Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náruč plná tulipánů - 13. kapitola

28.03.2012 (19:15) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2008×

Probudila jsem se a rozhlédla se okolo sebe. Bylo už světlo. Podívala jsem se na sebe do zrcátka v autě. Začala jsem si utírat obličej, ale byla jsem uplakaná a nešlo s tím nic udělat. Caius se vrátil do auta.

„Už jsem ti řekl, že jsi okouzlující, a že máš přenádherné šaty?“ Vykouzlil mi na rtech úsměv.

„Už několikrát. Přesto opět děkuji. Kde to vlastně jsme?“

„V přístavu. Za chvíli nám pojede trajekt.“

Po chvíli jsme se nalodili a já mohla konečně vystoupit z auta. Byla jsem rozlámaná. Došla jsem k zábradlí lodi a naklonila jsem se, abych se podívala na moře. Zezadu ke mně přistoupil Caie a objal mě. Cítila jsem se bezpečně. Slzy se mi navalily do očí a já je polykala, co to šlo. Všichni si nás prohlíželi. Caius ani tak pozornost nepoutal, za to já ano. Stála jsem tam ve večerních šatech.

„Pojď,“ zašeptal mi do ucha a já ho následovala zpět k autu.

„Tady máš.“ Podal mi tašku a já do ní nakoukla. Oblečení.

„Děkuju,“ usmála jsem se na něj, „kde jsi to vzal?“

„Koupil jsem to v přístavu, zatímco jsi spala. Jdi se převléknout. Já raději zůstanu v autě. Slunce bude za chvilku i tady, nechci nic riskovat.“ Souhlasně jsem přikývla.

Vyhledala jsem nejbližší toalety a šla se převléknout. Koupil mi sukni s halenkou. Líbilo se mi to. A bylo to snad úplně první oblečení, které mi nekoupila Alice. Při pomyšlení, jak by se na to asi tvářila, jsem se musela zasmát. Došla jsem zpět a nasedla do auta.

„Moc ti to sluší.“

„To proto, že jsi to vybral ty,“ usmála jsem se na něj.

„Kam to vlastně jedeme?“

„Na Sicílii. Budeme tam tak za deset minut. Pak pojedeme na jih ostrova. Vím o domu na jedné odlehlé pláži. Tam můžeš zůstat. Tady tě hledat nebudou.“

Asi po hodině a půl jsme konečně dorazili. Dům byl dvoupatrový a vypadal neobydlený. Měl krásnou verandu s houpačkou. Byl dost blízko k pláži a byl skromně zařízený. Spíš mi to přišlo jako víkendová chata, než dům na stálé bydlení.

„Klidně si to tu prohlédni, já zatím zajedu něco vyřídit do města. A jestli se ti tu bude líbit, tak pak tu můžeš zůstat.“

„Už teď se mi tu líbí.“ Usmál se na mě a odešel.

Hned proti dveřím byly schody do prvního patra. Vpravo od nich byl vstup do obýváku a z něho vstup do kuchyně. Jídelní stůl byl součástí obýváku. Došla jsem do horního patra. Tam byly dva menší pokoje a naproti nim byla koupelna.

Šla jsem rovnou tam. Vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe proud vody.

V tom momentu jsem se sesunula k zemi a spustil se mi šílený pláč. Myslela jsem, že umřu. Moje máma mě zradila. Proč to sakra udělala? Jedno pozitivum to mělo. Poprvé jsem se přestala obviňovat ze smrti mého dítěte. Momentálně jsem obviňovala moji mámu z podrazu, který na mě připravila.

Po vykoupání jsem sešla do obýváku a odhrnula plachtu, která zakrývala sedačku.  Trochu se z ní zaprášilo. Nevadí, až se vyspím, uklidím to tady. Jen jsem si lehla, okamžitě jsem vyčerpáním usnula. Až bouchnutí dveří mě probudilo.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“

„Co to tu voní?“ První, co jsem ucítila, byla lahodná vůně.

