Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Narozena jako upír! - 20. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Narozena jako upír! - 20. kapitolaMotivována Vašimi komentáři jsem dala dohromady další kapitolku. Je kratší než ostatní, ale za to načrtne, kam se bude děj směrovat dál. Počítám s komentářemi!!!!!

10.09.2009 (15:00) • Twigirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4487×

20. kapitola

 

Když jsme dorazili na louku, Edward se opřel o strom a díval se.

Čekala jsem, že si to Gregory užije a taky že ano. Dával mi dneska zabrat víc než kdy jindy. Při každém mém pádu jsem viděla, jak chce Edward ke mně přiběhnout a postavit mě na nohy, ale já jsem ho vždycky zastavila.

Trápil se, viděla jsem mu to na očích.

„Možná bys měl jít Edwarde“, řekla jsem a prosebně jsem se na něj podívala. Bylo mi ho líto. Bylo mi líto, že se trápí.

„Ne, jsem v pohodě.“

Chvíli jsme pokračovali v tréninku a já jsem zase ležela na zemi a měla jsem problémy vůbec vstát.

„Vůbec se nesnažíš Bell,“ vzdychl si Gregory.

„Jsem unavená.“

„Ne, nejsi“, utnul mě Gregory a naštvaně se podíval na Edwarda.

„Co ty o tom víš“, zamumlala jsem.

„Vím, jak jsi schopná bojovat a tohle je naprostý zlomek z toho, co umíš. Nikdy bych tě neporazil, kdybys nechtěla. Ale ty se nesnažíš. Chceš se nechat zabít?“

Slyšela jsem Edwardovo zavrčení, ale tentokrát jsem zavrčela spolu s ním.

„Štveš mě“, odsekla jsem.

„To jsem si všimnul. Čím rychleji se vytrénuješ, tím dřív se mě zbavíš.“

Edward to s námi vydržel celý den a vracel se s námi domů. Celý den nic neřekl a jen nás tiše sledoval. Musím říct, že má úžasné sebeovládání. Když jsme dorazili domů, zamířila jsem rovnou do koupelny. Potřebovala jsem sprchu víc než kdy jindy. Když jsem se sprchovala, uvažovala jsem nad tím, že zítra budeme s Edwardem jen spolu. Najednou jsem si uvědomila, že se usmívám a ještě víc mě to rozesmálo.

Z koupelny jsem se ještě stavila pro něco k jídlu. Divila jsem se, že za mnou nepřišel ani Edward ani Gregory. Radši jsem se šla podívat, kde jsou. Bála jsem se, aby se do sebe nepustili. Nakoukla jsem z kuchyně a zahlídla jsem Gregoryho na gauči. Uklidnila jsem se a vrátila jsem se do kuchyně. Po večeři jsem šla do ložnice, ale když jsem procházela okolo Gregoryho, zaujal mě jeho výraz. Seděl na gauči, naprosto nehnutě, jako by nad něčím přemýšlel. Chvíli jsem ho pozorovala, ale byla jsem moc unavená na to, abych se ho zeptala a těšila jsem se do postele. Šla jsem dál a vešla jsem do ložnice.

Na první pohled jsem si Edwarda nevšimla, ale pak jsem ho uviděla. Seděl v křesle a měl hlavu složenou v dlaních. Vypadal sklesle. Vůbec se nepohnul, ani když jsem mířila pomalu k němu.

Postavila jsem se před něj a tiše jsem promluvila. „Edwarde“.

Nereagoval. Nepohnul se ani o centimetr.

Sedla jsem si před něj a pomalu mu položila svoji ruku na rameno. Škubnul sebou.

Zalekla jsem se rychlosti jakou to udělal.

„Co je Edwarde?“, zeptala jsem se obezřetně a bolestně zároveň.

„Nic“, řekl a zase se odmlčel.

„Edwarde, prosím tě, vidím to na tobě, co se stalo?“, zašeptala jsem.

Edward se narovnal a já se mu podívala do obličeje. Jediné co jsem tam našla byla příšerná bolest. Bylo mi ho tak líto. To všechno kvůli tomu, že mě viděl bojovat? Tak moc ho to trápí? Neměla jsem mu dovolit tam chodit. Musel se strašně trápit. Vidět ho takhle mě naprosto ubíjelo.

Chtěla jsem si mu sednout do klína, ale on rychle vstal a nenechal mě. Měla jsem své ruce na jeho kolenou a jak rychle vstal, málem jsem upadla. Stál na druhé straně místnosti a sledoval mě. V jeho očích už nebyla jen bolest. Měla jsem pocit, jako bych tam viděla i strach a zhnusení.

V tu chvíli mi to došlo. Gregory mu zase musel něco ukázat, co ho rozhodilo.

„Edwarde, já přísahám, že s Gregorym nic nemám. Nemusíš žárlit. Prosím, věř mi“, povzdechla jsem si.

Vstala jsem a vydala se k němu. Najednou zvedl ruku a namířil ji proti mně. Jasně mi tím naznačil, ať blíž nechodím. Nevěřícně jsem se na něho dívala a hledala v jeho očích odpovědi.

„Gregory mi to ukázal. Ukázal mi všechno“, přiznal a sklonil hlavu.

„Všechno? Co tím myslíš všechno?“, zamumlala jsem a začala jsem cítit, že se svět kolem točí.  „Co ti ukázal?“, naléhala jsem.

Po chvíli promluvil.

„Všechny ty vraždy. To, jak jsi byla v armádě. To, jak jsi zabíjela všechny ty upíry. Všechno to, co se stalo ve Voltuře“, řekl zhnuseně.

Byly mezi námi snad jen dva metry, ale já najednou cítila, jako by to byl celý kilometr. Všechno bylo najednou zahaleno v mlze. Všechno ztratilo význam.

„Je mi to líto“, zamumlala jsem a pomalu jsem se vydala k němu. Chtěla jsem ho utěšit a obejmout. Jen co jsem se ho dotkla,  cuknul sebou a poodstoupil. Bál se mě? Hnusila jsem se mu. Viděla jsem to na něm. Zalapala jsem po dechu.

„Věděl jsi co jsem dělala“, řekla jsem mu a netrpělivě jsem čekala, až se mi zase podívá do očí. Díval se pořád na zem a ruce dal do kapes.

„Já vím, ale vidět tě na vlastní oči, já nevím….to bylo hrozné.“

„Mrzí mě to.“

Bello, já …. chtěl bych být chvíli sám. Přijdu zítra.“

„Jistě“, řekla jsem potichu a cítila jsem, jak se mi zalívají oči slzami. Doufala jsem, že se něco stane, že ke mně přijde, obejme mě a na všechno zapomeneme. Ale on to neudělal. Prošel kolem mě a zamířil ke dveřím. Někde v dálce jsem slyšela zvuk venkovních dveří a pak už jsem neslyšela nic. Jen to nepříjemné, bolestivé ticho.

 

Předchozí kapitola ....     Další kapitola

Autor: Twigirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Narozena jako upír! - 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře