Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náramek pro štěstí - prolog

honeymoon


Náramek pro štěstí - prologBella je sedmnáctiletá dívka, která právě udělala maturitu. Edward je krásný poloupír, co nabourá ve škole do Belly. Bohužel školní rok zrovna končí a každý z nich jde na jinou školu. Setkají se znovu někdy? A zůstanou jenom přáteli? A co když Edward bude mít dítě s jinou? To si musíte přečíst a prosím nechte mi komentáře, ať vím, jestli mám pokračovat. Děkuji.

„Rachel,“ zavolala jsem na svojí zrzavou kamarádku.

„Ano, Bello? Co potřebuješ?“ zeptala se mě a prohrábla si svoje zrovna vyžehlené vlasy.

„Já mám strach. Co když tu zkoušku neudělám,“ řekla jsem. Byla jsem velmi nervózní. Nic mi nepomáhalo. Začala jsem si kousat svoje nehty. Kousala jsem si je pořád a nemohla přestat.

„Přestaň si kousat nehty a pojď,“ zavolala na mě Rachel. Nezbývalo mi nic jiného, než ji následovat.

U dveří zkoušecí učebny stála spousta lidí, kteří čekali, až na ně přijde řada. Rachel měla jít přede mnou. Držela jsem jí palce a doufala, že do posledního ročníkem postoupíme obě s vyznamenáním. Chodba se postupně vylidňovala, protože spousta studentů, která byla už zkoušena, odešla domů.

„Slečna Rachel Lambergová,“ ozvalo se ode dveří a já spatřila velmi přísně vypadajícího učitele.

„Drž mi palce,“ stihla mi ještě Rachel šeptnout a odešla.

Moje tréma se zvyšovala a já pocítila obrovský strach. Co by tomu řekl Charlie, kdybych tu zkoušku neudělala? A co teprve mamka? Čekala jsem ještě asi 10 minut a Rachel konečně vyšla. Úsměv na tváři. Nejspíš to udělala.

„Bello!“ zakřičela a běžela za mnou. „Já to udělala a mám vyznamenání.“

„To je senzační. Gratuluji,“ řekla jsem a věděla, co mě čeká.

„Tady. Vezmi si můj náramek pro štěstí. Snad ti pomůže,“ řekla mi Rachel a podala stříbrný náramek s přívěskem sovy.

Sova, známka moudrosti.

„Isabella Swanová,“ zavolal někdo ze třídy a mě se začaly třást kolena.

„No tak. Běž,“ řekla Rachel a popostrčila mě dopředu. „Budu tady a neboj, ty to zvládneš.“

Řekla jsem si, že už jsem je nechala čekat dlouho a vešla do třídy.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem je a šla k nim.

„Dobrý den. Prosím, vytáhněte si číslo otázky,“ řekl dobře urostlý muž s mastnými vlasy. Fuj.

Vytáhla jsem si číslo sedm a doufala, že to bude nějaká dobrá otázka.

„Číslo sedm, že?“ zeptal se mě starý muž s brýlemi a já přikývla.

„Tak nám povězte. Co se dělo o 1. světové válce,“ řekl ten s mastnými vlasy.

Začala jsem mluvit. Kupodivu to šlo samo. Po půl hodině jsem skončila a dokončila maturitu s vyznamenáním. Měla jsem dvě dvojky.

„Děkuji,“ poděkovala jsem a celá šťastná vylítla ze třídy.

„Rachel,“ zavolala jsem na kamarádku, ale mluvila na konci chodby s nějakým klukem. Byl vysoký, štíhlý s tmavě hnědými vlasy.  Vypadalo to, že se mu Rachel líbí. Byla jsem za to ráda. Rachel neměla po svém nepovedeném vztahu s Derilem žádného kluka.

Deril ji podvedl a potom surově odkopl před kamarády. Bylo to pro ní velmi těžké období. Rodiče se jí rozváděli a její kluk jí dal kopačky.  Pomalu jsem couvala pryč s myšlenkou, že je nechám o samotě a pošlu Rachel sms. Jak jsem tak couvala, neuvědomila jsem si, že nevidím dozadu a do někoho nabourala a spadla.

„Promiň,“ omluvila jsem se a koukla se na kluka, do kterého jsem nabourala.

„To je v pořádku,“ řekl krásný chlapec se zlatými oči a trošku zrzavými vlasy rozježenými na všechny strany. Vypadal jako anděl.

„Nestalo se ti nic?“ zeptal se podal mi ruku, aby mi pomohl vstát.

„Ne a děkuji,“ řekla jsem a chytla se za ruku, která mě vyzvedla na nohy.

„Jsem Edward,“ řekl ten chlapec a krásně se na mě usmál.

„Já jsem Bella,“ odpověděla jsem a úsměv mu opětovala.

„Dělala jsi maturitu?“

„Ano a ty?“

„Ano a měl jsem vyznamenání,“ začal se vytahovat.

„Já jsem měla také vyznamenání,“ řekla jsem a vesele se na něj zazubila.

„Kolik jsi měla dvojek?“

„Dvě a ty?“

„Tři. Jsi lepší, no.“

„Ani ne, ale děkuji.“

„Bello,“ zavolal na mě dobře známý dívčí hlas.

„Edwarde, tohle je moje nejlepší kamarádka, Rachel. Rachel, to je Edward,“ seznámila jsem je.

„Pojď,“ tahala mě pryč Rachel.

„Promiň, Edwarde. Určitě se někdy ještě uvidíme. Můžeme se třeba sejít. Tady je moje číslo, tak mi zavolej,“ řekla jsem a podala mu zmuchlaný papírek se svým číslem.

„Jasně, zavolám,“ řekl. „Ahoj.“

„Ahoj,“ stihla jsem ještě na něj zavolat, ale to mě už Rachel tahala pryč.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náramek pro štěstí - prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!