„Voní? Nemůžu se dočkat až ten smrad sníš,“ zašklebil se na mě.

„Tys mi koupil pizzu?“ zajásala jsem a můj žaludek se mnou.

„Hlavně ten hnus už sněz.“

Podal mi ji a položil další tašky na zem. Okamžitě jsem se do toho pustila. Opravdu jsem měla příšerný hlad.

„Ness, budu se muset vrátit. Nechci, aby Aro pojal podezření. Něco si vymyslím a příští týden se k tobě vrátím.“ Souhlasně jsem na něj kývala, a při tom se cpala pizzou.

„Abys věděla, jak to bude. Vezmu si tohle auto, pojedu na letiště a do Volterry poletím, stejně tak i příští týden zpět. Někdy k večeru by se tady měl zastavit muž jménem Paolo Costa. Přiveze ti kreditu, na kterou jsem ti nechal poslat peníze. A přiveze ti auto, aby sis mohla dojet do města nebo kam budeš chtít.“

„Děkuji ti, Caii, že jsi všechno tohle pro mě udělal. Nikdy ti to nezapomenu.“ Dotkla jsem se jeho tváře a pohladila ho. Do mé dlaně mi věnoval polibek.

„Už musím jít. Buď opatrná. Za týden se vrátím.“ Zvedl se a odešel.

Dojedla jsem a vrhla se na úklid. Když jsem skončila, vyšla jsem na verandu a usadila se do houpacího křesla. Houpala jsem se a dívala se na moře přede mnou.

Před domem zastavilo auto a vylezl z něj menší plešatý chlapík. Stoupla jsem si a seběhla z verandy směrem k němu.

„Paní Volturiová?“ Jen to dořekl, zastavila jsem se a vytřeštila oči.

„Paní Lesslie Volturiová?“ Došel ke mně a já se trochu vzpamatovala.

„A-ano,“ vykoktala jsem ze sebe.

„Těší mě, paní. Mé jméno je Paolo Costa. Vezu vám vaše auto a potřebné dokumenty,“ spustil na mě přehnaně mile.

„Děkuji, ráda vás poznávám.“

„Bylo mi potěšením poznat manželku pana Volturiho. Kdybyste cokoliv potřebovala, vevnitř máte na mne vizitku. Mám kancelář ve městě. Kdykoliv se zastavte.“

„Děkuji. Budu si to pamatovat,“ lehce zmatená jsem poděkovala a rozloučila se.

Otevřela jsem obálku. Byla v ní kreditka, řidičák, doklady a dopis. Rychle jsem ho otevřela a začala číst.

Má milá Lesslie,

pokud toto čteš, jistě jsi už měla tu čest poznat mého dlouholetého známého Paola. Po dobu mé nepřítomnosti mne plně zastoupí. Kdybys cokoliv potřebovala, obrať se na něj. On ví, jak se případně se mnou spojí. Spolu s klíčky od auta ti měl zanechat i kreditku. O peníze se vůbec nestarej, v případě, že na ní dojdou, ihned je Paolo doplní. Jsem s ním na všem dohodnutý. Rozhodně se neomezuj. Užívej krásného prostředí Sicílie a moře, které tak miluješ. Za pár dní se uvidíme.

                                                                                  S láskou

                                                                                                        Caius

Byla jsem z toho dopisu dojatá. On je prostě opravdu úžasný. Nikdy bych nevěřila, že by se upír mohl změnit. V první den našeho setkání to bylo, jako bych potkala samotného ďábla. Teď je to můj anděl. Uvědomila jsem si, že ho svým způsobem prostě miluji.

Tak, dám Vám ještě tak dvě kapitolky, kde bude Ness s Caiem na Sicílii a pak budu potřebovat jasné rozřešení. Caius x Jacob.

A nebo mě napadlo, že bych mohla udělat oba konce. :-)

Vím, že Ness patří k Jakeovi, ale když já tady toho Caia tak zbožňuju. :-D

12. kapitola              14. kapitola

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 13. kapitola: