem byl já tím, kdo unášel.

Užíval jsem si teplo, které se mi rozlévalo pod kůží, díky tření našich těl při tanci, když se Rose nepochopitelně odtáhla a nespokojeně sykla. Zamračil jsem se a snažil se přijít na to, co se děje.

Rose se okamžitě provinile usmála a omluvila se.

„Promiň, zlato. Jen jsem zaslechla Edwarda. Vymluvil se a zdrhnul Tanye. On je vážně blázen. Nemohl bys…“

Zavrčel jsem.

„Vážně nevím, jestli bych se neměl urazit. Já tě tu svádím a ty při tom stihneš vnímat Edwarda?“

Rose na mě zas jednou uplatnila pohled, kterému jsem nedokázal odolat.

„Já vím. To ten náš velký mozek. Zvládnu vnímat tolik věcí… Slibuju, že ti to vynahradím.“

Zadíval jsem se na ni a na vteřinu zapřemýšlel. Pak jsem přikývl.

„Dobře. Jdu za ním.“

Podržel jsem její obličej v dlaních a rychle ji políbil. Pak jsem na ni škádlivě zahrozil.

„Ale je to naposledy. Až budeš moje žena, nenechám tě rozptylovat ničím jiným. Výjimku nebude mít ani pomsta Edwardovi.“

Pustil jsem ji z náruče a ještě než jsem vyběhl ven, spatřil jsem, jak vyrazila za Tanyou.

Nebylo těžké jít za Edwardem. Stopa byla čerstvá. Zřejmě věděl, že za ním jdu, protože se zastavil na střeše obrovské tovární haly v okrajové části města. Měsíc nesvítil, a tak bylo riziko, že nás tu někdo uvidí, téměř nulové.

Nijak jsem si nepřipravoval, o čem se budeme bavit. Jako vždycky jsem spoléhal na intuici a plácl první, co mi slina na jazyk přinesla. Pobaveným hlasem jsem předstíral rozhořčení nad jeho chováním.

„Edwarde, víš, že je nevychované, nechat dámu na parketě samotnou?“

Edward netrpělivě mlaskl.

„Zrovna ty mi tu budeš kázat.“

Rozesmál jsem se a posadil se na vršek střechy vedle něj.

„No vážně. Co se stalo?“

Edward ponuře ucedil.

„Tanya!“

Zvědavě jsem se na něj zadíval.

„To je jméno tvojí tanečnice. No a co? Co ti udělala takového, abys před ní zdrhnul, jako by v ruce držela zapalovač a hodlala s tebou skoncovat?“

Edward se zamračil.

„Zatím neudělala nic. Ale přemýšlí nad tím. Plánuje každý svůj krok a já nejsem schopný nijak jí naznačit, že po flirtování netoužím. Je mi houby platné, že vím, co udělá, protože nevím, jak se nenechat vmanipulovat přesně tam, kam chce ona. Nebo aspoň nevím, jak to udělat, aniž bych ji urazil.“

Protočil jsem oči.

„Bože, ty toho naděláš. Tanya je nádherná. Proč by sis nemohl užít trochu zábavy? Co na tom, že ses nezamiloval na první pohled? Třeba to bude na první polibek.“

Vtipkoval jsem, protože jsem toužil dobrat se pravdy. Nerozuměl jsem tomu, co má za problém. Co na tom, že ji nemiluje tak, aby s ní chtěl zůstat? Za trochu zábavy přece nic nedá – a o nic víc určitě nejde ani Tanye.

Edward mi odsekl.

„První polibek si schovávám pro někoho, koho budu opravdu milovat.“

To mi vzalo vítr z plachet.

„Cože? Ty ses ještě s nikým nelíbal? Nikdy? Ani jako člověk?“

Edward na mé otázky vždy odpověděl vrtěním hlavou. Neudržel jsem se a neomaleně se zeptal.

„Proboha a co jsi dělal těch skoro třicet let? Nejsi přece slepý a kolem nás se motá spousta krásných holek.“

Pak mě napadla tak revoluční myšlenka, že jsem se raději postavil. Slyšel jsem o tom teprve nedávno. Přišlo mi to úděsné a vůbec jsem to nechápal, ale možná by to bylo řešení.

Edward využil své rychlosti a podrazil mi nohy, než jsem se ho stihl zeptat. Zahákl mi ruku kolem krku ve škrtícím chvatu a mrazivě zasyčel.

„Ne, chlapi se mi teda vážně nelíbí!!!“

Ulevilo se mi. Teď už jsem se s ním zase mohl bratrsky poprat. Zasípal jsem.

„Neříkej, že ani já.“

Chytil jsem ho za tu škrtící ruku a mrštil jím přes svou hlavu, až se skutálel po střeše o kus níž.  Po dopadu na mě houknul.

„Blbče!“

Vesele jsem se zavtipkoval.

„No já nevím. Pereš se jako holka. Možná bys chtěl ten první polibek dát mně.“

Skočil jsem tak, abych dopadl vedle něj a našpulil jsem pusu.

Edward rychle uhnul a já dostal jednu za ucho. Pak jsme se oba rozesmáli.

Opět jsme seděli vedle sebe, když se Edward zeptal.

„Jak to, že nejsi s Rose a neužíváš si jedné z posledních nocí svobody?“

Pokrčil jsem rameny.

„Požádala mě, abych šel za tebou. Asi si myslela, že bych ti měl domluvit. Evidentně ale nejsem tak schopný psycholog,“ ušklíbl jsem se.

Edward se zadíval před sebe.

„Rosalie dokáže být pěkná potvora. Od chvíle, kdy jsem přišel domů, myslela na svoje svatební šaty a na to, co s tebou plánuje dělat o svatební noci, jen abych nepoznal, co chystá.“

Zasmál jsem se.

„Jo, to je moje holka. Musíš ale uznat, že ti toho dost dluží. Těšila se na to jako malá. Vždyť vidíš, že byla dokonce ochotná oba nás ošidit o pěkných pár společných hodin.“

Zakřenil se.

„Jo, to pro ni tahle pomsta musí vážně hodně znamenat.“

Irina:

Když Edward zmizel, Rosalie donutila Emmetta jít za ním a sama se přidala k Tanye. Ta vypadala ohromeně. Tohle se jí ještě nestalo. Vlastně žádné z nás. Ještě nikdy nás nenechal náš tanečník stát.

Mrkla jsem na Kate a v mžiku jsme byly u nich. Tanya vypadala stále ještě nevěřícně, i když jí Rosalie vysvětlovala, jak zvláštní a svým způsobem stydlivý její bratr je. Byl jen jeden způsob, jak Tanyu rozptýlit. Téhle soutěži nikdy neodolala… a já sledovala i vlastní cíl. Mohla jsem trochu popíchnout Emmetta. A kdyby Rosalii náhodou našel v trochu choulostivější situaci, mohla bych toho využít.

Soutěž byla jednoduchá. Šlo o to, která z nás okouzlí největší počet mužů. A jelikož tu byli samí vojáci a námořníci, nemělo by to být nic těžkého. Bylo jen na nás, kam až okouzlování necháme zajít. Okouzlení muži byli šťastní i za tanec… a my se sestrami si mezi nimi tradičně vybíraly dnešní spolunocležníky.

Podvádění nepřicházelo v úvahu. Příznaky okouzlení jsme znaly všechny a bez problémů jsme zvládly zároveň flirtovat i sledovat své „soupeřky“.

Emmett:

S Edwardem jsem nepobyl dlouho. Více méně mě vyštval, abych se šel bavit. Sám chtěl ještě přemýšlet. Nechápal jsem sice, co je na Tanye k přemýšlení (kdyby reagoval instinktivně jako při lovu, všechno by se mu tím usnadnilo), ale poslechl jsem ho. Rose už mi vážně chyběla.

Nálada v sále, když jsem se vrátil, byla výrazně jiná, než když jsem odcházel. A nebylo těžké zjistit, co ji změnilo. Nebo spíš kdo. Čtyři nádherné ženy… a jednou z nich byla moje snoubenka. Mezi okouzlenými (a posléze odkopnutými) muži to začínalo vřít. Nebyl jsem si tak docela jist, o co těm čtyřem jde, ale vypadalo to jako nějaká soutěž.

Protáhl jsem si ruce a zapraskal klouby, když jsem spatřil srocení kolem Rose. Že bych se dnes v noci pobavil ještě víc, než jsem původně zamýšlel? Proti menší bitce bych rozhodně nic nenamítal. Moje oči musely být v tu chvíli černé a na tváři se mi usadil chmurný úsměv.

Rozhodl jsem se, že si pro Rose dojdu, když v tom ke mně zvedla oči. Ten pohled mi málem znovu rozbušil srdce, i když trval sotva desetinu vteřiny.

Pak se odvrátila k Irině, sedící o kus dál, obklopena podobnou skupinou. Ta její pohled sledovala.

Rose pronesla tak rychle a tiše, že to lidé kolem nemohli zachytit.

„Ten major je tvůj, vyhrálas.“

Zvedla se a ladně proplula svými obdivovateli. Byl jsem na půl cesty, a tak jsem se zastavil a nechal ji, aby zdolala svou polovinu. S úsměvem mě objala kolem krku a já jí zašeptal do vlasů – s výhružným pohledem upřeným na její zklamané nápadníky.

„Bavila ses?“

Místo odpovědi mě vášnivě políbila. Pak jí zajiskřilo v očích.

„Šlo to. Rozveselovaly jsme Tanyu. Teď dám ale přednost jiné zábavě. Stýskalo se mi.“

<-/->

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: