Renesmé je pevně rozhodnutá odejít. Bella se ji pokusí přesvědčit, aby si to rozmyslela. Jestli se jí to povede, tak to zjistíte, když si přečtete další kapitolu. M. :-)
15.03.2012 (07:30) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1869×
První odjeli Alice a Jasper. Jeli tam zařídit dům a všechno připravit. Asi za dva týdny přišel den, kdy jsme měli odjet za nimi. Babička s dědou měli dorazit zhruba za dva měsíce, až ho propustí z nemocnice. V den našeho odjezdu za mnou přišel táta.
„Nessie?“ Vyrušil mě při dobalení poslední krabice.
„Ano?“ Zvedla jsem se z kleku a otočila se na něj. Nemusela jsem umět číst myšlenky. Z jeho pohledu bylo jasné, co mi chce.
„Ness, měla by ses zastavit za Jakem. Strašně tím vším trpí, a ještě teď, když odjíždíš, měla bys mu dát sbohem,“ sklopil oči.
„Já mu nechci dát sbohem, tati! Jen se s tím prostě musím naučit žít.“
„Tak proč…?“
„Protože se to potřebuji naučit sama, tati!“ přerušila jsem jeho otázku, proč nechci, aby jel s námi.
„Ness, ubližuješ mu. A to není správné!“ Přistoupil a naštvaně se na mě podíval. Mrzelo mě to, ale nemohla jsem jinak.
„Tati, mrzí mě to! Nechci mu ubližovat. Ale bohužel jsem mu ublížila, a to tím nejhorším možným způsobem. Už mu nikdy víc ublížit nechci!“ obhajovala jsem svůj čin.
„Nessie, on tě přece za nic neviní! Trpí, tak jako ty, ale potřebuje tě!“
„Tati, prosím, nenaléhej na mě.“
„Nech ji, Edwarde!“ okřikl ho Jacob. Celou dobu stál za dveřmi a poslouchal. Samozřejmě, že jsem to věděla. Cítila jsem ho. Ale chtěla jsem, aby to slyšel.
„Nezlob se. Ale slíbila jsem si, že ti už nikdy v životě neublížím! A tímhle se to snažím dodržet!“ pronesla jsem směrem k němu a naposledy pohlédla do jeho očí. Do těch očí, které byly od začátku mého života jen moje. Nadlidskou rychlostí jsem přiskočila k oknu a vyskočila jím ven. Vzala jsem mu tím šanci mi cokoliv říct.
Nasedla jsem do auta a naposledy se ohlédla. Před domem stál děda a babička, byl tam s nimi i Jacob. Máma ho objímala a loučila se. Táta naložil poslední zavazadlo a nasedl ke mně. Po chvilce jsme byli všichni v autě a strejda zamířil na letiště. Když jsme odjížděli, už jsem se neohlédla. Nemohla jsem ho vidět. Bála jsem se, že bych nakonec neodjela.
„Renesmé, bojím se, že neděláš správnou věc,“ pokusila se o poslední převrat mého rozhodnutí mamka.
„Mami, prosím! Nech to tak, jak to je.“
„Edwarde, řekni jí to! Dělá chybu a ty to víš!“ požádala tátu o pomoc.
„Ness, možná bys mě měla vyslechnout, ještě než opravdu odjedeme.” Strejda zastavil na okraji silnice, těsně před výjezdem z Forks. Já, mamka a táta jsme z auta vystoupili. Emmett a Rose zůstali.
Táta mě chytil a začal vyprávět jeho příběh. Bylo to z doby, kdy se s mamkou seznámil. Vyprávěl, jak mamka málem umřela kvůli nějakému Jamesovi. Říkal mi, co tehdy cítil. Jak se cítil. Taky mi řekl, že tehdy mamku opustil. Myslel, že to tak bude lepší, že ji tím ochrání. A taky mi řekl, že je tím málem oba zabil.
„Chápeš, Ness, co ti tím chci říct? Možná je to chyba, že odjíždíme. Možná bys měla zůstat. Já tehdy nezůstal a dopadlo to málem špatně. Nechci, abys udělala takovou chybu, jako jsem tehdy udělal já. Nikdy jsem si to úplně neodpustil.“
„Miláčku, táta tím chce říct, že stejně jsme se našemu osudu museli postavit, akorát že takhle by to tenkrát bylo možná mnohem snadnější,“ přidala se k němu mamka.
„Ale já přece před ničím neutíkám! Jen nechci, aby u mého trápení byl Jacob!“ Nezadržela jsem slzy. Byla jsem překvapená, myslela jsem, že už jsem dávno všechny slzy vyplakala.
„Miláčku, třeba to je právě ten problém. Spolu byste to překonali spíš,“ zasadil mi táta ránu.
„Ne, vy to prostě nechápete. Už není žádné já a Jacob!“ Hlas se mi zlomil pod vzlyky, které následovaly.
„Ness, samozřejmě, že je! Vždycky to budeš ty a Jacob! Patříte k sobě! Vždyť to, co je mezi vámi, je něco tak neuvěřitelného a dokonalého! To neskončí nikdy!“
„A teď něco řeknu já vám. Musím se s tím, co se mi stalo, naučit žít. Musím se sebrat a zase začít. Ale bez Jacoba! Trpím šíleným způsobem. A nedovolím, aby Jacob trpěl dál se mnou. Slíbila jsem si, že mu už nikdy neublížím.“
„Ness, ale tím, že s ním nebudeš, tím mu stejně ubližuješ!“
„On se s tím časem vyrovná, tati! To o sobě říct nemůžu. A jestli se s tím někdy vyrovnám, slibuji, že se sem vrátím a požádám ho o odpuštění. O odpuštění za to, co jsem nám udělala. A bude na něm, jestli mi odpustí. Ale teď ne, teď nemůžu.“
„Jsi tedy pevně rozhodnutá, Renesmé?“ optala se mě mamka naposledy.
„Jdeme. Letadlo na nás nebude čekat.“ Rozhodnutá odejít jsem nasedla do auta a podívala se na tabuli před námi, kde s erbem našeho města stálo:
„Na shledanou.“
V další kapitole nás Nessie seznámí s jejich novým domovem. Začne pro ni nový život.
Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 4. kapitola:
Tak to ještě uvidíme
ještě ji toho čeká hodně, chudinku mojí
A taky dám na Vás
Jestli opravdu budete všichni i po dalších kapitolách chtít, aby byli spolu, tak uvidíme co se s tím dá dělat
Dúfam ž esa dá medzi Jacobom a Ness do poriadku
Článek jsem ti opravila, ale příště si dávej pozor na následující chyby:
+ přímá řeč,
+ i/y,
+ čárky,
+ oslovení se odděluje čárkou,
+ mezera se nedělá před diakritickými znaménky, ale až za nimi.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!